MUDr. Karel Sperber

Datace 1938–1939 (P)

Stezka Domy a lidé

Kód Z18

Adresa třída Tomáše Bati 37, Zlín

MHD MHD: Divadlo (BUS 31)

GPS 49.2254056N, 17.6710069E

Literatura

Claude Romney, “How All Roads Could Lead to Auschwitz: The Extraordinary Story of Dr. Karel Sperber”, In: Zachor – Remember. The Vancouver Holocaust Education Centre Newsletter 3, 2005, s. 9
Jiří Klůc, Příslušníci letectva německé národnosti z Karlovarského kraje v britském Královském letectvu (RAF). Diplomová práce., Univerzita Karlova, Praha 2023

< předchozí objekt, následující objekt >

Nárožní budova trafikanta a velkoprodejce tabáku Františka Nohála stojí na exponovaném místě na rozhraní ulic třída Tomáše Bati a Potoky nedaleko centra města. Moderní třípatrový dům se světlou fasádou a oblým nárožím splňoval požadavky přísně řízené regulace městské zástavby. Na plánové dokumentaci je podepsaná firma zednického mistra Antonína Peléška ze Zlína. Dům s třemi obchodními jednotkami v parteru nabízel v horních patrech bydlení, v každém patře se nacházel jeden dvoupokojový a jeden třípokojový byt s kuchyní, menší místností pro služku a potřebným zázemím s lázní a spížkou. Jeden z nich obýval mezi lety 1938 a 1939 MUDr. Karel Sperber, rodák z Tachova, jehož neuvěřitelné životní osudy jsou výstižným mementem válečné apokalypsy, krutosti nacistického režimu i rasové nesnášenlivosti.

Karel Sperber studoval od roku 1920 na německém státním gymnáziu v Plzni. Středoškolské vzdělání dokončil v roce 1928 na německém reformovaném státním reálném gymnáziu v Plzni. Roku 1935 promoval na lékařské fakultě Německé univerzity v Praze a po dvouleté prezenční vojenské službě zakončené v hodnosti podporučíka zdravotnictví v záloze nastoupil v lednu 1938 do Baťovy nemocnice ve Zlíně na pozici externího lékaře. Jeho působení v podmínkách továrního města začala však ještě téhož roku ztěžovat rasová diskriminace zaváděná v pomnichovském Československu. Vylučování židovských lékařů, iniciované lékařskou komorou, vedlo Sperbera ke snaze vystěhovat se do bezpečnější ciziny.

Podobně jako jeho další židovští kolegové z Baťovy nemocnice obdržel dne 9. března 1939 od Okresního úřadu ve Zlíně vystěhovalecký pas do Britské Indie. Přesně o dva týdny později, kdy mezitím došlo k okupaci zbytku českých zemí a vytvoření protektorátu Čechy a Morava, opustil s dalšími židovskými lékaři „na vlastní žádost“ řady zaměstnanců Baťovy nemocnice. Svůj nedlouhý pobyt ve Zlíně završil emigrací do Velké Británie v dubnu 1939. V nemocnici po něm zůstalo jen vázané konto s vkladem 2373 protektorátních korun, které v průběhu války propadly ve prospěch nacistického Německa.

Podobně jako mnozí zahraniční lékaři neobdržel ani doktor Sperber v Británii povolení k výkonu lékařské praxe. Rovněž správa formující se československé armády v zahraničí, do jejíchž řad se přihlásil 12. září 1939, tedy krátce po vypuknutí druhé světové války, musela pro nadbytek lékařů odmítnout jeho služby. Sperber se proto nechal zaměstnat jako chirurg u liverpoolské společnosti Alfred Holt & Co., India Buildings.

V jejích službách se plavil na britské obchodní a nákladní lodi SS Automedon. Loď převážela na Dálný Východ rozebraná letadla, automobily, náhradní díly, potraviny, cigarety, alkohol a také tajné dokumenty určené pro britské velitelství na Dálném východě. Z Liverpoolu vyplula 24. září 1940, ale již 11. listopadu 1940 ji v Indickém oceánu u ostrova Sumatra torpédoval německý pomocný křižník Atlantis maskovaný za civilní plavidlo. Přeživší členové posádky padli do zajetí, společně s nimi se do německých rukou dostali vedle převážených tajných dokumentů také personální spisy posádky, což mělo zásadní vliv na další osudy doktora Sperbera. Po vysazení v nacisty okupovaném Bordeaux prošli zadržení členové posádky postupně několika zajateckými tábory.

Jako protektorátní žid byl MUDr. Sperber 13. prosince 1942 eskortován do Osvětimi, kde vykonával otrockou práci v nemocničním bloku. Stal se přitom svědkem nelidských experimentů nacistických lékařů, o čemž po válce přinesl důležité svědectví. Ze záznamů dále vyplývá, že v roce 1944 pracoval ve vězeňské nemocnici koncentračního tábora Buna v Monowitzích (Osvětim III.). Při evakuaci Osvětimi v lednu 1945 se dostal do koncentračního tábora Buchenwald, kde se po útěku a krátkém skrývání vydal vstříc postupujícím americkým jednotkám. Po skončení války odešel do Anglie a opět nastoupil jako šéflékař na námořní loď. Za své válečné aktivity obdržel v roce 1947 Československý válečný kříž a medaili za zásluhy I. stupně. Zemřel předčasně roku 1957 na Hodgkinovu chorobu v africké Ghaně ve věku 47 let.

Násilné vytržení židovského obyvatelstva z většinové společnosti a jejich drastická zkušenost s vyhlazovacími tábory navždy poznamenala životy přeživších. Avšak jen nemnozí dokázali již na konci války reflektovat, k jakým změnám identit došlo ve stínu vraždění, tak jako doktor Sperber. Osvobozený doktor Sperber se v Británii nečekaně setkal se svým blízkým přítelem ze Zlína MUDr. Erichem Posnerem, šéflékařem u 313. československé stíhací perutě. Sperberovu reflexi popsal Posner v dopise svým blízkým takto:

„23. května 1945 – Epping, Essex

Po mé dlouhé odmlce toto je můj první dopis v mírovém čase. Moje mysl ale postrádá mír víc než v předchozích šesti letech. Hlavně kvůli nečekanému a stěží uvěřitelnému setkání se svým přítelem Dr. Karlem Sperberem na den vítězství.

Byl zajatý a vězněný v zajateckém táboře, pak v koncentračním táboře. Přežil dva roky v Osvětimi a šest měsíců v Buchenwaldu. Sešli jsme se a on deset hodin nepřetržitě mluvil. Byla to ta nejděsivější zkušenost, jakou jsem v životě měl. Nejstrašnější mi připadalo, jak přiznal, že si přivykl žít mezi mrtvolami a zmrzačenými lidmi, a jak člověk, který byl laskavý, se stane nemilosrdný a bezohledný. Podle něj neexistuje žádná naděje, že by naši lidé, kteří jsou dneska nezvěstní, byli na živu. Je si zcela jistý, že moje matka byla otrávena plynem v Osvětimi tak jako miliony dalších…“

MM