Jan Hrubý

Hotel a restaurace Záložna (https://zam.zlin.eu/objekt/3-zalozna) byl postaven v historickém centru města ve dvou etapách podle návrhu Josefa Drahoše (1891–1892) a Dominika Feye (1896) v populárním historizujícím neorenesančním stylu. Po desetiletí se v něm odehrával společenský život mnoha obyvatel i návštěvníků Zlína.

 

V meziválečném období, kdy k nejrozšířenějším a nejvlivnějším komunikačním médiím patřily tištěné noviny a kdy rozhlasové přijímače byly záležitostí elit nebo, častěji, zručných kutilů bez patřičné rádiové koncese, sloužili návštěvníkům, obchodním cestujícím i turistům k poznání nového prostředí knižní průvodce. Před érou Zlatých stránek a současných internetových vyhledávačů si místní zákazníci rádi prověřovali své dodavatele v tištěných adresářích uveřejňujících solidní provozovatele živností a řemesel.

 

Neformálním „bedekrem“ zlínské nabídky kulturních institucí, zajímavostí, atrakcí, hotelových služeb či gastronomie, ale především místních řemesel a výroby se stal Adresář úřadů a podnikatelů města Zlína uspořádaný redaktorem Eduardem Malotou. V Adresáři se návštěvník mohl dočíst: „Hotel, restaurace a kavárna Záložna patří k nejstarším a také nejlepším ve Zlíně. Od svého začátku měla Záložna pověst prvotřídní restaurace a dobře vedeného hotelu. Svým výhodným položením ve středu města byla a je Záložna dostaveníčkem obyvatelstva Zlína, kraje i cizinců a také místem kulturních snah a ušlechtilých zábav. V roce 1925 najal hotel a restauraci snaživý a podnikavý, Zlíňanům dobře známý vrchní číšník z nádražní restaurace v Hulíně – Augustin Mikša, který ihned po převzetí Záložny reorganizoval vedení, zmodernizoval zařízení a rozšířil službu veřejnosti do všech detailů. Jeho vrozená ochota a snaha poskytnouti hostům z dobrého to nejlepší uvedla podnik na nebývalou výši. Sotva uplatnil své myšlenky – zemřel. Na jím započaté dráze pokračovala manželka paní Leopolda Mikšová, která neustále zřizovala a přizpůsobovala podnik poměrům Zlína, který zatím vzrůstal na velké město. Nejstarší syn František se zatím vyučil živnosti hostinské a výčepnické, navštěvoval odbornou školu, a když po nabytí praxe se ujímal vedení závodu, zemřela matka. Cestou, kterou šli otec i matka, jde i syn, nynější nájemce hotelu, restaurace a kavárny Záložna ve Zlíně, a je rovněž veden snahou, obsloužiti obyvatelstvo Zlína, kraje i cizince co nejlépe.“ (str. 40)

 

Provozovatelé hotelových a gastronomických zařízení přijímali do svých služeb personál obvykle jen s několikaletou kvalifikací nebo si je sami vzdělávali ve svých zařízeních. Přijetí šestnáctiletého mladíka Jana Hrubého do hotelu Záložna 1. února 1931 spadalo do druhé kategorie. I když i on měl již více než jednoletou zkušenost s číšnickou profesí. Od 1. listopadu 1929 se totiž za byt a stravu učil u hostinské Marie Pavelcové v jejím hotelu U Slunce v sousedství Záložny. Odsud odešel pro špatné pracovní podmínky do hotelu Záložna provozovaného Leopoldou Mikšovou.

 

Ubytování od své nové zaměstnavatelky nedostal v žádném z nadstandardně vybavených hostinských pokojů či v bytě hostinské, ale v bytovém domě č. 113 na Dlouhé ulici ve společnosti nocležníků jemu podobných. Učňovská léta zakončil někdy po 1. prosinci 1932, kdy personál restaurace pracoval pod dohledem vrchního číšníka Augustína Chytila. V polovině února 1933 se podle nově uzavřené smlouvy stal v hotelu Záložna číšníkem a pracoval zde až do června 1937, kdy uvolnil místo svému švagrovi Františku Dudovi. Následující tři měsíce před nástupem na základní vojenskou službu využil k oddychu.

 

Již měsíc po propuštění z československé armády v dubnu 1939 se Jan Hrubý dobrovolně přihlásil na práci do přístavního města Kiel v Německu, patrně s úmyslem emigrovat odsud do zahraničí. Útěk z Německa se však nepodařilo zorganizovat, a proto k odchodu ze země využil dovolenou, kterou trávil v protektorátu. Do Francie nakonec uprchl se dvěma kamarády na samém začátku roku 1940 balkánskou trasou zakončenou přejezdem Turecka a Sýrie. Po pádu Francie se přesunul do Británie, kde byl později vybrán pro plnění zvláštních úkolů. Absolvoval speciální vojenský výcvik na skotské vysočině.

 

V noci z 27. na 28. dubna 1942 byl vysazen v rámci výsadku Bioscop společně s rotným Bohuslavem Koubou a četařem aspirantem Josefem Bublíkem v protektorátu na území Křivoklátska. Výsadkáři měli za úkol provádět sabotáže v továrnách a na vybraných železničních tratích na Moravě. Poté, co společně s Bublíkem nedokázal navázat spojení s místními odbojáři, přesunul se do Prahy a připojil se k ostatním nasazeným parašutistům pod vedením Adolfa Opálky. Systematické razie německého bezpečnostního aparátu v Praze po úspěšně provedeném atentátu na Heydricha 27. května 1942 znemožnily parašutistům využívat konspirační byty. Začátkem června nalezlo sedm parašutistů postupně úkryt v kryptě kostela sv. Cyrila a Metoděje.

 

Zásadní informaci, která nakonec přivedla příslušníky gestapa k lidem znajícím místo pobytu parašutistů, udal 16. června 1942 jejich kolega z výsadkové skupiny Out Distance Karel Čurda. Psychicky neunesl tlak nacistického teroru rozpoutaného v reakci na atentát. Již o dva dny později, 18. června 1942, v brzkých ranních hodinách provedli německé jednotky SS a příslušníci gestapa v celkovém počtu přibližně 800 mužů přepad kostela a následně i jeho krypty. Po sedmi hodinách boje si v bezvýchodné situaci postupně šest parašutistů vzalo život vlastní rukou, jeden zemřel na příčiny zranění. Mezi padlými byl i četař Jan Hrubý.

 

Jak prožívali parašutisté poslední dny v kryptě kostela, nevíme. Ale námětem hovorů se mohl stát i Zlín nebo firma Baťa, neboť hned tři z nich byli před válkou s tímto regionem spojeni. Ať již dřívějším pracovním zařazením do Baťova koncernu, několikaletým pobýváním ve zlínsko-otrokovické aglomeraci, či dokonce rodinným zázemím. Vedle Jana Hrubého to byl Josef Valčík, dřívější baťovský koželuh z provozů ve Zlíně a v Otrokovicích, a jeho kolega Josef Bublík, který po absolvování reálného gymnázia v Uherském Brodě v roce 1939 pracoval měsíc v pracovním táboře firmy Baťa v Lutonině na výstavbě železnice Vizovice – Valašská Polanka a jehož starší bratr František (https://zam.zlin.eu/objekt/273-frantisek-bublik), dlouhodobě žijící ve Zlíně, se řadil mezi zkušené instruktory baťovského podnikání ve světě.

 

 

MM

 

 

Datum a místo narození: 4. 3. 1915, Kunovice

Přechodné bydliště: Dlouhá, č. p. 113, Zlín

Trvalé bydliště: Kunovice

Datum přijetí do hotelu Záložna: 1. 2. 1931

Vykonávaná práce: číšník