rodina Kolaříkova
Datace
1941–1942
Stezka
Domy a lidé
Kód
Z18
Adresa
Lesní čtvrť I. 3474, Zlín
MHD
MHD: Příkrá (TROL 3, 13; BUS 13)
GPS
49.2211881N, 17.6884336E
Literatura
- František Vašek, Zdeněk Štěpánek, První a druhé stanné právo na Moravě (1941–1942), Brno 2002, s. 35–41, 80–86
Během první poloviny čtyřicátých let prověřovalo Stavební oddělení firmy Baťa technologický a konstrukční proces výstavby rodinných domů. Podnikové dvojdomky typu DROFA I na Lesní čtvrti ve Zlíně dokončené na začátku roku 1941 patřily do skupiny nových typů firemního bydlení, které se od předchozích objektů lišily vizuálně i prostorově. Charakterizovalo je sice tradiční cihelné zdivo, ale oproti dřívějšímu standardu je vnější fasáda částečně omítnutá. Obyvatelům poskytovaly prostornější pokoje i lepší dispozici. Komfort každé bytové jednotky zvyšovalo rozšíření o verandu, na kterou navazovala předsíň s vchodem do kuchyně a obývacího pokoje. Přízemí doplňovala samostatná toaleta a spíž. Změnu dispozice patra umožnilo umístění schodů na obvodovou zeď. Dosavadní bytový standard změnilo umístění koupelny s lázní v patře i menší terasa. V jednom z těchto bytů žili od roku 1941 doktor Jiří Kolařík, externí lékař Baťovy nemocnice ve Zlíně, se svou manželkou Jaroslavou.
Rodák z Ivančic u Brna a valašskomeziříčský občan Jiří Kolařík (https://zam.zlin.eu/objekt/252-dr-kolarika) se přestěhoval do Zlína začátkem nacistické okupace. Po absolvování osmiletého gymnázia ve Valašském Meziříčí studoval v letech 1928–1932 na lékařské fakultě Masarykovy univerzity v Brně, kde v roce 1932 složil I. lékařské rigorózum. Ve studiích pokračoval na lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kde mu výnosem ministerstva školství a národní osvěty ze dne 5. 1. 1933 bylo povoleno složit II. a III. lékařské rigorózum. Studia v Praze úspěšně uzavřel v roce 1935. Po absolvování povinné vojenské prezenční služby, kterou zakončil v hodnosti podporučíka, pracoval čtyři roky jako sekundární lékař ve Státní nemocnici v Praze. Místo externího lékaře v chirurgickém oddělení Baťovy nemocnice ve Zlíně s fixním týdenním platem 200 korun přijal 30. září 1940. Tehdy mu podle smlouvy náleželo bezplatné ubytování v samostatném pokoji na svobodárně firmy Baťa na Havlíčkově nábřeží č. p. 600.
V únoru 1941 se doktor Kolařík oženil s MUC. Jaroslavou Mrštínovou a získali výše popsaný byt v podnikovém dvojdomku v ulici Lesní čtvrť v tehdejší části Díly. Jeho manželka Jaroslava také studovala na lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze (od podzimu roku 1935) a složila I. rigorózum. Kvůli násilnému uzavření vysokých škol německou okupační mocí v roce 1939 medicínu nedokončila.
Krátký pobyt novomanželů ve zlínském podnikovém domku měl tragický konec. Jiřího bratr Ivan (* 1920), československý voják v Británii, byl koncem března 1942 vyslán exilovou vládou v tříčlenné skupině parašutistů do protektorátu k diverzní činnosti. Ivan, stíhaný příslušníky nacistického bezpečnostního aparátu, se pokusil najít bezpečí u svých příbuzných. Rodinné vazby jej přivedly i do Zlína, kde se skrýval v podnikovém domku u svého bratra. V bezvýchodné situaci se 1. dubna 1942 vydal do Vizovic, kde se v Nádražní ulici před sokolovnou za použití jedu otrávil. Ani tento čin však neuchránil jeho nejbližší příbuzné. V následujících dnech byli zatčeni a dne 30. května 1942 byli rozsudkem stanného soudu v Kounicových kolejích v Brně popraveni: jeho rodiče, bratr Jiří Kolařík i se svou těhotnou manželkou Jaroslavou, Ivanova snoubenka Milada Hrušáková, její rodiče a Ivanův bratranec dr. Hoblík. Těla popravených byla spálena v brněnském krematoriu a jejich popel byl uložen na neznámém místě. Ivan Kolařík je pochován na Lesním hřbitově ve Zlíně. Veškerý nemovitý a movitý majetek popravených německé úřady zabavily a následně rozprodaly ve prospěch německé říše.
Parašutistu Ivana Kolaříka s jeho bratrem Jiřím a švagrovou Jaroslavou spojovaly kromě příbuzenského vztahu také profesní zájmy. Ivan Kolařík se před svým dobrodružným odchodem do exilu, ke kterému použil začátkem roku 1940 tzv. balkánskou cestu, rozhodl studovat medicínu. Na podzim 1939 se coby devatenáctiletý mladík zapsal k jejímu studiu na lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Bezprostřední uzavření českých vysokých škol v protektorátu 17. listopadu 1939 se stalo jedním z impulzů pro jeho zapojení do vojenských jednotek ve svobodném světě.
MM
MUDr. Jiří Kolařík
Datum a místo narození: 1. 12. 1909, Ivančice u Brna
Přechodné bydliště: Lesní čtvrť I, čtvrť Díly, č. p. 3474, Zlín
Trvalé bydliště: Valašské Meziříčí
Datum přijetí k firmě Baťova nemocnice: 30. 9. 1940
Vykonávaná práce: externí lékař
Datum propuštění: 31. 5. 1942
Důvod propuštění: poprava
Datum úmrtí: 30. 5. 1942
Jaroslava Kolaříková
Datum a místo narození: 1. 6. 1916, Blansko
Rodné příjmení: Mrštínová
Přechodné bydliště: Lesní čtvrť I, čtvrť Díly, č. p. 3474, Zlín
Trvalé bydliště: Valašské Meziříčí
Zaměstnání: v domácnosti (dříve studentka medicíny)
Datum úmrtí: 30. 5. 1942
Ivan Kolařík
Datum a místo narození: 22. 3. 1920, Valašské Meziříčí
Trvalé bydliště: Valašské Meziříčí
Vykonávaná práce: voják československé zahraniční armády (dříve student medicíny)
Datum úmrtí: 1. 4. 1942
Prameny:
-
Moravský zemský archiv v Brně, Státní okresní archiv Zlín, fond Baťa, a. s., Zlín, sign. II/2, kart. 1034, inv. č. 17, poř. č. 23, zaměstnanecká karta: MUDr. Kolařík Jiří.
-
Archiv Univerzity Karlovy, fond Matriky Univerzity Karlovy, inv. č. 9, s. 4029, Kolařík Jiří.
-
Moravský zemský archiv v Brně, fond B340, Gestapo Brno, sign. 100-330/20 (Kolařík Jiří), sign. 100-330/19 (Kolaříková Jaroslava), sign. 100-61/21 (Kolařík Josef), sign. 100-61/22 (Kolaříková Josefa), sign. 100-48/32 (dr. Hoblík Vladimír).