Kamila Ornsteinová

Dynamický růst průmyslu lákal do zlínské aglomerace každoročně tisíce zájemců o práci. Mnozí se zde také natrvalo usadili. Plnoprávnými občany města se však stali až po přiznání domovské příslušnosti městským zastupitelstvem. Z přijetí do svazku obce vyplývalo několik výhod. Právoplatní občané se mohli v obci nerušeně zdržovat a v případě nouze mohli žádat o chudinské zaopatření. Získáním volebního práva měli současně příležitost ovlivňovat dění v obci; právo spolurozhodovat o každodenních záležitostech je symbolicky (ale i ryze prakticky) propojilo s celou komunitou.

Podle zákona se k podaným žádostem o přijetí do svazku obce musela samospráva vyjádřit po nepřetržitém desetiletém pobytu žadatele. Pokud se jednalo o profitující podnikatele, dobře honorované manažery či kvalifikované pracovníky se stabilními příjmy, vyhovovalo zastupitelstvo jejich žádostem i dlouho před uplynutím této lhůty. Naopak zastupitelé zamítali žádosti v situaci, kdy materiální zajištění žadatelek či žadatelů vzbuzovalo obavy z jejich budoucí nesolventnosti.

Na konci 30. let tvořila agenda domovského práva nejrozsáhlejší bod pravidelných zasedání zlínského zastupitelstva. Na každé schůzi se hlasovalo o desítkách případů a rozhodovalo se podle předem přijatého stanoviska městské rady. Novinkou bylo přiznání zlínské domovské příslušnosti českým uprchlíkům ze zabraných Sudet na základě výměru Okresního úřadu ve Zlíně.

V červnu 1939 projednávalo městské zastupitelstvo také žádost vdovy Kamily Ornsteinové. Její záležitost představovala pravděpodobně historicky jediný případ, kdy zastupitelstvo tvořené baťovskou kandidátkou jednalo proti vlastní městské radě a svému odboru. Současně byla asi i jediným případem za celou dobu nacistické okupace, kdy členové zastupitelstva nehlasovali jednotně. Vedle argumentace zastupitelstva je zajímavá také výše požadovaného poplatku, která se zcela vymyká dobovým zvyklostem (poplatky bývaly obvykle stanoveny od několika desítek po pět set korun):

„Kamila Ornsteinová, v domácnosti, z Mukačeva, vdova.

Domovský právní odbor a městská rada navrhuje žádost zamítnouti.

Zastupitelstvo města usnáší se však velkou většinou hlasů přítomných uděliti žadatelce dobrovolně domovské právo za poplatek 1.500,– K, a to proto, že tato bez předložení dokladů o své příslušnosti nemůže zažádati o vyřízení penze, nemůže také žádati o vyplacení životních pojistek u pojišťovny a vyříditi si ostatní pozůstalostní věci.

Podle sdělení právního zástupce jest pak možné, že by domovským právem byla přikázána podle rozhodnutí okresního úřadu do Zlína, neboť 10. října 1938 bydlila ve Zlíně a její dřívější obec, kam po svých rodičích příslušela, Horky-Kamenná, nachází se v zabraném území, takže o její domovské příslušnosti musilo by býti úředně rozhodnuto. Žadatelka jest narozená 12. 2. 1892 v Hostouni, okr. Unhošť.“

Abychom pochopili důvod, pro který se Kamila Ornsteinová tímto neobvyklým způsobem zapsala do historie Zlína, musíme si blíže představit její dosavadní život a zejména přiblížit události, které hlasování zastupitelstva přecházely. Kamila Ornsteinová se narodila 12. 2. 1892 do učitelské rodiny Hynka a Hany Ledererových. Poměrně stabilní sociální zázemí se propsalo i do budoucích životů jejích tří sourozenců. Bratr Otto se stal obchodníkem, sestra Irma se provdala za spolumajitele pražské firmy Prima a druhá sestra Hedvika si vzala za manžela čalouníka, majitele bytového domu.

Kamila Ledererová se v říjnu 1925 provdala za Desideria Ornsteina, toho času studenta lékařské fakulty Německé univerzity v Praze. Její o dva roky mladší partner, budoucí zubní lékař, pocházel z Mukačeva, kde jeho otec Ludwig zastával funkci přednosty (vedoucího pracovníka) berního úřadu. V mukačevské nemocnici se na studentské praxi seznámil s jejím tehdejším ředitelem Bohuslavem Albertem, pozdějším ředitelem nemocnice ve Zlíně. Vazba na primáře Alberta a primáře MUDr. Václava Pejše, Albertova nástupce ve vedení mukačevské nemocnice a pozdějšího primáře ve zlínské nemocnici, byla pravděpodobným motivem k pozdějšímu odchodu Ornsteinových na východní Moravu. Než se však manželé Kamila a Desiderius Ornsteinovi se svými dvěma malými dětmi Evou (1927) a Petrem (1933) v roce 1935 přestěhovali do Zlína, prošel si doktor Ornstein několika zubními klinikami v Praze, Blatné, Lounech a ve Veselí nad Lužnicí.

Ve Zlíně byl Desiderius Ornstein přijat 2. května 1935 do tzv. zubního (stomatologického) oddělení. Krátce bydlel v přiděleném pokoji v hotelu Společenský dům. Ještě v létě téhož roku rodině přidělili podnikový byt na Kotěrově ulici č. p. 1670. Na žádost doktora Ornsteina se čtyřčlenná rodina nakonec usadila v lépe vyhovujícím standardním dělnickém dvojdomku typ 1928 na ulici Lipová č. p. 1647 (dostavěn 1931) ve čtvrti Letná. Moderní třípokojový byt s kuchyní, koupelnou a zahradou představoval v té době ve Zlíně standard pro kvalifikované zaměstnance Baťova koncernu.

Do života židovské rodiny Ornsteinových se koncem 30. let začala propisovat přijímaná protižidovská opatření. Podobně jako ostatní židovští lékaři se Ornsteinovi začali připravovat na odchod do bezpečnější ciziny. Za tímto účelem obdrželi od Okresního úřadu ve Zlíně 27. ledna 1939 cestovní pasy s povolením vycestovat i do mimoevropských zemí. V této době, kdy se většina zemí zdráhala přijímat středoevropské uprchlíky (nejen ty židovské), existovalo v pomnichovském Česko-Slovensku několik iniciativ k odchodům obyvatel do ciziny.

Baťovský koncern se od 30. let pokoušel v rámci své ekonomické strategie ovládnout světovou produkci obuvi, a proto vytvářel na jednotlivých zahraničních trzích komplexní průmyslovou a obchodní síť. Pro tyto účely zasílala zlínská ředitelna do zřizovaných poboček moderní technologie, finanční kapitál i kvalifikovaný personál. Koncernová centrála s ohledem na problematizující se mezinárodní situaci od jara 1938 zintenzivnila posilování pozic v zahraničí, zejména mimo evropský kontinent. Do vypuknutí druhé světové války v září 1939 bylo takto přesunuto více než tisíc kvalifikovaných zaměstnankyň a zaměstnanců, mezi nimi bylo i na sedm desítek osob, které by se později pravděpodobně staly oběťmi rasových zákonů. Lékaři však nezapadali do obecných požadavků na vybavení většiny zahraničních poboček. V rámci „řízených přesunů“, jak se transfery kvalifikovaných zaměstnanců koncernu v dobové terminologii nejčastěji označovaly, odcestovali proto jen dva „délesloužící“ židovští lékaři Baťovy nemocnice – MUDr. Alexander Gellért k baťovské firmě v Keni a MUDr. Eugen Sträussler do singapurské pobočky.

V odchodu židovských lékařů Baťovy nemocnice z pomnichovského Česko-Slovenska do bezpečné ciziny se soukromě angažoval Ornsteinův kolega MUDr. Walter Recht, sám existenčně ohrožený svým židovským původem. Pro své aktivity nalezl všestrannou podporu u svého švagra, ředitele Baťovy nemocnice ve Zlíně, primáře Alberta. Přes vynaložené úsilí však ani zapojení zahraničních podporovatelů nevedlo k úspěchu při získávání vystěhovaleckých víz pro zlínské lékaře.

Nečinným pozorovatelem nehodlal zůstat ani stále nervóznější Desiderius Ornstein. Již na podzim 1938 vstoupil do jednání s československým poslancem židovského původu Siegfriedem Taubem, který se ve třicátých letech angažoval v pomoci demokratickým uprchlíkům z nacistického Německa a v podmínkách pomnichovského Česko-Slovenska vedl vystěhovaleckou ústřednu německé sociálně demokratické strany. Za zařazení Ornsteinovy rodiny mezi podporované uprchlíky z Česko-Slovenska intervenoval u Tauba také ředitel Albert, který si uvědomoval komplikovanost povahy MUDr. Ornsteina a omezené vyhlídky rodiny na odchod v ekonomických rámcích koncernové strategie i ve vyvíjených aktivitách dr. Rechta.

Přes vynaloženou námahu se odchod Ornsteinovy rodiny do okupace 15. března 1939 nezdařil. Přitom následkem rostoucích obav o existenční poměry rodiny se již na podzim 1938 u dr. Ornsteina začala projevovat neurastenická úzkostlivost. V prvních měsících roku 1939 se prohloubila do té míry, že ředitel dr. Albert doporučil primáři MUDr. Bartošovi, přímému nadřízenému MUDr. Ornsteina, aby Desideriovi koncem února umožnil nastoupit mimořádnou dovolenou. Po jejím ukončení 11. března doporučil ředitel Albert nervově zhroucenému MUDr. Ornsteinovi nástup na nemocenskou, na kterou skutečně 12. března odešel.

Doktor Ornstein, který po okupaci českých zemí nacistickým Německem považoval situaci své rodiny za bezvýchodnou, se v příštích dnech rozhodl pro radikální řešení. Dne 22. března 1939 podřezal v bytě břitvou obě své děti a napadl i manželku Kamilu vracející se z nákupu. Té se podařilo jeho útoku ubránit. Poté doktor Ornstein utekl do nedalekého hotelu Společenský dům, z jehož desátého patra se vrhl dolů. Následky pádu nepřežil. Sebevražedné pokusy židovského obyvatelstva se staly smutnou realitou březnových dnů roku 1939. Jen o den později se v hotelu Společenský dům ubytovala 56letá Antonie Auerbachová z Olomouce se svým manželem, která se zde z obav o jejich budoucnost oběsila.

Vdova Kamila Ornsteinová, právoplatná občanka Zlína, dlouho v baťovské metropoli nezůstala. Ještě roku 1939 se přestěhovala za svým bratrem Ottou na pražský Žižkov do Kostkovy ulice. Se zlínským prostředím zůstávala však ještě po nějaký čas ve spojení. Ředitel Albert, který se nepřestával zajímat o Kamilin osud, zaangažoval zlínské advokáty JUDr. Evžena Šallera a JUDr. Václava Podlipského v zastupování Ornsteinové ve věci vyplacení životní pojistky po zemřelém manželovi od pojišťovny. Pojišťovna se po zásahu advokátů uvolila tzv. smírným vyřízením zaplatit částku 30 tisíc korun. S vyřízením pojistné kauzy a s poslední osobní korespondencí Ornsteinové zlínským lékařům na podzim 1940 se další informace o jejím osudu ve zlínských pramenech vytrácí.

Jednou z mála stop pražského pobytu Kamily Ornsteinové je dochované trestní řízení, ve kterém ji pražská policie od listopadu 1941 stíhala za částečné zakrytí povinně nošené židovské hvězdy na veřejnosti. Z jejího dodatečného odvolání mimo jiné vyplývá, že ji tehdy čekala náročná operace, navíc trpěla nemocemi ledvin, plic a srdce. Zdravotní stav jí tak prakticky nedával šanci přežít podmínky, které pro osoby židovského původu připravil nacistický bezpečnostní aparát. V rámci tzv. konečného řešení židovské otázky byla v červnu 1942 Kamila Ornsteinová z Prahy násilně transportována na východ; cílovou stanicí jejího transportu s označením Aah se stalo ghetto Ujazdów, kde byla pravděpodobně zavražděna.

 MM

Kamila Ornsteinová

Datum a místo narození: 12. 2. 1892, Hostouň

Rodné příjmení: Ledererová

Přechodné bydliště: Praha XI, Kostkova 5

Trvalé bydliště: Lipová 1647, Zlín

Datum příchodu do Zlína: léto 1935

Vykonávaná práce: práce v domácnosti

MUDr. Desiderius Ornstein

Datum a místo narození: 28. 11. 1894, Mukačevo

Přechodné bydliště: Lipová 1647, Zlín

Trvalé bydliště: Mukačevo

Datum příchodu do Zlína: 2. 5. 1935

Vykonávaná práce: lékař ve stomatologickém oddělení

Datum úmrtí: 22. 3. 1939

Eva Ornsteinová

Datum a místo narození: 21. 1. 1927, Praha-Smíchov

Přechodné bydliště: Lipová 1647, Zlín

Trvalé bydliště: Mukačevo

Datum příchodu do Zlína: léto 1935

Vykonávaná práce: školačka

Datum úmrtí: 22. 3. 1939

Petr Ornstein

Datum narození: 8. 8. 1933

Přechodné bydliště: Lipová 1647, Zlín

Trvalé bydliště: Mukačevo

Datum příchodu do Zlína: léto 1935

Vykonávaná práce: dítě v domácnosti

Datum úmrtí: 22. 3. 1939

Prameny a literatura:

Moravský zemský archiv v Brně, Státní okresní archiv Zlín, fond Baťa, a. s., Zlín, sign. II/2, kar. 1030, inv. č. 16, poř. č. 33, zaměstnanecká karta: MUDr. Ornstein Desiderius.

Moravský zemský archiv v Brně, Státní okresní archiv Zlín, fond Okresní úřad Zlín I., kn. 19, pasová evidence, č. 327/1939 a č. 328/1939.

Moravský zemský archiv v Brně, Státní okresní archiv Zlín, Okresní úřad Zlín I., kart. 716, i. č. 1053.

Moravský zemský archiv v Brně, Státní okresní archiv Zlín, fond Archiv města Zlín, inv. č. 138, Zápis ze schůze městského zastupitelstva, 2. 6. 1939.

Krajská nemocnice Tomáše Bati, a. s., Zlín, Ornstein Desiderius.

Projekt holocaust.cz, databáze obětí (citováno dne 31. 10. 2023: https://www.holocaust.cz/databaze-obeti/obet/147432-kamila-ornsteinova/ ).

Arolsen Archives, 1 Incarceration Documents / 1.1 Camps and Ghettos / 1.1.42 Thereseienstadt Ghetto / Signatur 11422001, č. dokumentu 177414 – karta vězně ghetta Terezín (citováno dne 31. 10. 2023: https://collections.arolsen-archives.org/en/search/person/5109323?s=5109323&t=2547173&p=0 ).

Marcel SLADKOWSKI, Příběh Desidera Ornsteina (citováno dne 31. 10. 2023: https://www.holocaust.cz/dejiny/soa/zide-v-ceskych-zemich-a-konecne-reseni-zidovske-otazky/pribeh-desidera-ornsteina/ ).