Zora Morýsová

Perzekuce osob označených nacistickým režimem za židy zahrnovala širokou škálu legislativních, propagačních, bezpečnostních, ekonomických a dalších prostředků a metod. Jejich působení komplikovalo každodenní život také jejich případným nežidovským partnerům a partnerkám označovaným dobově za tzv. árijce. Vyvíjenému tlaku někteří z nich podlehli a ukončili manželství rozvodem. Jejich židovští protějšci pak byli vystaveni krutému zacházení stejně jako ostatní židovské obyvatelstvo. Naopak židovské partnerky a židovští partneři v tzv. smíšených manželstvích byli mnohem déle chráněni před smrtelným ohrožením šoa. Od 2. poloviny roku 1944 byli však také židé ze smíšených manželství a tzv. židovští míšenci posíláni do koncentračních táborů. V českém prostředí nejčastěji do terezínského ghetta, jejich nežidovské manželky a nežidovští manželé končili v internačních táborech (pražský Hagibor).

 

Zora Braunová se narodila v roce 1914 v Želiezovciach na Slovensku do rodiny železničního zřízence a ženy v domácnosti. První roky života se rodina často stěhovala po maďarských obcích na jižním Slovensku. S ohledem na vážnou nemoc své matky část dětství prožila také u příbuzných v Maďarsku. Když se rodina usadila v Bratislavě, začala navštěvovat tamní gymnázium a v polovině 30. let byla přijata na bratislavskou právnickou fakultu Komenského univerzity. Zde se setkala s prvními politickými konflikty mezi stoupenci slovenské nacionalistické Hlinkovy strany a levicovými sympatizanty komunistické strany.

 

Na její politické uvědomění měl podstatný vliv její partner Vilém Morýs, který byl elektrotechnikem. V době jejich seznámení pracoval jako inspektor osvětlování Slovenského národního divadla a současně působil jako odborný učitel na Škole uměleckých řemesel. Přes nevůli rodičů se Zora Braunová v červenci 1939 za přítele provdala. Mezitím ji během státoprávních a s nimi spojených politických změn v roce 1938 vyloučili z univerzity.

 

V dubnu 1939 se pár přestěhoval do Prahy, kde Vilém jako zaměstnanec Baťových pomocných závodů vykonával práci pomocného elektrotechnika ve zřizovaných filmových ateliérech v Hostivaři. Po likvidaci hostivařského ateliéru přestoupil v létě 1940 do Filmových ateliérů Baťa ve Zlíně na pozici I. zvukového mechanika. Po krátkém čase, kdy bydleli v garsoniéře hotelu Společenský dům, byl rodině přidělen byt v podnikovém domku na Podvesné. Standardní dvojdomek s rovnou střechou byl dostavěn v roce 1929 a poskytl manželům zázemí třípokojového moderního bytu se zahradou.

 

Pro židovský původ své manželky musel Vilém Morýs přejít na méně kvalifikovanou pozici, za války vykonával práci elektromechanika ve zlínské elektrárně. Ještě hůře dopadla Zora, která přes své právní vzdělání a znalost maďarštiny, němčiny, angličtiny a francouzštiny z rozhodnutí Úřadu práce ve Zlíně vykonávala jen manuální práce. Nejprve byla nasazena v roce 1943 ve firmě Baťa jako lesní dělnice, později přešla do ovocnářské školky. V roce 1944 musela vykonávat manuální práci v kosteleckém zahradnictví Ladislava Pečivy.

 

Existenciální nejistotu rodiny zesilovaly obavy o Zořiny slovenské příbuzné. Na její rodiče se vztahovaly antisemitské zákony autoritativního Slovenského státu. V průběhu války byli Braunovi slovy dobové propagandy „přesídleni na východ“. Po válce vyšlo najevo, že byli transportováni do vyhlazovacího tábora v Osvětimi a zde zavražděni.

 

Na podzim 1944 přišlo oznámení o zařazení do transportu také Zoře Morýsové. Nařízení neuposlechla a do konce války se bez dokumentů skrývala v ilegalitě na zemědělském statku, kde pracovala. Za neuposlechnutí příkazu byl její manžel zatčen a několik měsíců vězněn. Před koncem války jej propustili s příkazem vykonávat nucené práce.

 

Nebezpečí pro manžele Morýsovy pominulo teprve s pádem nacistického režimu. Zora Morýsová absolvovala po válce knihovnický kurz a nastoupila do Městské knihovny ve Zlíně. Na jaře 1946 odešla na mateřskou dovolenou a s dítětem zůstala dva roky v domácnosti. V roce 1948 nastoupila do krajského výboru Komunistické strany Československa ve Zlíně, kde působila jako tzv. literární důvěrnice pro organizování knihoven v kraji.

 

Vilém Morýs coby člen předválečné komunistické strany v obnovené Československé republice rychle stoupal na politickém žebříčku. V červnu 1945 se stal předsedou Místního národního výboru Velkého Zlína, což byl ekvivalent předválečného úřadu starosty města. Ze své pozice se zasadil o výstavbu poválečných bytových domů ve východní části města.

 

Během několika málo let tak Morýsovi prožili obrat v životě: od každodenně prožívaného existenciálního nebezpečí za nacistického režimu k rychlému vzestupu mezi politickou reprezentaci poválečného průmyslového města. To s sebou v osobě Viléma Morýse neslo i jeho osobní podíl na nezákonném převzetí městské samosprávy komunistickými spolustraníky v únorových dnech roku 1948. Společenský vzestup se promítl také do jejich sociálních poměrů. V roce 1946 se Morýsovi přestěhovali do lepšího bytu na Kvítkové ulici. Rodinnou idylu však náhle ukončila automobilová nehoda, při níž Vilém Morýs začátkem prosince 1948 tragicky zahynul na služební cestě.

 

Po smrti svého manžela nastoupila Zora Morýsová v březnu 1949 do podniku Svit jako knihovnice. V té době žila v bytovém domě na tehdejší Stalinově ulici 1285 (dnešní třídě Tomáše Bati). Šlo o jednu z dvojice bytovek, pro něž se ustálilo pojmenování Morýsovy domy (https://zam.zlin.eu/objekt/67-morysovy-domy). Jak již název napovídá, jméno nesly po jejím zemřelém muži. Od roku 1953 pracovala Zora Morýsová jako vychovatelka průmyslové mládeže. Po odchodu do penze v roce 1972 se přestěhovala do Prahy. Koncem 70. letech se zde ucházela o místo v kustodských a průvodcovských službách Pražského hradu.

 

 

MM