en
Hledat
Hledat   en de

sourozenci Adlerové

Datace 1937–1939 (P)
Stezka Domy a lidé
Kód Z18
Adresa Trávník 35, Zlín
GPS 49.2697019N, 17.4333275E
Literatura
  • Antonín Macháń, Vojenská odbojová organizace Obrana národa působící v letech nacistické okupace Československa v období let 1939 až 1943 v oblasti dnešního okresu Gottwaldov , Gottwaldov 1982, s. 143
  • Lukáš Vlček, Lidový soudní dvůr v Berlíně – Volksgerichtshof – a jeho historie, Securitas imperii, 01/2011, s. 144–167


< předchozí objekt, následující objekt >
Sourozenci Adlerové – František, Karel a Rudolf – vyrůstali v rodině úspěšného kyjovského pekaře Emila (Emanuela) Adlera a jeho manželky Gisely. V otcově provozovně se poprvé setkali s moučným řemeslem, završili zde svá učňovská léta a pracovali u něj první roky po vyučení. Mladší z bratrů, Rudolf, rozpoznal finanční potenciál Baťova továrního města. Od živnosti svého otce se osamostatnil na jaře 1937, kdy si na zlínském předměstí Trávník pronajal dům č. p. 35, v němž si zařídil soukromý pekařský provoz. Dnes již nestojící nízký jednopodlažní domek se sedlovou střechou s polovalbou byl orientován delší stranou do ulice a štítovou zdí se napojoval na dvoupodlažní nárožní dům s mansardovou střechou. Okna na bíle omítnutém domě byla opatřena jemnou šambránou, jednoduchý geometrický dekor vyplňoval také meziokenní prostor.
 
Pekárna sídlila na náměstí někdejšího městečka, které bylo bokem od větších prodejen a současně na každodenní trase tisíců baťovských zaměstnanců z historického centra do továrny. Poloha, stejně jako moderní strojní vybavení v odhadované hodnotě 12,5 tisíce korun přinášelo konkurenční výhodu. Obrat podniku tak již v roce 1937 dosáhl 90 tisíc korun, v následujícím roce dokonce 140 tisíc. Po dvou letech provozu zaměstnávala pekárna Rudolfa Adlera tři dělníky, čtyři učně a jednoho rozvážeče pečiva. Téměř od začátku pracoval v pekárně nejstarší Rudolfův bratr František, druhý starší bratr Karel zde začal pracovat jen týden před obsazením zbytku českých zemí nacistickým Německem.
 
Vedle budování živnosti se Rudolf Adler zapojil také do rozvoje místní profesní organizace s názvem Společenstvo pekařů politického okresu Zlínského se sídlem ve Zlíně. Organizace měla dle svých stanov zvelebovat pekařské řemeslo, podporovat sounáležitost mezi členy společenstva, urovnávat rozepře, pečovat o zachování pořádku a v neposlední řadě také spolupůsobit při úpravách a vykonávání tovaryšských zkoušek. Přestože se jednalo o mladou organizaci založenou teprve v květnu 1937, na konci roku matrika Společenstva evidovala již 71 pekařských mistrů. Rudolf Adler, který patřil mezi zakládající členy, se účastnil pravidelných výročních schůzí a aktivně diskutoval o probíraných otázkách. Bylo tomu tak i na mimořádné valné hromadě Společenstva konané v místnostech hotelu Balkán 13. srpna 1939, kde přispěl svými poznámkami o změně pracovní doby a o noční práci. To však již byla poslední veřejná diskuze, které se mohl jako osoba označená okupační správou za žida zúčastnit.
 
Nástup nacismu v Německu a zřízení autoritativních režimů v zemích jeho satelitů přinesl do podnikání osob židovského původu pohromu. Restrikce se přijímaly již v pomnichovském Česko-Slovensku, ale po okupaci zbytku českých zemí bylo zdejším židovským osobám rychle zamezeno v jakékoli podnikatelské činnosti. Jejich majetky se nařízením německé okupační moci tzv. arizovaly. Z hlediska nacistické ideologie měl nucený odprodej podniků definitivně zbavit majetku „rasově závadné“ obyvatelstvo a současně posílit německý vliv v české ekonomice a společnosti.
 
V mezidobí od zabrání do prodeje se zejména do větších podniků s vlastním nemovitým majetkem dočasně dosazovali tzv. treuhändeři (správci k věrné ruce). To však nebyl případ Adlerovy pekárny ve Zlíně, která byla nařízením německých úřadů v dubnu 1940 likvidována. Hodnota zásob a drobného mobilního vybavení firmy byla při vynuceném prodeji vyčíslena na necelých 18 tisíc protektorátních korun, z čehož žitná a pšeničná mouka přesahovala 13 tisíc korun. Prodejem získané finanční prostředky byly uloženy na vázané konto Rudolfa Adlera ve Spořitelně města Zlína, vlastník si z něj však peníze nevybral. Po vynuceném ukončení podnikání se sourozenci Karel a František Adlerové postupně vrátili do rodného Kyjova, kde procházel arizací rovněž podnik jejich otce.
 
Příležitosti získat arizovaný majetek se nezřídka chopili čeští příslušníci protektorátu. V těchto případech si jejich argumentace nezadala s rasistickými texty německé propagandy. Jeden z žadatelů o Adlerovu kyjovskou pekárnu se ji snažil získat těmito slovy: „Jmenovaný [= autor dopisu] měl pronajatou pekárnu od žida Platzka v Koryčanech, následkem prodeje této jsem přišel o živnost, od té doby se nemohu pomoci [= myšleno ke zřízení vlastní živnosti] a jsem nucen pracovati jako dělník. Jsem organizován v Českém národně socialistickém táboře – Vlajka a velice bych prosil pana Oberlandrata Dr. Rudolfa, kdyby mně byl nápomocen a tuto židovskou pekárnu Emila Adlera mně přenechal. Jsou tam zaměstnáni samí židé, kteří nám árijcům práci jen brzdí.“
 
Pekař Rudolf Adler se do rodného Kyjova se svými bratry nevrátil. V prosinci 1939 byl ve Zlíně zatčen a v červnu 1940 byl souzen u Lidového soudního dvora (Volksgerichtshof) v Berlíně. Tento typ zvláštních soudů zřídili nacisté v roce 1934 pro souzení činů velezrady a zemězrady a postupně se stával nástrojem justičního teroru proti politickým protivníkům nacismu. Rudolf Adler odešel od soudu s trestem 4 roků a 6 měsíců káznice za pokus o podporu protinacistické ilegální organizace Obrana národa. V dalších letech prošel věznicemi v Berlíně, Waldheimu, Wechtu a Hamburgu. Později byl odvlečen do vyhlazovacího tábora v Osvětimi.
 
V době konfiskace pekárny ve Zlíně a v Kyjově byli bratři František a Karel nasazeni na nucené práce v okolí Kyjova. Podle dochovaných pracovních knížek vykonávali v letech 1941–1942 nekvalifikovanou práci pomocných dělníků na stavbách, při rekonstrukci železničních drah nebo v hnědouhelném dole Hugo.
 
Poslední kapitola života členů kyjovské rodiny Adlerů se začala psát v lednu 1943. Podobně jako ostatní židovští spoluobčané z jihovýchodní Moravy ztratili zbytek občanských práv. Nařízením nacistického bezpečnostního aparátu byli všichni členové rodiny shromážděni v Uherském Brodu, odkud byli 23. ledna 1943 převezeni transportem do ghetta v Terezíně. Již za tři dny někteří z rodinných příslušníků odjeli transportem do vyhlazovacího tábora v Osvětimi. Rodiče setrvali v Terezíně až do 15. prosince 1943, kdy byli transportem také odvlečeni do Osvětimi.
 
V osvětimském táboře byli zavražděni rodiče Emil a Gisela Adlerovi, jejich nejstarší syn František a dosud nezmíněný nejmladší syn Vítězslav (* 3. 8. 1919). Dva zbývající sourozenci Karel a Rudolf odsud později pokračovali jako práceschopní do koncentračního tábora ve Flossenbürgu. Karel se dočkal osvobození vězňů americkými jednotkami v hornofalckém městě Neustadt an der Waldnaab, Rudolf zemřel v lágru 7. března 1945.
 
 
MM
 
 

Rudolf Adler

Datum a místo narození: 9. 1. 1912, Kyjov
Přechodné bydliště: Trávník 35, Zlín
Trvalé bydliště: Riegrova 366, Kyjov
Datum příchodu do Zlína: 23. 4. 1937
Vykonávaná práce: soukromý pekař
 

Karel Adler

Datum a místo narození: 12. 8. 1910, Kyjov
Přechodné bydliště: Trávník 35, Zlín
Trvalé bydliště: Riegrova 366, Kyjov
Datum příchodu do Zlína: 8. 3. 1939
Vykonávaná práce: pekařský pomocník
 

František Adler

Datum a místo narození: 24. 12. 1907, Kyjov
Přechodné bydliště: Trávník 35, Zlín
Trvalé bydliště: Riegrova 366, Kyjov
Datum příchodu do Zlína: 3. 5. 1937
Vykonávaná práce: pekařský pomocník
 
 
 
 
 
 
 
Prameny:
 
 
 
Fotografie