Dům pana Krajči

Podoba Zlína a jeho hlavních ulic se v polovině 30. let postupně měnila nejen díky činnosti firmy Baťa, ale také zásluhou menších podnikatelů a bohatší vrstvy obyvatel, kteří si nechávali stavět moderní domy funkcionalistického střihu. Kromě ulic ve středu města (jako například Štefánikova nebo Rašínova) se měnilo také širší centrum a ulice Sokolská nebo 2. května. Jedním z nejčastěji oslovovaných „nebaťovských“ architektů byl Miroslav Lorenc. Kromě činžovních (často nárožních) domů stavěl vily a rodinné domy. Jedním z nich je i dům pro uzenáře a řezníka Vincence Krajču na ulici 2. května nedaleko baťovské čtvrti Zálešná.

Podle prvních plánů z roku 1934 byla budova zamýšlena jako osově symetrický dvojdomek s rovnou střechou, obytným patrem a obchodními jednotkami v parteru. Vila měla ukončovat řadovou zástavbu, kterou rozdělovala řeka Januštice. Ve výsledné podobě domu z roku 1935 došlo k mírným změnám: jiné členění oken (krajní bylo zvětšeno), přistavění arkýře v patře. 

Dům s velkoryse prosklenými výkladci rámovala široká římsa s prostorem pro obchodní sdělení. Reklamní nápisy se opakovaly také na středové tabuli nad vchodem, kterou vynášel sloup uprostřed průčelí. Podezdívka byla obložena obdélníkovými kachličkami, které byly využity i  jako jednoduchý dekorativní pás nad římsou. Do ulice fasádu prolamuje trojice obdélníkových vícečlenných oken, na okraj střechy bylo umístěno subtilní zábradlí.

Vincenc Krajča v přízemí provozoval prodejnu masa a uzenin, vedlejší jednotku si pronajal Antonín Turna, obchodník s koloniálním zbožím. Ke každému obchodu patřil sklad a v suterénu byla kromě sklepů k dispozici i toaleta. 

Dvouramenné schodiště, které vedlo do haly prosvětlené luxfery, propojovalo obchod s rodinným prostorem. V něm byla směrem do ulice umístěna kuchyně s jídelnou a komorou, na západní straně byly dvě ložnice. Na jídelnu navazoval obývací pokoj, který byl oddělen posuvnými dveřmi, takže mohl vzniknout plynulý prostor přes celou délku parcely. Součástí vybavení byla kromě koupelny také samostatná toaleta, komora a pokoj pro služku.

V průběhu 50. let zde bývalé řeznictví provozoval národní podnik MASNA, ve vedlejším obchodě byla později otevřena prodejna zeleniny. 

Až do roku 2011 zůstal dům z velké části v téměř původním stavu s mnoha originálními prvky, bohužel však neudržován. Se změnou majitele prošel dům rekonstrukcí. Z východní strany byl dostavěn jednopodlažní objekt, kde měla probíhat praktická výuka učňů oboru kuchař, číšník, servírka a sládek. Zbývající prostory byly adaptovány pro potřeby pivovaru. Celý objekt byl zateplen, bylo vyměněno zasklení výkladců i materiálové řešení podezdívky, na novou fasádu byla zvolena světle šedá barva. I přes výměnu oken zůstalo směrem k hlavní ulici zachováno dřívější členění. Původní ráz domu byl sice narušen, přesto je jeho  meziválečný charakter dobře rozpoznatelný.

 

 

LŠ