Dům pro zaměstnance továrníka Bohumila Laciny

Bohumil Lacina patřil ke zlínským průmyslníkům, kteří v meziválečném období úspěšně podnikali v obuvnickém sektoru ve městě do velké míry ovládaném a formovaném podle záměrů mezinárodního koncernu Baťa. Lacinova továrna, která se zaměřovala zejména na výrobu dámské obuvi, dostala v roce 1937 nové sídlo vystavěné podle projektu architekta Miroslava Lorence nedaleko baťovské dělnické kolonie Zálešná. Volnou nárožní parcelu v těsném sousedství továrny, kde pracovalo 120 osob, využil Bohumil Lacina v letech 1940–1941 k vybudování obytného zázemí pro své zaměstnance. Na rozdíl od ubytovací politiky firmy Baťa, která dělníkům nabízela bydlení v rodinných domcích se zahradou, se Lacina z prostorových i finančních důvodů přiklonil k variantě patrového činžovního domu. Architekt tovární budovy Lorenc byl v roce 1940 jako velitel protinacistické odbojové organizace Obrana národa zatčen a odsouzen. Návrh domu pro zaměstnance Lacinovy továrny připravil Antonín Vítek, který po letech práce ve Stavebním oddělení firmy Baťa vedl v období 1939–1948 svou samostatnou projekční kancelář.

 

Podsklepený objekt se sedlovou střechou o třech obytných podlažích rozvrhl Vítek do půdorysu ve tvaru písmene L. Reaguje tak na velikost a tvar stavební plochy na nároží ulic Padělky I. a 2. května (původně Zálešenská). Architekt udržel obdobnou výškovou hladinu s vedlejší továrnou. Hlavním výrazovým znakem domu je elegantní zaoblené nároží podpořené dvojicí dlouhých balkonů v patrech. Z hladké plochy fasád vystupují předsazené rizality, které zdůrazňují trojici vstupů – dva směrem k fabrice, do ulice Padělky I., jeden do ulice 2. května. Rytmus průčelí do ulice určuje střídání trojdílných oken s pásovými okny uvnitř rizalitů. Fasádu směřovanou do dvora charakterizují prosklené pásy schodišťových oken, drobná čtvercová okénka koupelen a lehké trubkové balkony se vstupy z kuchyní.

 

Nabídka bytů v domě byla různorodá, převažovaly ale jednopokojové byty s kuchyní se spíží, koupelnou a drobným kabinetem a dvoupokojové byty s kuchyní a koupelnou. Kuchyně i koupelny byly obrácené do dvora (kromě nárožní bytové sekce). 

 

Středová nárožní sekce zahrnovala individuálněji pojednané byty. V přízemí byl jeden z nich vyhrazený pro svobodárnu, nedisponoval kuchyní a měl větší předsíň. V prvním patře se přes celou plochu nárožní sekce rozkládal jeden nadstandardní luxusní byt o velké výměře. Kromě ložnice rodičů s velkou šatnou, ložnice synů a pokoje pro služku poskytoval svým obyvatelům hlavně komfort velkého obývacího pokoje propojeného v jeden velkorysý prostor s jídelnou i přiléhající halou. Ve sklepení byly obyvatelům domu k dispozici také prádelny a sušárny.

Funkcionalistické řešení obytného domu pro zaměstnance firmy Lacina je do dnešních dnů dobře rozpoznatelné, i když dům přišel během novodobých rekonstrukcí po roce 1989 téměř o všechny autentické architektonické detaily (původní dřevěná okna, vstupy). Namísto dřívější jednoty je také poznamenaný odlišnou barevností jednotlivých bytových sekcí. Přesto představuje cennou ukázku architektury vzniklé během válečného období a ubytovacích strategií výrobních podniků své doby, která tvořila protipól k dominantní baťovské stavební produkci.

 

KE