Dům paní Šallerové

Většina budov navržených architektem Miroslavem Lorencem prošla v 2. polovině 20. století řadou nešetrných úprav, některé stavby musely dokonce ustoupit novým plánům vznikajícího krajského města Gottwaldova. Jedním z takových příkladů je i vila Anny Šallerové, manželky advokáta Evžena Šallera, kterou už dnes ve Zlíně nenajdeme. Exkluzivní parcela v centru města byla v 50. letech vybrána k výstavbě nové budovy divadla. Vila byla zbourána v roce 1959 a místo ní vyrostlo Divadlo pracujících (1967, dnes Městské divadlo Zlín) podle návrhu trojice architektů Karla Řepy, Miroslava Řepy a Františka Rozhoně. 

Vila byla postavena v roce 1932 nedaleko kostela sv. Filipa a Jakuba na křižovatce třídy Tomáše Bati a ulice Osvoboditelů. Dům jasně kubických tvarů s ustoupeným třetím podlažím s terasou sousedil s nízkými domy se sedlovou střechou. Podobně jako nedaleký nárožní dům Františka Javorského, který byl podle Lorencových plánů dokončen jen o dva roky později, působila moderní vila se světlou fasádou kontrastně k okolní zástavbě spíše venkovského charakteru. Nejvýraznějším prvkem na fasádě bylo velkoplošné „zubaté“ okno na severním průčelí (směrem do třídy Tomáše Bati), které velkoryse prosvětlovalo halový prostor se schodištěm. Podobný typ okna využil u své realizace ve vídeňské sídlištní kolonii rakouského Werkbundu také Adolf Loos. Dalším prvkem dokazujícím Lorencovu znalost mezinárodního architektonického dění byla obytná terasa s pergolou, která odkazuje k Le Corbusierovu konceptu pobytové střešní zahrady. 

Vnitřní prostor vily Anny Šallerové nesloužil jen rodině, zázemí zde měly také kanceláře advokátní praxe Evžena Šallera s vlastní pracovnou šéfa a samostatným vchodem. Jídelna s přijímacím pokojem byly propojeny v jeden plynulý prostor s možným výstupem na zahradu přes dámský pokoj. Z částečně dochované plánové dokumentace je čitelné také moderní vybavení interiéru. Kromě vestavěných skříní byl v obývacích místnostech krb a bufet, součást vybavení kuchyně tvořil výtah nebo plynový sporák. Pokoje v horních patrech měly k dispozici terasu. 

V portfoliu architekta Miroslava Lorence patří dům Anny Šallerové k nejreprezentativnějším funkcionalistickým vilovým realizacím, které ve Zlíně neměly srovnání. Podobně luxusní charakter měla jen pozdější skupina baťovských ředitelských vil od architekta Vladimíra Karfíka. I přes značné kvality však nebylo jejich stylové pojetí tak jednoznačné jako Lorencovo řešení. Vila Anny Šallerové dokládá architektovu schopnost navrhnout (v měřítkách menšího města) budovu kvalitativně a stylově blízkou pražské či brněnské soudobé produkci. 

 

 

LŠ