en

M. Knesla

Datace
Stezka Uličník
Kód Z13
Adresa M. Knesla, Zlín
MHD MHD: Bartošova čtvrť (BUS 33) Dukelská (TROL 2)
GPS 49.2261172N, 17.6996544E

Východní okraj města navazující na čtvrť Podvesná (naproti areálu Baťovy nemocnice) se již v 50. letech dostal do pozornosti tehdejších gottwaldovských projektantů. Když započala výstavba obytných panelových domů, měla příslušná lokalita v písemných pramenech pojmenování Bartošova čtvrť. Čtvrť nese jméno etnografa a filologa Františka Bartoše (1837–1906), rodáka z Mladcové, jehož celoživotním předmětem zájmu se stalo studium moravských nářečí, zvyků a lidových písní. Mezi lety 1957 a 1966 zůstávala čtvrť ještě bez detailního členění ulic. Od roku 1966 se pak jedna z ulic jmenuje M. Knesla na paměť Miloše Knesla, československého účastníka občanské války ve Španělsku na straně obránců republiky.
 
Miloš Knesl přicestoval do Španělska v lednu 1937. Zařadili jej do právě formované kulometné roty Jana Žižky z Trocnova v Dimitrovově praporu, který byl součástí XV. mezinárodní brigády. Prapor byl nasazen na jaramské frontě jihovýchodně od Madridu. Špatně vyzbrojené jednotky s nedostatečným vojenským výcvikem byly při ofenzivě frankistických vojsk z velké části rozptýleny a zničeny. Již v únoru 1937 utrpěl Knesl lehké zranění, když zachraňoval těžce zraněného politického komisaře roty Jaroslava „Slávu“ Tichého. Měsíc se léčil v polní nemocnici, načež následovala rekonvalescence v pobřežním městečku Vinaròs.
 
Po uzdravení absolvoval speciální kurz v důstojnické škole Pozo Rubio při základně mezinárodních brigád ve městě Albaceta, po němž byl přiřazen k partyzánským jednotkám působícím v zázemí pučistů. Nejprve operoval v okolí města Talavera v provincii Toledo ve středním Španělsku, v lednu 1938 nasadili Kneslovu jednotku v bojích u Barcelony. V dubnu 1938 získal hodnost poručíka a s jednotkou, jíž velel, byl poslán na jih Španělska. Ve svém operačním úseku severně od města Motril měl ničit silniční a železniční infrastrukturu vedoucí k Madridu.
 
Podle jedné z tradovaných verzí uveřejněné s odstupem desítek let v komunistickém tisku se měl Knesl účastnit záchranné akce v týlu nepřítele, při níž bylo osvobozeno na 400 vězňů, včetně žen a dětí, a sám při ní měl být vážně zraněn a zajat. Tuto verzi, za kterou se skrývá příběh o dobytí pevnosti Fort Carchuna v oblasti Grenady v květnu 1938, vyvrátil jeho přímý spolubojovník Alois Samec. Podle něj Kneslovu jednotku zradil španělský průvodce, nepřítel je obklíčil a zlikvidoval. Miloš Knesl prý při této akci utrpěl vážné zranění, skončil v zajetí pučistů, kteří jej následně veřejně popravili na náměstí v Seville. 
 
Po 2. světové válce byl Miloš Knesl navržen na Československý válečný kříž 1939 in memoriam. Při příležitosti třicátého výročí vzniku interbrigád v roce 1966 mu byla na domě č. p. 795 v Hluboké ulici ve Zlíně odhalena pamětní deska.
 
 
MM
 
 
 
 
 
 
 
Prameny:
 
  • Národní archiv v Praze, fond Svaz protifašistických bojovníků, Ústřední výbor Praha, kar. vzp 2209/Hošek.
  • Rossijskij gosudarstvennyj archiv sociaľno-političeskoj istorii, fond 545 Interbrigady Respublikanskoj armii Ispanii, op. 6, d. 1468 – kádrový posudek od Edoarda d´Onofria, 1940.
  • Vojenský ústřední archiv – Vojenský historický archiv, fond Českoslovenští interbrigadisté, kart. 8, inv. č. 304.
  • Moravský zemský archiv v Brně, Státní okresní archiv Zlín, fond Svaz protifašistických bojovníků, Místní organizace Zlín-střed, č. př. 29/1982, bal. 11, rok 1966 a bal. 14, rok 1966.
  • Centro Documental de la Memoria Histórica, Salamanca, fond PS-Vinaroz_C-11 – Seznam léčených interbrigadistů v sanatoriu v městě Vinaroz.