en
Hledat
Hledat   en de

Lesní čtvrť I. (J. Kojeckého)

Datace
Stezka Uličník
Kód Z13
Adresa Lesní čtvrť I, Zlín
MHD MHD: Příkrá (TROL 3, 13; BUS 13)
GPS 49.2208517N, 17.6941933E
Literatura
  • Petr Szczepanik, Mediální výstavba „Ideálního průmyslového města“. Síť médií v Baťově Zlíně 30. let, Sborník prací Filozofické fakulty Brněnské univerzity. Řada filmologická, 2005, s. 23-66
  • , Nezapomeneme. In memoriam Josefa Kojeckého, Tep nového Zlína, 9. 4. 1947, s. 3
  • Josef WIESNER, Kde skončila cesta Josefa Čapka, Hlas revoluce, 23. 2. 1968, s. 3
  • Josef Vaňhara, Pohledy do včerejšků Zlína, Zlínsko od minulosti k současnosti, s. 119, 122
  • Josef Kojecký, Bezpečné hranice. Ostraha hranic před dvěma tisíci léty a nyní, Časopis podnikavé práce, 22. 6. 1938, s. 1
  • Josef Kojecký, Moderní podnikatel – motorizovaný podnikatel , Průkopník obchodní a průmyslové výkonnosti, s. 24-25
  • Josef Kojecký, Pracovní tábor v Lutonině bude rozšířen. Půl tisíce mladých lidí staví dráhu , Pondělník zlínského kraje, Zlín 1. 4. 1935, s. 3
  • Josef Kojecký, Scelování pozemků – východisko k racionalizaci venkova , Pondělník zlínského kraje, Zlín 13. 9. 1937, s. 2
  • Josef Kojecký, Jeden kůň za dva. Jak zdvojnásobit tažnou sílu 700000 koní, našich pomocníků v míru i v obraně , Časopis podnikavé práce, Zlín 8. 6. 1938, s. 4
  • Josef Kojecký, Kdo by nám dodával auta za války? , Časopis podnikavé práce, Zlín 27. 10. 1937, s. 2


< předchozí objekt, následující objekt >

Výstavba podnikových domků firmy Baťa v oblasti Zadní Díly byla zahájena již počátkem 30. let a programově pokračovala po celé desetiletí. Podobně jako v ostatních dělnických čtvrtích členil území systém hlavních ulic, na něž navazovaly pěší propojky či chodníky. Jednou z páteřních komunikací nové čtvrti se stala ulice Lesní čtvrť I, která navazuje na křížení ulic Lazy VI, Lesní čtvrť II a Slovenská a pokračuje svažitým terénem do kopce, kde obepíná severní část čtvrti. 
 
Úřední pojmenování Lesní čtvrť I. nese ulice od roku 1941. Výjimkou byly pouze roky 1948–1950, kdy se pro ulici používal také název J. Kojeckého. Pojmenování odkazovalo na novináře, zaměstnance firmy Baťa Josefa Kojeckého, zavražděného v průběhu druhé světové války v koncentračním táboře v Bergen-Belsenu.
 
Rodák ze Záhlinic na Kroměřížsku Josef Kojecký po absolvování pětileté obecné školy v domovské obci přešel na osmileté gymnázium do Kroměříže. Po složení maturitní zkoušky studoval ještě dva ročníky vyšší obchodní školy. Po absolvování prezenční vojenské služby odešel do Prahy. Jeho znalosti jazyků a zájem o společenské dění jej předurčili pro dráhu překladatele a novináře. Od druhé poloviny 20. let pracoval jako redaktor Central European Press, spíše známém v užívané zkratce Centropress. Tato redakce byla zpravodajskou a tiskovou organizací III. (zpravodajského) odboru Ministerstva zahraničních věcí ČSR.
 
V mediálním prostředí se živil zejména jako překladatel a tlumočník do francouzského, německého, rumunského a ruského jazyka. Na dobré komunikativní úrovni hovořil dále anglicky a mimoto se domluvil polsky a srbochorvatsky. Ve vojenských záznamech měl nadto uvedeny ještě některé další dovednosti. Byl cyklistou, plavcem a jezdcem na koni. V redakčním prostředí ale spíše uplatnil své školení v psaní na stroji.
 
V Praze uzavřel 13. listopadu 1926 sňatek s redaktorkou Marií Karáskovou. Usadili se na pražském Žižkově, ale bezdětné manželství bylo o šest let později (9. listopadu 1932) rozvedeno.
 
Po pěti letech práce v Centropressu a dvou letech novinářské praxe na volné noze nastoupil v roce 1935 do baťovské společnosti Tisk ve Zlíně. Redakční podnik budoval mediální infrastrukturu Baťova koncernu. Jeho zprvu drobná produkce narostla ve 30. letech co do množství vydávaných titulů, jejich periodicity i počtu výtisků do grandiózních rozměrů. Média považovalo vedení koncernu za klíčové v mnoha ohledech. Vedle tisku také film a rozhlas pomáhaly v baťovském koncernu legitimizovat nástroje dohledu nad zaměstnanci, jenž by byl jinak těžko akceptovatelný.
 
V týdeníku Zpravodaj prodavačů firmy Baťa, který informačně propojoval zaměstnance československých podnikových prodejen se zlínskou centrálou, pracoval Kojecký jako redaktor. Později redigoval odborný měsíčník Průkopník úspěšného podnikání. Tento časopis seznamoval čtenáře s novinkami z oblasti racionalizace, managementu, propagace. Ve své době se jednalo o skutečného pionýra v oboru československé průmyslové racionalizace a marketingu. V lednu 1939 byl Kojecký krátce přeložen do redakce Národních novin v Praze poté, co noviny přešly do zájmové sféry Baťova koncernu. Po návratu do Baťovy metropole začal pracovat jako redaktor stěžejního baťovského periodika Zlín.
 
S nástupem pravicových diktatur v Evropě a zejména s ohrožením Československé republiky v druhé polovině 30. let začal Kojecký vlastním nákladem vydávat drobné propagační tiskoviny. Tak například v tematicky řazených edicích nazvaných Palcát (později vycházejících pod názvem Silný stát) varoval českou veřejnost před nebezpečím, které pro Evropu představovalo německé nacionálně socialistické hnutí. Tituly samostatných brožur jako Skobový kříž hrozí? a Slovo má letectvo se později staly nacistickému bezpečnostnímu aparátu záminkou k perzekuci Kojeckého. Z období let 1937–1938 pochází také několik Kojeckého textů v baťovských novinách Zlín, v nichž propojoval problematiku vojenství a brannosti se zavedenými baťovskými narativy práce, industrializace a racionalizace.
 
S okupací zbytku českých zemí nacistickým Německem publikování Kojeckého vlastních autorských článků prakticky ustalo. Přesto byl konfrontován s nacistickým bezpečnostním aparátem. V létě 1939 předvolali Kojeckého na zlínské gestapo, kde jej vyzvali, aby odevzdal všechny exempláře brožur s protinacistickým obsahem. 25. října 1939 pak došlo k zatčení a uvěznění v Brně. V roce 1940 následoval převoz do koncentračního tábora v Sachsenhausenu, kde Kojecký zůstal až do března 1945.
 
Když nacisté tábor před postupující Rudou armádou uzavřeli, transportovali vězně do koncentračního tábora v Bergen-Belsenu. Společně s Josefem Kojeckým byl převezen také malíř a spisovatel Josef Čapek. Oba se podle svědectví dr. Wiesnera nakazili skvrnitým tyfem, na jehož následky zemřeli. Pochováni jsou ve společném hromadném hrobě označeném na konci číslem 7000.
 
 
MM 
 
 
 
 
 
 
 
Prameny:
 
  • Moravský zemský archiv v Brně, Státní okresní archiv Kroměříž, fond B-a 120 Archiv obce Záhlinice, inv. č. 294, matrika domovských příslušníků.
  • Národní archiv v Praze, fond Zemský úřad v Praze – Prezídium Zemského úřadu v Praze, kart. 1512, signatura 207-1512-29/10.
  • Národní archiv v Praze, fond Úřad říšského protektora, Praha, kart. 64, signatura 114-13-12/17 – německé přepisy novinových článků Josefa Kojeckého, Wir müssen von den Deutschen Lernen! Národní noviny, 23. 3. 1939 a Das deutsche Beispiel. Národní noviny, 24. 3. 1939.
  • Vojenský ústřední archiv – Vojenský historický archiv, Sbírka Kmenové listy, Kojecký Josef.
  • Vojenský ústřední archiv – Vojenský historický archiv, Sbírka Kvalifikační listiny, Kojecký Josef.
  • Vojenský ústřední archiv – Vojenský historický archiv, Sbírka Osvědčení dle zákona 255/1946 Sb., čj. 96833/48 a čj. 51072/68.

 

 

Fotografie