Dům služeb města Gottwaldova
Datace
1974– (P)
–1977 (R)
Architekt/ka
Zdeněk Plesník
Stezka
Gottwaldov I.
Kód
Z10
Adresa
třída Tomáše Bati 44, Zlín
MHD
MHD: Divadlo (BUS 31)
GPS
49.2253853N, 17.6723042E
Jednou z činností projekční a inženýrské organizace Centroprojekt byla pomoc představitelům města při plnění volebního programu Národní fronty. V sedmdesátých letech se zaměstnanci Centroprojektu na základě dohody o vzájemné spolupráci v podíleli na „zlepšování životního prostředí ve městě“. V rámci tohoto ujednání vznikly mezi lety 1973 a 1974 například projekty bytových domů na ulici Přílucká, 50metrový bazén u Zimních lázní (architekt Jiří Kotásek) nebo mateřská škola na Santražinách (Daniela Jungwirthová, Karel Klement). Se stejnou motivací byl realizován také Dům služeb. Návrhu se ujal jeden z předních architektů organizace Centroprojekt Zdeněk Plesník, který již měl za sebou zkušenosti s výstavbou několika veřejných budov ve městě. Nabídku služeb v Gottwaldově rozšířily například Dopravní podnik na okraji města (1955–1958) anebo samostatný objekt pro výrobní družstvo Fotografia (1959–1962).
O umístění Domu služeb na rozhraní ulic Revoluční (dnes třída Tomáše Bati) a Hluboká rozhodli pracovníci Útvaru hlavního architekta, kteří vybrali parcelu v mírně svažitém terénu téměř v historickém centru města. Dům služeb měl poskytnout zázemí podnikové škole Služeb města Gottwaldova a zároveň fungovat jako správní budova této organizace. Zdeněk Plesník rozdělil oba provozy do dvou samostatných pětipodlažních objektů, které propojil schodišťovým krčkem. Kvůli terénním rozdílům posunul oba objekty výškově o půl patra. Nároží prvního z nich navíc odsadil od regulační čáry směrem do ulice Hluboká, aby vznikl větší odstup od křižovatky a zároveň rozšířený prostor pro pěší. Fasádu domů charakterizují horizontální pásy oken s vyzdívanými parapety jdoucí téměř přes celou jejich délku. Prosklený parter odkazující na obchodní jednotky v okolních činžovních domech měl svou transparentností propojit interiér s rušnou ulicí.
První (nárožní) pětipodlažní objekt byl určený pro provoz školy se zaměřením na kosmetiku, masáže a pedikúru. Druhý objekt sloužil převážně administrativním potřebám organizace Služby města Gottwaldova. Doprostřed dispozice obou budov bylo vloženo jádro s toaletami a kuchyňkou. Prostory okolo jádra na jednotlivých patrech mohly být rozděleny přestavitelnými příčkami na kanceláře, učebny či společenské místnosti. Do přízemí s velkou halou architekt situoval místnost pro vrátného, spojovatelnu a telefonní ústřednu. V budově školy byly instalovány vitríny s kosmetikou a dalšími produkty. Ve správním objektu fungovala vedle vstupní haly s vrátnými a sklady také jedna obchodní jednotka – květinová síň (květinářství), na níž navazovala vzorová okrasná zahrádka ve vnitrobloku.
Oproti návrhu zveřejněném v dobovém tisku nebyl hlavní vstup chráněn rovnou subtilní předstupující stříškou, došlo také k úpravě členění prosklených výloh v parteru. Kromě těchto změn byl dodržen návrh Zdeňka Plesníka. Řešení Domu služeb přineslo jasné zakončení uliční čáry podobně, jako se to objevovalo u meziválečných nárožních budov architekta Miroslava Lorence. Dispozice a účelná práce s terénem připomíná také řešení vlastního domu Vladimíra Karfíka ve čtvrti Nad Ovčírnou nebo Výškových bytových domů Adolfa Zikmunda, kde oba architekti pracují s vyrovnáním terénu prostřednictvím schodiště.
Dům služeb je dnes využívaný jako sídlo krajského ředitelství policie Zlínského kraje. Budova prošla rekonstrukcí, během níž byly vyměněny okna, světlá omítka má dnes šedý odstín, sloupy v parteru navíc nešťastně doplnila tmavá mozaika. Budova ztratila původní veřejnou funkci a s ní i transparentní řešení parteru, přesto je původní architektovo řešení jasně rozpoznatelné.
LŠ
