Provozní budova pro n. p. Kancelářské stroje

Na konci roku 1951 vydalo ministerstvo strojírenství dekret, kterým zřídilo národní podnik Kancelářské stroje – podnik pro odbyt, zavádění a údržbu výpočetní a organizační techniky. Jeho úkolem bylo poskytovat poradenskou a organizační službu v administrativě. Stroje (původem z Československa i ze zahraničí) se měly repasovat, seřizovat či překonstruovávat. Následně byly stroje předávány do jiných národních podniků a úřadů. Součástí činnosti byla také pomoc při začlenění strojů, starší stroje byly podle výkonnosti či stavu předávány do menších podniků.

Pobočka n. p. Kancelářské stroje v Gottwaldově měla za úkol sloužit celému kraji. Ještě v průběhu padesátých let byly jednotlivé provozy roztříštěny na šesti místech ve městě. Až v roce 1956 vypracoval architekt Zdeněk Plesník, zaměstnanec Státního ústavu pro projektování závodů strojírenství (pozdější Centroprojekt), návrh na samostatnou budovu. Stavební parcelu vybrali představitelé Krajského národního výboru v exkluzivním místě na nároží třídy Stalinova (dnes tř. Tomáše Bati) a bratří Jaroňků nedaleko městského centra. Jeden z nejprogresivnějších místních architektů Zdeněk Plesník měl za sebou již návrh Dopravního podniku, hvězdárnu ve Valašském Meziříčí nebo zahraniční zakázky v Pekingu. 

Třípodlažní budova s rovnou střechou výškově navázala na okolní zástavbu a do jinak obytných bloků a řady rodinných domků vstoupila s administrativně obchodní koncepcí. Hlavní průčelí se zvýšeným stropem a velkoryse proskleným parterem se obrací do ulice Stalinova. Středovou kompozici umocňoval nápis KANCELÁŘSKÉ STROJE N.P. nad hlavním vstupem do budovy a do obchodních jednotek v přízemí. Druhé a třetí podlaží architekt rozčlenil obdélníkovými okny, které rozděluje do skupin po dvou a čtyřech oknech s meziokenními pilířky. Prefabrikovaných prvků v podobě železobetonového ostění a nadokenních říms architekt využil pro plastičtější výraz budovy, podobné řešení se objevilo i na jeho dalších stavbách z padesátých let. Podle prvních plánů mělo být na střechu osazeno také prefabrikované zábradlí upevněné do sloupků.

Většinu prostor v budově zaplňovaly provozovny na opravu kancelářských strojů. Pracovní náplň zaměstnanců vyžadovala dostatečné prosvětlení dílen a stoly umístěné okolo oken. I proto je budova řešena jako železobetonový skelet a obvodové stěny prolamují velkorysá okna jen s minimálními pilíři. Hlavní vstup zaměstnanců se nacházel z ulice bří Jaroňků, severní strana také využívá terénního spádu, kde vznikla mezietáž pro sociální zařízení.

Už při projektování byly základy domu dimenzovány na jeho možnou nástavbu. K té došlo v roce 1976 opět podle projektu Zdeňka Plesníka, který se opět spolehl na modulovou síť, téměř stejnou, jaká se objevuje u původního průčelí. Nové patro bylo určené pro vysokokapacitní počítač a fungovalo také jako výpočetní středisko pro potřeby menších podniků.

V průběhu devadesátých let byly dílenské provozy postupně zrušené a dnes slouží budova zejména jako kanceláře. Byly vyměněny okna a vstupní dveře, břízolitová fasáda v patrech dosud nebyla zateplena ani překryta jinou barvou, a tak je Plesníkovo plastické řešení stále čitelné. Detaily v parteru jsou bohužel zakryty velkým množstvím vizuálního smogu – původní název se dnes ukrývá pod velkoplošnou reklamou. Budova Kancelářských strojů patřila k nejmodernějším stavbám své doby v Gottwaldově a snad se dočká úspěšné rekonstrukce.

LŠ