Společenský dům na Dílech

 V letech 1936–1937 se podél Štefánikovy ulice objevily dvě novostavby, které navrhl architekt Vladimír Karfík a které se záhy staly centry veřejného života ve východní části města označované jako Díly. Kromě evangelického kostela, situovaného na parcele prodané evangelíkům firmou Baťa, to byl obchodní a společenský dům Díly. 

Vladimír Karfík již měl za sebou celou řadu důležitých zakázek podobného typu pro obuvnický podnik – Společenský dům ve Zlíně a na Baťově, Dům služby Baťa v Liberci či Brně. V obchodním a společenském domě Díly sjednotil do jedné budovy obchodní funkce s kulturním, komunitním a společenským zázemím. 

Obyvatelé rozrůstající se firemní obytné čtvrti Díly dostali živoucí středisko volnočasových aktivit v docházkové vzdálenosti od svého bydliště. K náměstí Práce, kde se koncentrovala velká část služeb, to totiž měli daleko. Objekt citlivě usazený ve svažitém terénu mezi dvěma hlavními městskými třídami tvoří kompaktní urbanistický celek spolu se symetricky rozmístěnou čtveřicí svobodáren (postupně realizovaných v letech 1936–1939). Svobodárny a obchodní a společenský dům propojuje systém pochozích ramp s volným parkovým prostranstvím mezi nimi.

Obchodní parter podélné stavby s plochou střechou byl orientovaný směrem do ulice Štefánikovy. Severní fasáda směřující k tř. Tomáše Bati vyrovnává terénní rozdíl a je třípodlažní. Karfík umně zkombinoval baťovský konstrukční systém charakterizovaný železobetonovým skeletem o rozponu 6,15 m, který vyplňuje cihelné zdivo a velkoformátová okna v ocelových rámech, s individualizovanějšími prvky. 

Do ustálené firemní stavební kultury přinesl tvarosloví používané v prostředí levicové avantgardy, jako byly rampy spojující různé terénní úrovně, elegantní zaoblený průchozí balkon s trubkovým zábradlím v patře či maximální prosklení fasád. Přízemí s obchodními jednotkami dostalo lehké výkladce a sjednocený pás pro reklamní nápisy. Jednotlivé moduly v patře vyplnila celoplošná okna, která domu dodala mimořádně transparentní charakter. Jeden z modulů byl prosklený po celé ploše v obou patrech a osvětloval schodiště. Velkoměstskou atmosféru dotvářely svítící neonové nápisy. Severní průčelí se vstupem do kina v suterénu bylo pojednáno střídměji. Objevily se na něm i čtvercové podpůrné sloupy a střídaly se užší pásy rastrových oken s cihelnými vyzdívkami.

Velkou část plochy suterénu zabíralo kino, do něhož se vcházelo vestibulem a které mělo k dispozici hygienické zázemí. V architektově návrhu bylo hlediště s podlahou z červeného cementového potěru koncipované pro 474 diváků. 

Přízemí bylo rozdělené do několika drobnějších obchodních jednotek (drogerie, tabák, kadeřnictví a holičství) a velkorysé plochy obchodního domu a prodejny obuvi se zázemím pedikérny. Nabídku služeb v přízemí rozšiřovala půjčovna knih. V patře se rozkládala bohatě osvětlená kavárna s podiem, tanečním parketem a hernou, dvě kuželkové dráhy a výčep, šatna a toalety.

Už v roce 1944 (7 let po otevření) byly se souhlasem Vladimíra Karfíka vyměněny velkoformátové okenní tabule v patře, což výrazně narušilo původní čisté konstruktivistické vyznění. Při adaptaci kavárny a kuželny na hudební školu s učebnami a předváděcím sálem každou tabuli nahradila vždy dvojice drobnějších dřevěných oken. V kinosále začalo v roce 1952 fungovat Divadlo pracujících. Jednotlivé části budovy prošly během poválečných let řadou úprav využití (změny v dispozicích prodejen, náhrada vstupních dveří na západní a východní fasádě, odstranění původního rastrového okna na východním průčelí, dřevěný přístavek pro sklad kulis před severní fasádou, vestavba cukrárny na podestu schodiště). Kromě lidové školy umění zde působil ochotnický soubor divadel.

Obchodní a společenský dům Díly, nazývaný od porevolučního období Malá scéna, se v roce 2000 i s rampami dostal do Seznamu nemovitých památek. Od roku 2002 byl postupně opravován, nejdříve severní fasáda podle projektu Ludvíka Gryma a Jindřicha Škrabala. V letech 2005–2006 byl objekt citlivě rekonstruován a očištěn od řady neoriginálních nánosů podle projektu Pavla Martínka z ARW. Proběhla rekonstrukce kinosálu v suterénu, byla doplněna podzemní přístavba divadelního zázemí a menší sál s kavárnou v přízemí. Prodejní parter s dochovanými ocelovými výkladci byl uveden opět do reprezentativního stavu. Po letech zanedbávání prokoukla také řada meziválečných detailů, jako byly skleněné nástěnkové tabule či látkové markýzy u obchodních jednotek. V současnosti dům funguje i nadále jako centrum kulturního života i setkávání místních tak, jak to architekt Vladimír Karfík pověřený firmou Baťa původně zamýšlel.

KE