Svobodárny Díly

Typologie svobodárny, tedy hromadného bydlení pro svobodné, lépe kvalifikované pracovníky, se v prostředí firmy Baťa objevovala již od závěru 20. let. Lékařům, učitelům či úředníkům poskytly svobodárny větší obytný komfort v pokojích po jednom či dvou. 

 

O desetiletí později ji tvůrčím způsobem rozvinul architekt Vladimír Karfík. Svobodárny se nejčastěji situovaly do okrajových částí obytných zón dělnických domků, nejdříve se objevily ve čtvrti Letná. Karfík naopak svobodárny umístil do těsné blízkosti nového hlavního centra veřejného života ve vznikající čtvrti Díly k tamnímu obchodnímu a společenskému domu. 

 

Čtveřice svobodáren tvořila se společenským střediskem, realizovaným taktéž podle Karfíkova návrhu v roce 1937, kompaktní urbanistický celek, který vyplnil svažité prostranství mezi hlavními silničními třídami Štefánikova a tř. Tomáše Bati. První dvě svobodárny, označované čísly I. a II., (1936–1937) lemovaly po stranách podélně společenský dům a k uliční třídě se obracely výstavním obchodním parterem v přízemí. Karfík je organicky propojil s dalšími dvěma svobodárnami III. a IV. (1938–1939) soustavou pochozích ramp s trubkovým zábradlím, čímž plynule vyrovnal různé úrovně nerovného terénu.

 

Dvojice svobodáren jsou k sobě vždy zrcadlově obrácené a sdílejí architektonické i půdorysné řešení. Svobodárny I. a II. při Štefánikově ulici koncipoval Karfík jako dvoupodlažní objekty, které přejímají obvyklou standardizovanou podobu s neomítaným cihelným zdivem, plochou střechou a hlavním vchodem zasazeným do středu budovy. Jejich obytnou funkci však architekt doplnil o obchodní využití v přízemí jižní fasády, jemuž dal podobu kompletně proskleného nároží s dvojicí vstupů, reklamním pásem a s vysouvacími proužkovanými látkovými markýzami. Mezi svobodárnami a společenským domem ponechal volnou travnatou plochu, která měla příjemný odpočinkový charakter. 

 

Kvůli kopcovitému terénu jsou svobodárny I. a II. z poloviny podsklepené s dvoupokojovým bytem s kuchyní a sociálním zázemím ve sklepě. Každá svobodárna nabídla 19 obytných pokojů s umyvadly a vestavěnými skříněmi, sociální zařízení bylo společné na každém patře. V přízemí každé ze svobodáren se navíc nacházel ještě další dvoupokojový byt pro domovníka.

 

O dva roky později postavené svobodárny III. a IV. dostaly netypicky tři podlaží. Celistvou hmotu jejich cihelné fasády prolamovaly drobnější okenní otvory i mohutná schodišťová okna. Horizontalitu obou objektů podporuje mohutný přízemní omítaný sokl i drobné vystupující podokenní římsy a světlé nadokenní pásy spojující jednotlivá okna. V bočních fasádách se v chodbových oknech objevila drobná zaoblená trubková zábradlí. Svobodárny poskytly obyvatelům celkem 33 samostatných pokojů s hygienickým zázemím společným pro jedno patro, které byly vybavené střídmým nábytkem a dřevěnými podlahami.

 

Čtveřice svobodáren se i v poválečném období využívala jako ubytovny a tvořila předěl mezi společenským centrem a čtvrtí Díly se samostatnými obytnými domy. V roce 1980 dostaly svobodárny jednu sdílenou kuchyň na každé patro, která vždy nahradila jeden pokoj. V průběhu 90. let došlo k dalším dispozičním úpravám i částečnému přizpůsobení objektů pro kancelářské provozy. Přesto se do té doby dochovala celá řada původních detailů včetně vestavěného nábytku, dveří i dvojitých dřevěných okenních otvorů s původním kováním. 

 

Objekt obchodního a společenského domu Díly i s pochozími rampami je od roku 2000 kulturní památkou, svobodárny samy jsou chráněné pouze jako součást městské památkové zóny. V současnosti proto již řada původních prvků zmizela. Prodejní výkladce v ocelových rámech a průchozí rampy se však během rekonstrukce společenského objektu podle projektu architekta Pavla Martinka z ateliéru ARW (2008) přiblížily originálnímu stavu.

 

KE