Podchod a vstupní areál ZPS Gottwaldov

První podchod přes jednu z nejfrekventovanějších silnic, třídu Úderníků (dnes třídu Tomáše Bati), byl v roce 1974 otevřen v západní části továrního areálu u budov Závodů přesného strojírenství (ZPS). Projekt vznikl v rámci opravy silnice a přímo na něj navazovalo vybudování nového vstupního areálu. Autorem projektu je architekt Ladislav Pastrnek ze Stavoprojektu Gottwaldov, hlavním investorem byly Závody přesného strojírenství, n. p. Gottwaldov.

V první etapě byl vybudován podchod o délce přibližně 23 m, široký 5 m a vysoký 2,40 m. Vznikl z potřeby ZPS nabídnout zaměstnancům bezpečný průchod do továrního areálu. Nové komunikační body sloužily pracujícím z čtvrti Letná, Prštné a ze sídliště Podhoří, kromě nich je využívali také dojíždějící zaměstnanci. Před vstupem do podchodu jsou po obou stranách vozovky umístěny autobusové a trolejbusové zastávky obdélníkového půdorysu zastřešené plochou střechou, které překrývají i nástupy do podchodu. Na jižní straně, u Letné je na straně východu nástupní rampa, v opačném směru je schodiště. Součástí zastávky byly městské informační tabule, zabudované dřevěné lavičky a také prodejna sáčkového ovoce. Na severní straně má podchod se zastávkou dokonce 3 východy: jednu rampu, která vede přímo k vrátnici ZPS, a dvě schodiště. I zde byla umístěna obchodní buňka, kde se prodávaly noviny a tabák.

V dobovém tisku vysvětluje hlavní stavbyvedoucí Horymír Coufal, že projekt není zamýšlen reprezentativně, ale jde spíš o „průmyslový podchod“. Přesto lze materiálové řešení považovat za velkorysé. Stěny podchodu jsou obložené keramickým obkladem, schody jsou žulové a dlažba mramorová. Na zastávkách jsou dřevěné podhledy s integrovaným veřejným osvětlením. Kromě kabřince jsou stěny obchodů cihelné. Je tedy znát i snaha o materiálovou různorodost a práci s kompozicí.

Úkolem druhé etapy se stalo zřízení nové vrátnice, dvoupodlažního parkoviště a kryté plochy pro kola a motocykly zaměstnanců ZPS a ostatních podniků. Dvoupodlažní vstupní budova o půdorysu 37,7 × 10,8 m má železobetonovou monolitickou konstrukci o modulovém rozpětí 6 × 6 m. Skelet tvoří kruhové sloupy, které jsou viditelné ve vstupní části. V prvním podlaží tvořila dvoudílná okna souvislý pás téměř po celé délce objektu, světlá břízolitová omítka kontrastovala s okolními budovami s cihlovou výplní.

Kromě hlavní vrátnice závodu budova nabízela také sociální zařízení a zasedací místnosti (hovorny) pro obchodní jednání. Dvoupodlažní parkoviště z montovaného skeletu mělo kapacitu 90 vozidel. Objekt pro menší dopravní prostředky s obdélníkovým půdorysem 24 × 11 m byl z hlavní ulice vymezen cihelnou zídkou, která nesla lehké zastřešení z vlnitého plechu.

Podchod se dvěma zastávkami slouží svému účelu i v současnosti, jen objem zaměstnanců proudících západní branou se zmenšil porevolučním krachem bývalých národních podniků. Stále se jedná o frekventovanou spojnici, podchod ale nyní využívají hlavně obyvatelé přilehlých čtvrtí. Díky použití kvalitních materiálů zůstala většina povrchů v původním stavu. Na obou zastávkách se však objevují známky dlouhodobého zanedbání a nedostatečné údržby. Zabudované osvětlení z velké části nefunguje, lokálně chybí podhledová prkna, kamenný obklad na podlaze už nahradily dlaždice. Podobný osud stihl i dříve kultivovanou budovu vrátnice, kterou dnes vlastní soukromý majitel. Kompozice oken byla změněna, stejně tak byl zastavěn i propojovací krček.

Kromě tohoto podchodu navrhl architekt Ladislav Pastrnek o několik let později projekt druhého, reprezentativního podchodu u náměstí Práce.

LŠ