Podchod a vstupní areál ZPS Gottwaldov

První podchod přes jednu z nejfrekventovanějších silnic, třídu Úderníků (dnes třídu Tomáše Bati) byl v roce 1974 otevřen v západní části továrního areálu u budov Závodů přesného strojírenství (ZPS). Projekt vznikl v rámci opravy silnice a přímo na něj navazovalo vybudování nového vstupního areálu. Autorem projektu je architekt Ladislav Pastrnek ze Stavoprojektu Gottwaldov, hlavním investorem byly Závody přesného strojírenství n. p. Gottwaldov.

V první etapě byl vybudován podchod o délce přibližně 23 metrů, široký 5 metrů a vysoký 2,40 metrů, vznikl z potřeby ZPS nabídnout zaměstnancům bezpečný průchod do továrního areálu. Nové komunikační body byly směrovány na pracující z čtvrti Letná, Prštného a ze sídliště Podhoří, kromě nich zde měli zastavovat spoje autobusů a trolejbusů s dojíždějícími zaměstnanci. Před vstupem do podchodu jsou po obou stranách vozovky umístěny zastřešené autobusové zastávky obdélníkového půdorysu s plochou střechou, které překrývají i nástupy do podchodu. Na jižní straně, u Letné je na východní straně nástupní rampa, v opačném směru je schodiště. Součástí zastávky se staly městské informační tabule, zabudované dřevěné lavičky a také prodejna sáčkového ovoce. Zastávka na severní straně má dokonce 3 východy, jednu rampu, která vede přímo k vrátnici ZPS a dvě schodiště. I sem byla umístěna obchodní buňka, kde se prodávaly noviny a tabák. V dobovém tisku vysvětluje hlavní stavbyvedoucí Horymír Coufal, že projekt není zamýšlen reprezentativně, ale jde spíš o „průmyslový podchod“, přesto lze materiálové řešení považovat za velkorysé. Na stěnách podchodu byl využit keramický obklad, schody jsou žulové a dlažba mramorová. Podhledy na zastávkách jsou dřevěné a je v nich integrováno také veřejné osvětlení. Kromě kabřince jsou stěny obchodů cihelné. Je tedy znát i snaha o materiálovou různorodost a práci s kompozicí.

Úkolem druhé etapy se stalo vybudování nové vrátnice, dvoupodlažní parkoviště a krytá plocha pro kola a motocykly zaměstnanců ZPS a ostatních podniků. Dvoupodlažní vstupní budova o půdorysu 37,7 x 10,8 metrů má železobetonovou monolitickou konstrukci o modulovém rozpětí 6 x 6 metrů. Skelet tvoří kruhové sloupy, které jsou viditelné ve vstupní části. Okna prvního podlaží byla dvoudílná a tvořila souvislý pás téměř po celé délce objektu, světlá břízolitová omítka stála v kontrastu okolních budov s cihlovou výplní. Kromě hlavní vrátnice závodu budova nabízela také sociální zařízení a zasedací místnosti (hovorny) pro obchodní jednání. Dvoupodlažní parkoviště z montovaného skeletu mělo kapacitu parkování 90 vozidel, objekt pro menší dopravní prostředky s obdélníkovým půdorysem 24 x 11 metrů bylo z hlavní ulice vymezeno cihelnou zídkou, která nesla lehké zastřešení z vlnitého plechu.

Podchod se dvěma zastávkami slouží svému účelu dodnes, jen objem zaměstnanců proudících západní branou se zmenšil porevolučním krachem bývalých národních podniků a podchod tak využívají hlavně obyvatelé přilehlých čtvrtí. I přesto, že se stále jedná o frekventovanou křižovatku. Díky kvalitním materiálům, které byly použity zůstala většina povrchů v původním stavu, na obou zastávkách se však objevuje známky dlouhodobého zanedbávání a nedostatečné údržby. Většina zabudovaných osvětlení nefunguje, lokálně chybí dřevěné prkna, původní kamenný obklad na podlaze už je nahrazen dlaždicemi. Podobný osud stihl i dříve kultivovanou budovu vrátnice, kterou dnes vlastní soukromý majitel. Původní kompozice oken byla změněna, stejně tak byl zastavěn i propojovací krček. Architekt Ladislav Pastrnek o několik let později navrhl projekt druhého, reprezentativního podchodu u náměstí Práce s továrním areálem.