Státní banka československá

Po úspěšné poválečné dvouletce (1947–1948), během níž se potenciál baťovské architektury a efektivní systém výstavby spojil s inspirací skandinávskou architekturou, a Zlín se stal alespoň v krátkém období vzorem pro československé stavebnictví, se po roce 1948 dostává ke slovu státním režimem prosazovaný směr socialistického realismu. Během první pětiletky (1949–1953) se tak v Gottwaldově objevuje řada budov navržená v tomto duchu. Jedním z příkladů je Okresní zdravotnické středisko (dnes Poliklinika) od Miroslava Drofy nebo nárožní bytový dům T13/54 Miroslava Mergance. Zdobné prvky v podobě kamenných reliéfů nad vchody s motivem práce se objevují na mnoha panelových domech. Míra dekoru se však v Gottwaldově objevuje v umírněné podobě, možná i proto, že o podobě fasád domů (alespoň na exponovaných místech) probíhala čilá diskuse. Příkladem je i budova Státní banky československé na ulici Stalinova (dnes třída Tomáše Bati) umístěná řady domů v historickém centru na náměstí Míru.  

Plány na realizaci gottwaldovské pobočky Státní banky československé jsou datovány rokem 1951, kdy se také začalo se stavbou. Objekt využívá hloubku celé parcely o délce téměř 25 metrů a je rozdělena do dvou částí. První, čtyřpodlažní část orientovaná směrem k náměstí má poslední patro ustoupené tak, aby byla dodržena výšková hladina okolních budov, stejně tak je dodržena také výška parteru. Třetí patro lemuje subtilní zábradlí, tvar domu završuje výrazný pyramidový světlík nad hlavním schodištěm, výškově přesahující čtvrté podlaží. Druhá, dvoupodlažní část banky zaplňuje vnitroblok. Obě části jsou spojeny z parteru přístupnou bankovní halou, kterou ze stropu prosvětluje menší pyramidový světlík. Zatímco do vnitrobloku bylo umístěno zázemí banky, v hlavní části, orientované do ulice byly v prvních dvou patrech kanceláře, poslední dvě patra byla vybavena byty – ve třetím patře byly dva prostorově velkoryse koncipované třípokojové byty s kuchyní a příslušenstvím (komora, vestavěné skříně, toaletou, lázní spíží a předsíní), ve čtvrtém (ustoupeném) patře se nacházely dva dvoupokojové byty s příslušenstvím a s výhledem do vnitrobloku. Dům propojovalo trojramenné schodiště prosvětlené světlíkem.

Směrem k náměstí je banka orientována pouze průčelím, to se stalo hlavním tématem projektanta (ing. arch Šebánek) a představiteli Stavosvitu (ing. arch. Staša, ing. arch. Kubečka). Z dubna 1952 pochází korespondence mezi pražskou pobočkou státní banky československé a národním výborem v Gottwaldově, z níž vyplývá, že projektant vypracoval „celkem 12 návrhů řešení průčelí a 18 detailů“, naproti tomu Stavosvit, který měl průčelí rovněž řešit předložil pouze 2 návrhy. V dokumentu je také popsáno doporučení Stavosvitu, vyřešit průčelí třemi dvojicemi oken, toto členění však podle pražských kolegů nevyhovovalo vnitřnímu návrhu interiéru. Výsledná podoba průčelí je středově souměrná. Pásová, vyklápěcí okna prolamující první až třetí patro ve středu je odděluje prefabrikovaný pilíř s geometrickým ornamentem a florálním reliéfem. Do střední části parteru byl osazen pískovcový figurální reliéf nazvaný Jednota dělníků, rolníků a pracující inteligence. Autorem plastiky byl pražský umělec Josef Kaplický (1899-1963), podoba reliéfu je zaznamenána už v dokumentaci z roku 1951, k jeho realizaci došlo nejspíš až za několik let.

Pozdější osud budovy je spojen s dalšími bankovními ústavy. V 90. letech zde měla sídlo Česká spořitelna, mimo ni zde fungovala lékařská ordinace, komerční prostory a kavárna CAFE CORSO, pro kterou byly adaptovány prostory v prvním patře a suterénu. Dnes zde má pobočku Trinity bank a.s. S posledním vlastníkem prošla budova i významnou proměnou, která je nejviditelnější na průčelí. V roce 2016 došlo při rekonstrukci k necitlivému odstranění reliéfu Josefa Kaplického, který byl poničen bagrem. Následně parter skryl velkoplošný poutač, pod nímž byla kromě uměleckého reliéfu, také jedna ze dvou původních bran. V parteru tak zůstal jen jeden vchod s unifikovanými posuvnými dveřmi. Středová kompozice fasády i materiální řešení parteru bylo definitivně narušeno. Obdobně necitlivě byla provedena oprava fasády, nově použitá žlutá barva neodpovídá původnímu vyznění téměř monochromatické stavby. Barevnost navazovala na pískovcový obklad parteru a ozdobné detaily meziokenních pilastrů. Dům, který byl projektován a měl jasnou veřejnou funkci, definitivně přišel o svou hodnotu, kterou původně zdůrazňovalo také schodišťové předpolí.

 

 

LŠ