Státní banka československá

Po úspěšné poválečné dvouletce (1947–1948), během níž se potenciál baťovské architektury a efektivní systém výstavby spojil s inspirací skandinávskou architekturou a Zlín se stal vzorem pro československé stavebnictví, se po roce 1948 dostává ke slovu státním režimem prosazovaný směr socialistického realismu.

Během první pětiletky (1949–1953) se i v Gottwaldově objevuje řada budov navržených v tomto duchu. K příkladům patří okresní zdravotnické středisko (dnes poliklinika) od Miroslava Drofy nebo nárožní bytový dům T13/54 Miroslava Mergance. Zdobné prvky v podobě kamenných reliéfů nad vchody s motivem práce se objevují na mnoha zdejších panelových domech. Dekor se však v Gottwaldově objevuje v umírněné podobě, možná i proto, že o řešení fasád domů (alespoň na exponovaných místech) se probíhala čilá diskuse. Příkladem veřejné stavby z tohoto období je i budova Státní banky československé na ulici Stalinova (dnes třída Tomáše Bati) umístěná do řady domů v historickém centru na náměstí Míru. 

Plány gottwaldovské pobočky Státní banky československé jsou datovány rokem 1951, kdy se také začalo se stavbou. Objekt využívá hloubku celé parcely o délce téměř 25 metrů a je rozdělený do dvou částí. První, čtyřpodlažní část orientovaná k náměstí má poslední patro ustoupené tak, aby byla dodržena výšková hladina okolních budov, stejně tak je dodržena také výška parteru. Třetí patro s pobytovou terasou lemuje subtilní zábradlí, tvar domu završuje výrazný pyramidový světlík nad hlavním schodištěm, výškově přesahující čtvrté podlaží. Druhá, dvoupodlažní část banky zaplňuje vnitroblok. Obě části spojuje bankovní hala přístupná z parteru, kterou ze stropu prosvětluje menší pyramidový světlík.

Do vnitrobloku bylo umístěno zázemí banky. V hlavní části, orientované do ulice, byly v prvních dvou patrech kanceláře, horní dvě patra vyplňovaly byty. Ve třetím patře byly k dispozici dva prostorově velkoryse koncipované třípokojové byty s kuchyní a příslušenstvím (komora, vestavěné skříně, toaleta, lázeň, spíž a předsíň), ve čtvrtém, ustoupeném patře se nacházely dva dvoupokojové byty s příslušenstvím a s výhledem do vnitrobloku. Dům propojovalo trojramenné schodiště prosvětlené světlíkem.

Směrem k náměstí je banka orientována průčelím, to se stalo hlavním tématem projektanta (ing. arch. Šebánek) a představitelů Stavosvitu (ing. arch. Eduard Staša, ing. arch. Arnošt Kubečka). Z dubna 1952 pochází korespondence mezi pražskou pobočkou Státní banky československé a národním výborem v Gottwaldově, z níž vyplývá, že projektant vypracoval „celkem 12 návrhů řešení průčelí a 18 detailů“, naproti tomu Stavosvit, který měl průčelí rovněž řešit, předložil pouze 2 návrhy. V dokumentu také Stavosvit doporučuje opatřit průčelí třemi dvojicemi oken, toto členění však podle pražských kolegů nevyhovovalo vnitřnímu návrhu interiéru.

Výsledná podoba průčelí je středově souměrná. Pásová, vyklápěcí okna prolamující první až třetí patro ve středu odděluje prefabrikovaný pilíř s geometrickým ornamentem a florálním reliéfem. Do střední části parteru byl osazen pískovcový figurální reliéf nazvaný Jednota dělníků, rolníků a pracující inteligence. Autorem plastiky byl pražský umělec Josef Kaplický (1899–1963), podoba reliéfu je zaznamenána už v dokumentaci z roku 1951, k jeho realizaci došlo nejspíš až za několik let.

Pozdější osud budovy je spojen s dalšími bankovními ústavy. V 90. letech zde sídlila Česká spořitelna, kromě ní zde fungovala lékařská ordinace, komerční prostory a kavárna CAFE CORSO, pro kterou adaptovány prostory v prvním patře a suterénu. Dnes zde má pobočku Trinity bank, a. s.

S posledním vlastníkem prošla budova i významnou proměnou, která je nejviditelnější na průčelí. V roce 2016 došlo při rekonstrukci k necitlivému odstranění reliéfu Josefa Kaplického, který byl poničen bagrem. Následně parter překryl velkoplošný poutač, pod nímž kromě uměleckého reliéfu zmizela také jedna ze dvou původních bran. V parteru tak zůstal jen jeden vchod s unifikovanými posuvnými dveřmi. Tím se definitivně narušila středová kompozice fasády i materiální řešení parteru. Obdobně necitlivě byla provedena oprava fasády. Nově použitá žlutá barva neodpovídá původnímu vyznění téměř monochromatické stavby. Barevnost navazovala na pískovcový obklad parteru a ozdobné detaily meziokenních pilastrů. Dům, který měl od počátku jasnou veřejnou funkci, definitivně přišel o svou historickou i architektonickou hodnotu, kterou původně zdůrazňovalo také schodišťové předpolí.

LŠ