Obchodní dům na nábřeží

Plánová dokumentace na jednopodlažní budovu s obchody, která byla součástí výstavby tří obytných domů typu G40 pochází z dubna roku 1958. Budova se samoobsluhou a prodejnami mléka a masa doplnila řadu nových (často experimentálních) montovaných panelových domů na okraji nábřeží Pionýrů (dnes Benešovo nábřeží) a čtvrti Podvesná. Autorem projektu je architekt Arnošt Kubečka (1924–2004) z národního podniku Stavosvit, který se podobně jako jeho kolegové zabýval projektováním bytové a občanské výstavby.

Při realizaci nového obchodního domu byl podle plánové dokumentace vyzkoušen nový prototyp standardního bednění, které se mělo v budoucnosti využívat pro etážové výrobny.

Dům má železobetonovou skeletovou konstrukci a monolitický strop, kvůli blízkosti řeky základy opatřeny izolací proti zemní vlhkosti. Vnitřní příčky vyplňuje zdivo z pálených cihel. Fasádu členily kulaté omítnuté sloupy, které vymezovaly jednotlivé obchody. Cihelná vyzdívka s kulatými sloupy navazovala na podobu baťovských standardizovaných staveb. V objektu byly kromě obchodních jednotek plánovány také šatny, dva sklady, manipulační místnost a kancelář.

Zkušebnímu charakteru prodejny odpovídá i její další osud, kdy je do plánové dokumentace nejdříve zařazena přístavba sociálního zařízení pro zaměstnance obchodů. K ní však nikdy nedošlo. Na podzim roku 1958 byly na základě požadavků Městského národního výboru plány přepracovány.

Původní jednopodlažní obchod je kompletně nadstavěn, obě patra odděluje široká římsa lemující průčelí domu směrem k řece. Obchodní parter prosvětlují čtyřdílná obdélníková okna s vystupujícím kamenným parapetem a trojicí dveří vedoucích do obchodních jednotek. Do patra byl umístěn velký sál pro 200 lidí, malý sál pro 70 lidí a oddělené toalety. Do společenské části se vstupuje ze zadní strany budovy samostatně stojícím odsazeným schodištěm, nad kterým se pne monolitické zalomené zastřešení. 

Přesná chronologie výstavby není z plánové dokumentace jednoznačně doložitelná. Mediální pozornost, kterou obchodnímu domu věnovalo periodikum Naše pravda, však odhaluje průběh stavby alespoň částečně a s fotodokumentací. Stavba začala nejspíše na podzim 1958, kdy proběhla betonáž celého přízemí, o rok později se instalovalo odsazené schodiště. Na únor 1960 je datován článek „Bohunka jde nakoupit“, který popisuje cestu tříleté dívenky pro hořčici do nově vybavené samoobsluhy potravin s pěti zaměstnanci. Téhož roku se ve společenských místnostech konala schůze obyvatel okolních panelových domů, z níž vychází článek Diskutujeme o bydlení.

Budova obchodního domu slouží původnímu účelu dodnes. Samoobsluha kromě původních prostor zabírá i bývalou masnu. Na místě mlékárny na okraji domu je pekařství. Z bývalých společenských prostor se stala tělocvična. Přes řadu úprav, jako je výměna oken, dveří anebo zastavění původního vchodu do obchodu, si dům a jeho bezprostřední okolí uchovaly mnoho originálních prvků včetně fasády, která zůstala nezateplena, schodiště i okolního předprostoru či označení původního jména ulice s číslem popisným. Dům je cennou ukázkou toho, jak byly nově budované obytné čtvrti v závěru padesátých let doplňované také o objekty občanské vybavenosti. Podobnou, ale již ne tak kvalitní stavbu lze najít ještě v Bartošově čtvrti. V ní jsou však místo společenských prostor další byty.

Pro Arnošta Kubečku nebyla budova s obchody jedinou experimentální stavbou, téměř souběžně s ní projektoval v roce 1958 také experimentální obytný dům v nedalekém komplexu Družba.

LŠ