Obchodní dům na nábřeží

Z dubna roku 1958 pochází plánová dokumentace na jednopodlažní budovu s obchody, která byla součástí výstavby tří obytných domů typu G40. Budova se samoobsluhou, prodejnou mléka a masa doplnila řadu nových (často experimentálních) montovaných panelových domů na okraji nábřeží Pionýrů (dnes Benešovo nábřeží) a čtvrti Podvesná. Autorem projektu je architekt Arnošt Kubečka (1924–2004) z národního podniku Stavosvitu, který se podobně jako jeho kolegové, zabýval projektováním bytové a občanské výstavby. Na stavbě nového obchodního domu byl podle plánové dokumentace vyzkoušen nový prototyp standartního bednění, které mělo být v budoucnosti využito pro stavbu etážových výroben. 

Dům má železobetonovou skeletovou konstrukci a monolitický strop, kvůli blízkosti řeky jsou základy opatřeny izolací proti zemní vlhkosti. Vnitřní příčky vyplňuje zdivo z pálených cihel. V objektu byly kromě obchodních jednotek plánovány také šatny, dva sklady, manipulační místnost a kancelář. Fasádu členily kulaté omítnuté sloupy, které vymezovaly jednotlivé obchody. Cihelná vyzdívka s kulatými sloupy navazovala na podobu baťovských standardizovaných staveb. 

Zkušebnímu charakteru stavby odpovídá i její další osud, kdy je do plánové dokumentace nejdříve zařazena přístavba sociálního zařízení pro zaměstnance obchodů. K ní však nikdy nedošlo. Na podzim roku 1958 byly na základě požadavků Městského národního výboru plány přepracovány. Původní, jednopodlažní obchod je kompletně nadstavěn, obě patra odděluje široká římsa lemující průčelí domu směrem k řece. Průčelí budovy rytmizují omítané kulaté sloupy, velkorysé prosklení a cihelná vyzdívka. Obchodní parter prosvětlují čtyřdílná obdélníková okna s vystupujícím kamenným parapetem a trojicí dveří vedoucích do obchodních jednotek. Do patra byl umístěn velký sál pro 200 lidí, malý sál pro 70 lidí a oddělené toalety. Do společenské části se vstupuje ze zadní strany budovy samostatně stojícím odsazeným schodištěm, nad kterým se pne monolitické zalomené zastřešení.  

Přesná chronologie výstavby není z plánové dokumentace jednoznačně doložitelná. Mediální pozornost, která byla obchodnímu domu věnována v periodiku Naše pravda však dokumentuje průběh stavby alespoň částečně i s fotodokumentací. Stavba začala nejspíše na podzim 1958, kdy proběhla betonáž celého přízemí, o rok později je instalováno odsazené schodiště. Z února 1960 je datován článek „Bohunka jde nakoupit“ v níž je popsána cesta tříleté dívenky pro hořčici do nově vybavené samoobsluhy potravin s pěti zaměstnanci. Téhož roku proběhla ve společenských místnostech schůze obyvatel okolních panelových domů, z níž vychází článek Diskutujeme o bydlení. 

Budova obchodního domu slouží původnímu účelu dodnes. Samoobsluha zabírá stále stejné prostory, které byly rozšířeny o bývalou masnu. Na místě mlékárny na okraji domu je pekařství.  Z bývalých společenských prostor se stala tělocvična. Přes řadu změn, kterou dům prošel, jako je výměna oken, dveří anebo zastavění původního vchodu do obchodu, má dům a jeho bezprostřední okolí mnoho originálních prvků včetně fasády, která zůstala nezateplena, schodiště i okolního předprostoru, označení původního jména ulice s číslem popisným. Dům je zajímavou ukázkou doplnění nově budovaných čtvrtí také o objekt veřejné vybavenosti. Podobnou, ale již ne tak kvalitní stavbu lze najít ještě na Bartošově čtvrti. Zde je však společenský prostor nahrazen dalšími byty. 

Zajímavá je i spojitost plánování stavby s další Kubečkovou budovou, která vznikala souběžně v roce 1958, jedná se o experimentální obytný dům v nedalekém komplexu Družba.

LŠ