Bří Sousedíků

Podle první doložené zmínky z roku 1927 dostala nově vystavěná ulice s rodinnými domky jméno Pod Tlustou, stejné jméno pak bylo úředně schváleno 2. 11. 1934. Dnešní název Bratří Sousedíků nese ulice od 17. 1. 1961 a připomíná tragický osud bratrů Nikolaje (16. 5. 1926 – 10. 4. 1945) a Květoslava (14. 10. 1928 – 10. 4. 1945) Sousedíkových, kteří žili s rodiči v domě č. p. 2372 v protilehlé uličce (tehdy Na Strhanci, dnešní A. Randýskové).

Komunistický odboj na Zlínsku rozvrácený zatýkáním v Březnici na přelomu let 1942 a 1943 se začal pozvolna obnovovat na jaře 1943. Jeho jádro tvořili dělníci z Baťových závodů a blízcí příbuzní zatčených osob. V průběhu roku 1944 se ve Zlíně zformovala ucelená organizace „Naše pravda“, vydávající stejnojmenný ilegální časopis. Oproti předchozím odbojovým skupinám tato organizace výrazně posílila bezpečnostně-konspirační práci, proto gestapu dlouho unikala.

Teprve v únoru 1945 se německým bezpečnostním orgánům podařilo přes svého konfidenta část zlínské organizace Naše pravda rozkrýt, pozatýkat a bezprostředně před osvobozením nemalou část zajištěných také popravit nebo umučit. Bratry Nikolaje a Květoslava Sousedíkovy zatkli za podporu partyzánů a držení zbraní v lednu a v únoru 1945. Byli vězněni nejprve ve zlínské a následně v uherskohradišťské věznici, odkud putovali do Kounicových kolejí v Brně. Dne 7. dubna 1945 je odsud transport KL3 odvezl do koncentračního tábora v Mauthausenu. Všech 217 transportovaných vězňů s označením Sonderbehandlung (tj. „zvláštní zacházení“, krycí označení pro vykonání popravy bez soudu) bylo po příjezdu 10. dubna 1945 popraveno v tamní plynové komoře a jejich tělesné ostatky zlikvidovány v sousedním krematoriu. Stejný osud s nimi sdílel i Ludvík Randýsek ze sousedního domu ve Zlíně, syn již dříve popravené Amálie Randýskové.

Otec bratrů Sousedíků František (28. 11. 1896 – 19. 5. 1945), který byl 14. března 1943 zatčen v souvislosti s odbojovou organizací v Březnici, byl uvězněn v koncentračním táboře Gollnow. Po pochodu smrti skončil v nemocnici v Hamburku, kde pak krátce po skončení druhé světové války zemřel na plicní tuberkulózu.