Administrativní budova ČSAD v Gottwaldově

Jedním z národních podniků, které vznikly po roce 1948, byla i Československá státní automobilová doprava (ČSAD), která postupně sdružila všechny subjekty silniční osobní i nákladní dopravy. Pro své potřeby si nechala v letech 1954–1956 postavit samostatnou budovu, která doplnila nově vznikající náměstí (dnešní park Milady Horákové) na okraji čtvrti Letná, v západní části města. Na čtvercovém náměstí, lemovaném třídou Tomáše Bati, už tehdy stálo právě dokončené nové zdravotní středisko. Plánovaný nový veřejný prostor s velkorysou parkovou úpravou doplnila později na západní straně budova Stavoprojektu, stranu východní uzavřela právě administrativní budova ČSAD. 

 

Autorem návrhu je architekt Hynek Adamec (1910–1960), absolvent brněnského VUT, bývalý zaměstnanec Stavebního oddělení firmy Baťa, který po válce přešel do Státního ústavu pro projektování sídlišť a pozemních a inženýrských staveb Stavoprojekt. Na některé výkresové dokumentaci je podepsán také další zlínský architekt Adolf Zikmund.

 

Čtyřpodlažní budova ČSAD stojí v mírně svažitém terénu, hlavní průčelí je orientováno na západ. Na projektu se podepsala doba stylového váhání na konci éry socialistického realismu, stylu v architektuře kopírujícího historické vzory. Podoba fasád se v průběhu projektování několikrát měnila, od původní ozdobné verze s dekorativními římsami, atikou a prefabrikovanými prvky na střeše ve stylu socialistického realismu se nakonec upustilo. Realizovaná podoba měla střídmější výraz odkazující spíše k sousední budově polikliniky Miroslava Drofy, dokončené roku 1954. 

 

Jednoduchý tvar budovy ozvláštňuje pouze na osu umístěné široké předsazené schodiště se zaoblenými detaily schodů a postranních zídek. Středovou kompozici zdůrazňuje také markýza hlavního vstupu, kterou vynáší čtyři sloupy, mělký reliéf z umělého kamene ve druhém a třetím podlaží a socha s motivem transportu na střeše – kolo s křídly jako symbol ČSAD. Rytmus světlých břízolitových fasád určují pásy obdélníkových oken, sokl je obložený cihelným páskem. Třetí a čtvrté podlaží odděluje subtilní římsa.

 

Vnitřní členění budovy mělo vyhovět požadavkům na zřízení nejen administrativních prostor, ale také prostor ubytovacích a společenských. Součástí vstupní haly byla vrátnice, jednotlivá podlaží propojovalo dvouramenné schodiště na středové ose, druhé schodiště se nacházelo při jižní fasádě. V prvním podlaží sídlilo například kádrové oddělení, ale také společenský prostor, výukové místnosti pro závodní školu, archiv a umývárna. V severní části poskytovala služby veřejnosti přednášková síň s učebnou, kabinetem, knihovnou a potřebným zázemím. Druhé podlaží sloužilo téměř výhradně kancelářím, které se oddělovaly montážními panely z LIKUS desek. Totožně rozvržené třetí a čtvrté podlaží disponovalo v jižní části budovy vždy čtyřmi byty (jedním třípokojovým a třemi dvoupokojovými s kuchyní, koupelnou a předsíní). Severní část zůstala k dispozici kancelářím a potřebnému zázemí. Do suterénu byly umístěny garáže pro pět osobních aut dohromady se strojovnou, sklepy a dalšími provozními místnostmi, část suterénu sloužila jako kryt.

 

Již v roce 1960 byla polovina přízemí adaptována na mateřskou školu pro 45 dětí, postupně se i další prostory začaly upravovat pro účely laboratoří nebo lékařských ordinací, jimž ostatně budova slouží i dnes. V interiéru se zachovaly pouze některé původní materiály a prvky na společných chodbách. V exteriéru byla vyměněna okna, fasáda budovy zůstala bez zateplení, průčelí zbytečně narušují bedny s klimatizačními jednotkami nad vstupní stříškou. V roce 2008 byla k severní fasádě přistavěna výtahová šachta. I přes tyto změny zůstala podoba budovy ČSAD dobře čitelná a dokládá střídmou produkci zlínských architektů v padesátých letech.

 

LŠ