Dům s mansardovou střechou

Čtyřdomek s mansardovou střechou na ulici Kotěrova ve čtvrti Letná ukazuje, jakým způsobem se vyvíjely aktivity firmy Baťa v oblasti ubytování zaměstnanců v období těsně po skončení 1. světové války. Podnik v průběhu válečných let získal důležité zakázky, díky nimž se mu podařilo intenzivně rozšířit výrobu obuvi, a tím pádem i zvýšit počet pracovníků v roce 1918 na 4000. S poválečnou krizí a změnou odbytišť sice nastal dočasný útlum produkce a počet zaměstnanců se snížil na 1802 v roce 1923, ale bytové zázemí Zlína bylo přesto nedostatečné. Společnost se proto pokusila vyřešit bytovou nouzi ve městě výstavbou série dělnických domků.
Již v roce 1915 oslovil Tomáš Baťa pražského architekta, profesora AVU a UMPRUM Jana Kotěru, jenž mu krátce předtím vypracoval projekt rodinné vily, aby připravil návrh obytné zóny pro zaměstnance podniku. Kotěra se typologií dělnického bydlení dlouhodobě zabýval a u kolonií pro zaměstnance státních drah v Lounech, Záběhlicích u Prahy či Králově Dvoře kladl důraz na vyvážený vztah k okolnímu prostředí a terénu, potřeby a každodenní zvyklosti průmyslových pracovníků i cenu půdy. Jeden z nejvýznamnějších představitelů československé moderny proto pojednal dělnický okrsek pro firmu Baťa v regulačním plánu z roku 1918 jako velkorysou zahradní čtvrť se samostatnými rodinnými domky inspirovanou hnutím anglických zahradních měst i prací Ebenezera Howarda. Návrh Jana Kotěry definoval charakter podnikového bydlení v následujících desetiletích. Kotěrův student architekt František Lýdie Gahura, který se stal hlavním urbanistou meziválečného baťovského Zlína, na jeho pojetí v první polovině 20. let úzce navázal.
Soubor pěti rodinných domů o čtyřech obytných jednotkách z let 1922–1923 byl situovaný v docházkové vzdálenosti od továrního areálu, nedaleko dnes nedochovaných řadových domků s mansardovou střechou podél malenovické silnice. Na rozdíl od hromadných provizorních ubytoven měl průmyslovým pracovníkům nabídnout komfort života v rodinném domě se zázemím zahrady. Jednoduchá obdélná hmota stavby o rozměrech 17 × 8 m byla prolomena několika drobnými okny a vstupem po kratší straně objektu. Domky měly představovat typologii finančně nenáročného bydlení, a jejich architektonický dekor je proto omezený pouze na kamenný sokl a výraznou mansardově formovanou taškovou střechu konstruovanou pomocí dřevěných fošen a trámů, která zasahuje do fasády celého horního podlaží. I tyhle detaily však během následujících let firma opustila a přiklonila se k ještě úspornějšímu řešení neomítaných cihelných domků s plochou střechou. U prvních firemních čtyřdomků se setkáváme ještě s hospodářským charakterem zahrad, kde najdeme kurník i chlévy. Ten měl vyhovovat v té době převážně venkovskému obyvatelstvu, ale brzy se od něj upustilo a zahrady se ve Zlíně postupně proměnily v striktně pobytové a odpočinkové místo. Oproti svým omítaným i neomítaným nástupcům s rovnou střechou byl čtyřdomek s mansardovou střechou odlišně půdorysně členěný. Každá ze čtyř totožných obytných jednotek se skládala z ložnice, kuchyně a koupelny s tekoucí vodou. Odlišné bylo rozložení do pater, každá jednotka se rozkládala na jednom podlaží, přičemž vchod byl společný pro dva byty a podobně jako vnitřní schodiště do patra umístěný do rohu domu.
Z původní skupiny čtyřdomků tohoto typu podél dnešní Kotěrovy ulice dodnes zůstal pouze jediný. Zbylé byly poničeny bombardováním během 2. světové války nebo zbourány během výstavby okolních veřejných objektů v druhé polovině 20. století. Jakkoliv domek nese celou řadu novodobých úprav, jako je výměna dřevěných oken za plastová, dodatečné vstupy s konzolovými stříškami, plechová střecha, pořád je v jeho struktuře velmi dobře patrná původní architektonická forma. Reprezentuje tak cenný příklad raných ubytovacích strategií průmyslového podniku Baťa ve Zlíně.

KE