Penzion Maxim

Úzká proluka na ulici Dlouhá provokovala začátkem 90. let k zastavění. Prostor sloužící dříve k prodeji vánočních a ovocných stromků byl ohraničen Domem zeleniny (1980) od architekta Šebestiána Zeliny a obchodně-obytnými domy z přelomu 30. a 40. let. Komplikovaný pozemek o hloubce 34 metrů měl navíc parametry lichoběžníku –⁠ 5,6 metrů šířky směrem k ulici Dlouhé se zužovalo na pouhých 2,6 metrů ve vnitrobloku. Do střední části navíc vstupovala schodišťová šachta sousedního domu. 

Přesto sem byl v roce 1992 vestavěn Penzion MAXIM, jeden z tvarově, barevně a stylově nejvýraznějších porevolučních domů stojících ve středu města. Jeho autorem je architekt Richard Turna, absolvent brněnské architektury na VUT, který mezi lety 1989−1991 působil ve Stavoprojektu a v roce 1992 spoluzaložil jednu z prvních zlínských architektonických kanceláří Ateliér 91.

Hlavní výraz šestipodlažní budovy koncentruje architekt na průčelí do ulice Dlouhá. Objekt předstupuje před uliční řadu křivkou, která zdůrazňuje dojem stísněnosti tlačící se ven. Dynamiku fasády podporuje barevné řešení prvků, jako je modrá šikmá stříška, červená zubatá křivka s linkou a nápisem MAXIM, žluto-červená vertikála na rozhraní obchodního domu. Od prvního patra kryjí fasádu modré ocelové lamely, které slouží jako slunolam, hluková a optická clona a rošt pro popínavou zeleň. Tvar střechy odráží půdorys proluky, okna kopírují parabolický tvar předsazené fasády –⁠ na každém patře je jedno lomené pětičlenné okno, krajní část má zkosený tvar. Do ulice vybíhala také menší zahrádka s posezením.

Objekt se skládá ze dvou samostatných částí vzájemně propojených venkovními lávkami v jednotlivých podlažích. Každá část má ještě vlastní schodiště propojující jednotlivá patra. Vnitřní prostory sloužily jako cestovní kancelář s ubytovacím zařízením, barem a kanceláří. Celková kapacita penzionu se pohybovala okolo 10−12 lůžek v 7 pokojích.

Architekt Richard Turna navrhl také interiér baru v prvním podlaží, který podobně jako fasádu charakterizovalo množství tvarů, barev a různorodých materiálů. Na dobových fotografiích je vidět mobiliář z bukového dřeva doplněný černými deskami a nerezovými trojúhelníkovými obklady. U stropu byly zavěšeny fragmenty křídla z letadla, které měly ukázat protikladnou dynamiku úzkého prostoru. Zaoblený tvar baru, žulové obklady na stěnách nebo zakulacené kliky u dveří jsou jasným příkladem estetiky 90. let. Dům MAXIM lze také spojit se zahraničními vzory. Technické možnosti porevolučního Československa však zůstaly i nadále provizorní.

Penzion MAXIM je dodnes ukázkou architektury 90. let, která se chtěla formou vymezit vůči okolní zástavbě. Původní interiér baru už neexistuje, místo baru je rychlé občerstvení, ostatní patra slouží (až na výjimky) administrativě a cestovní kanceláři. Stavebník objektu, který je dodnes majitelem domu, stále pečuje o barevné povrchy jednotlivých prvků na fasádě.

 

 

LŠ