Státní banka československá (dnes Komerční banka)

Na rozhraní ulic Dlouhá a třídy Tomáše Bati (dříve ulice Murzínova a Stalinova), v místě bývalých chlévů a nízkých stavení vyrostla v roce 1962 budova státní banky československé. První zmínky o projektu lze nalézt už v roce 1954, kdy zde měla fungovat krajská pobočka investiční banky se služebními byty společně s přidruženými složkami peněžnictví, pojišťovnictví, inspekcí. 

Objekt ve středu města byl řešen jako atypický a jeho výstavba byla několikrát odložena. V přípravných dokumentech jsou jmenováni architekti Eduard Staša a Adolf Zikmund ze Stavoprojektu. Autorem plánů se nakonec stal jejich kolega architekt Antonín Flašar (1919–⁠2002), absolvent pražské UMPRUM u profesora Adolfa Benše (1941–⁠1948), další z generace architektů, kteří začali svou profesní kariéru až po roce 1948, kdy přicházejí do Zlína.

Novostavba peněžních ústavů byla realizována z ulice Dlouhá jako třípodlažní, do třídy Tomáše Bati je o jedno podlaží zvýšena, takže budova navazuje na výšku okolní zástavby. Odstoupením horního patra vytvořil architekt jasné nároží na frekventované křižovatce. Objekt kombinuje železobetonový a cihelný skelet s kruhovými sloupy a monolitickými stropy, byl navržen jako dvojtrakt a má dvě podzemní podlaží. V nich jsou kromě garáží umístěny také strojovny a kryt. Ostatní poschodí sloužila styku úředníků s veřejností, v horních patrech byly byty. 

Podoba ústavu z 60. let odkazuje k dobovým zvyklostem a standardům. Vnější omítky byly vyhotovené z břízolitu, sokl budovy po římsu nad přízemím byl obložen deskami z umělého kamene, fasádu prolamoval pravidelný rastr dvojčlenných oken. Parter do hlavní ulice byl prosklený a částečně zastřešený. Dům sloužil svému účelu až do roku 1990, kdy delimitací vznikají nové státní bankovní instituce. Budovu začíná spravovat Komerční banka, které bylo delimitováno více než 50 % aktiv (již) bývalé Státní banky československé. Tento nový bankovní ústav změnil v průběhu devadesátých let podobu hned dvakrát.

V roce 1995 byla budova banky zvýšena o jedno (páté) podlaží, které je ustoupené tak, že vzniká nová terasa. Do vzniklých prostor byly situovány nové kanceláře, zasedací místnosti a další provozní místnosti. Autory této koncepce byli architekti Jiří Záhořák (1957) a Jaroslav Habarta (1958), oba bývalí zaměstnanci zlínského Centroprojektu, kteří v roce 1992 založili vlastní architektonickou kancelář ADDO. 

Největší proměnou prošlo zastřešení s nárožím. Do městského prostoru vnesli architekti neobvyklé prvky v podobě střechy zavěšené na ocelových vzpěrách, sloupů s táhly anebo hliníkových lamel. Od dvojice Záhořák–Habarta existuje v archivní dokumentaci také návrh fasády, která se vyznačuje technicistním řešením s velkorysým proskleným nárožím. Tato verze však provedena nebyla. 

O dva roky později, v roce 1997, dostává Komerční banka současnou podobu podle návrhu architekta Štefana Čilíka z architektonické kanceláře Formica, s. r. o. Ten dal budovu banky zateplit a v parteru a nároží obložit přírodním kamenem (žula v šedo-vínové barvě). Součástí projektu byla také celková modernizace vybavení a dispoziční změny odpovídající potřebám provozu banky. Byty byly zrušeny a adaptovány na nové kanceláře.

Budova Komerční banky na třídě Tomáše Bati dominuje křižovatce podobně, jako to činí jiné bankovní domy vzniklé v průběhu 90. let. Výrazné barevné a materiálové řešení exteriéru i interiéru dokládá snahu bankovních domů vstoupit do měst s okázalým sebevědomím institucí, které byly hybnou silou společnosti v transformaci.