Trantírkův dům
Obchodní a nájemní činžovní dům, postavený pro manžele Marii a Eduarda Trantírkovy v letech 1939– 1940, vyplnil uvolněnou parcelu na jihovýchodním okraji dnešního náměstí Míru, v té době označovaného jako Masarykovo. Tradiční historické centrum města prodělalo v průběhu 20. a hlavně 30. let řadu významných změn, byla zbourána jižní uliční fronta a propojena zóna náměstí s nově vybudovanou třídou Tomáše Bati, dokončenou v roce 1934. Tato moderní páteřní komunikace měla zajistit lepší kontakt mezi nově a hekticky se rozvíjející tovární oblastí s přilehlým společenským centrem náměstí Práce na západě a původním městským střediskem na východě. V její těsné blízkosti zároveň vyrostla celá řada moderních domů pro drobné živnostníky, které kombinovaly obchodní funkci v přízemí s obytnou částí v patrech. Trantírkův dům je jedním z hlavních a zároveň nejkvalitnějších příkladů této meziválečné typologie ve Zlíně.
Obchodník Eduard Trantírek byl aktivní v politické opozici k zástupcům firmy Baťa a působil jako představitel národně socialistické strany. Pro rozlehlý a reprezentativní dům o pěti podlažích využil atraktivní pozemek na okraji náměstí Míru. První návrhy z roku 1938 ještě nesou razítko architekta Miroslava Lorence, až v březnu 1939 však vznikl projekt, podle něhož byl dům následně opravdu realizován. Jeho autor Viktor Jandásek pracoval ve městě ve 30. a 40. letech jako architekt a stavitel zaměřený zejména na sféru nájemních domů s obchodním parterem. Na náměstí Míru stál za výstavbou hned dvou sousedních objektů – současně s Trantírkovým domem vznikal také vedlejší, drobnější a o poschodí nižší obytný dům Richarda Nesvadby. Sdílejí společně velkorysé prosklení a elegantní zaoblení přízemních výkladců. V případě domu pro Trantírkovy je však parter plastičtěji strukturovaný pomocí vstupů hluboce zasunutých do obytných částí, obklopených lehkou hmotou kompletně transparentních zprohýbaných prodejních ploch, v případě potřeby stíněných látkovými markýzami. Architekt koncipoval obytný objekt do půdorysu nepravidelného písmene L, delší fasáda je obrácena do náměstí, kratší kopíruje tř. Tomáše Bati. Nároží domu i mohutné rizality jdoucí přes celou výšku obytných podlaží výrazně zakulatil podobně jako výkladce. Jednotlivá patra od sebe v rizalitových částech oddělují barevně odlišené průběžné římsy. Pásy převážně čtyřdílných oken jsou rytmizovány hnědými kachlíky meziokenních partií, které korespondují i se špaletami oken ve zbylých částech fasády jinak kompletně pokryté světlejším obkladem. Dvorní průčelí ponechal Viktor Jandásek čisté, členěné pouze subtilními, zaoblenými, trubkovými zábradlími balkonů. Podsklepený dům nabízel v přízemí 7 obchodních ploch (největší v nároží) a v patrech zase komfortní dvou nebo třípokojové byty s velkorysými pokoji orientovanými převážně do ulice a kuchyní a koupelnami otočenými do dvora.
Objekt je do dnešních dní dochovaný v původní podobě – spodní podlaží stále slouží jako obchodní a nákupní zázemí se střídajícími se provozovateli. Obytná část však zůstává kvůli vleklým vlastnickým sporům dlouhodobě víceméně prázdná a dům v důsledku nedostatku průběžné péče chátrá. Tento stav však paradoxně zakonzervoval původní architektonické detaily (dřevěné okenní rámy, různobarevné obklady fasády, zaoblené výkladce v přízemí, zábradlí vnitřních schodišť či balkonů do dvora, ostrá hrana okenních tabulí na nároží). Trantírkův dům proto i v současnosti představuje vynikající ukázku funkcionalistické architektury ve Zlíně realizované mimo dominantní objednavatelské působení firmy Baťa.
KE