Nájemní domy pro město Zlín
Datace
1948–1950
Stezka
Gottwaldov II.
Kód
Z15
Adresa
Třída Tomáše Bati 3757–3762, Zlín
MHD
MHD: Věžové domy 1 (BUS 31, 70)
GPS
49.2247536N, 17.6913878E
Z května roku 1948 pochází žádost o povolení ke stavbě nového bloku nájemních domů projektovaných na pozemcích souběžně se Stalinovou třídou (dnes třída Tomáše Bati) ve východní části města. Obytný blok složený z šesti domů doplnil zástavbu, kterou v průběhu první dvouletky (1947–1948) určila pětice věžových domů a Morýsových domů od Miroslava Drofy a řadové tříetážové domy Vladimíra Karfíka.
Svým objemem se samostatně stojící blok vztahuje právě ke Karfíkovým typům, na rozdíl od nich jsou v přízemí umístěny obchody a svobodárny, zbytek objektů opět vyplňují byty. Nový blok poskytl rozrůstající se čtvrti zejména zázemí občanské vybavenosti. Z plánové dokumentace není jasné autorství projektu, žadatelem o výstavbu byl místní národní výbor.
Blok dvoupatrových domů je orientován severojižně, hlavní průčelí směřuje do ulice, kde jsou rozloženy také vchody do každého z objektů. Na rozdíl od okolní zástavby je blok omítnutý. Břízolitovou fasádu prolamují pásy oken schodišťové chodby přerušované reliéfními domovními znameními (podobnými jako u Karfíkových tříetážových domů).
Parter je po celé délce domu zastřešen širokou předstupující římsou, všechny obchodní jednotky mají velkorysé výkladce a disponují skladištěm a zázemím v suterénu. Fasádu dále člení hluboké lodžie se subtilním zábradlím a cihelná římsa, která lemuje střechu a je využita jako dekorativní prvek také pod lodžiemi. Výplně zábradlí měly být podle plánové dokumentace z betonových perforovaných prefabrikátů, podobně jako na protějších věžových domech. Nakonec však výplně zrealizovány nebyly a parapety zůstaly omítnuté břízolitem.
Každý z domů nabízí šest bytů, vždy dva na jednom patře, celková plocha jednoho bytu v patrech je 60,67 m2. Do přízemí byly vedle obchodů situovány svobodárny se dvěma pokoji a společnou lázní. Všechny bytové jednotky v prvním a druhém patře jsou dvoupokojové. Z kuchyně, která je orientovaná do ulice, je možný výstup na lodžii. Součástí vybavení je i vestavěná skříň a spížka. Obývací pokoj s ložnicí jsou obráceny směrem do vnitrobloku, k ložnicím náleží menší balkon. Byty jsou prosvětleny ze dvou stran. Jednotlivá patra propojuje dvouramenné teracové schodiště s mezipodestou.
Obytný dům byl nájemníkům předán do užívání v roce 1950. Podle zprávy z roku 1974 se do 36 bytů nastěhovaly většinou mladé rodiny s téměř šedesáti dětmi ve věku do 15 let. Během tohoto času bylo ve vnitrobloku postaveno hřiště, které rodiny s dětmi využívaly. Do poloviny 70. let se skladba obyvatel a jejich potřeby změnily, v bývalých svobodárnách žili většinou lidé v důchodovém věku, ostatní si stěžovali na hluk a prach nejen z hlavní ulice, ale také z vnitrobloku.
Dnes už zde hřiště není, bezprostřední okolí domu se změnilo dostavbou tříetážových obytných domů na východním okraji oblasti. Dům zůstal v téměř původní podobě s mnoha originálními prvky, jako jsou kamenné reliéfy. V některých bytech jsou původní dřevěná okna, většina z nich však byla vyměněna za plastová. Budova je z bočních stran zateplená, nešvarem je instalování reklamních ploch na boční fasádu. Parter s obchody stále plní svou funkci, dlouhodobě zde funguje například pošta, v sedmdesátých letech také potraviny.