Nájemní domy na třídě Tomáše Bati

V roce 1955 podává Výzkumný ústav gumárenské a plastikářské technologie ve Zlíně žádost na postavení dvou nájemních domů na ulici Stalinova (dnes třída Tomáše Bati), vzdálených jen několik minut od historického centra města. 

 

Na hlavní třídě zejména v průběhu 30. let vyrostly moderní činžovní domy s obchodním parterem, jejichž autory byli například architekti Miroslav Lorenc, Viktor Jandásek nebo Eduard O. Černocký z Brna. Tyto meziválečné objekty, vzdálené od sebe jen několik desítek metrů, doplnily v roce 1957 budovy realizované v souladu s oficiálně prosazovaným socialistickým realismem. Stavbu provedl národní podnik Stavosvit (budoucí Stavoprojekt), na projektové dokumentaci je razítko architekta Františka Bartoše.

 

Řešení fasády je u obou domů podobné. Sokl z umělého kamene v barvě pískovce prolamuje ve středu budovy vstup do domu doplněný vchodovým znamením s kamenným figurálním reliéfem. Takové značení bychom našli i na dalších budovách z konce 40. a 50. let, například na tříetážových domech na Obecinách, ale i na panelových domech v ulici Sokolská. První až třetí patro má hladkou štukovou omítku ve světlé barvě. Středově souměrné členění průčelí zakončuje atika s dekorativním řešením římsy ve střední části domu, která měla být završena také šesticí čučků. Meziokenní výplňové části tvoří prefabrikované sloupky nebo plastická výzdoba s jednoduchým florálním motivem.  

 

Zajímavým detailem jsou prefabrikované výplně balkónů, které se objevují na fasádě do vnitrobloku. Betonové perforované prefabrikáty jsou ve Zlíně známé z výstavby poválečné dvouletky, kdy je Miroslav Drofa uplatnil na Morýsových a věžových domech, najdeme je také na kolektivním domě Jiřího Voženílka. Užití tohoto prvku na jinak sorelově umírněně koncipovaném domě dokládá snahu projektantů propojit architektonické detaily s místním kontextem a pokud možno usměrnit dekorativní ladění typizovaných staveb.  

 

Dva čtyřpodlažní domy č. 3889 a 3890 jsou atypickou variantou obytných domů T14, které vypracoval Studijní a typizační ústav. Oproti této variantě, kombinující dvou a jednopokojové byty s příslušenstvím, jsou gottwaldovské bytové jednotky rozšířeny o jeden pokoj. Důvodem byl podle investora statut zaměstnanců výzkumných ústavů jako duševních pracovníků, kterým přináleží jedna místnost navíc. Kvůli tomu sice vzrostly náklady, ale zároveň užitková plocha překračovala dobově stanovený normativ. V domě č. 3890 je 12 bytů, z toho osm 3+1 a čtyři 1+1. V domě č. 3889, který vyplnil kratší parcelu, se nachází 8 bytů, z toho čtyři 3+1 a čtyři 1+1. Jednotlivá patra propojuje monolitické dvouramenné schodiště, v suterénu byla k dispozici sušárna a prádelna, kryt, kotelna, rozvod tepla a sklepy pro nájemníky.

 

Dvojice domů je v dobrém stavu, byla vyměněna okna a některé detaily, celkově však zůstala zachována navržená podoba včetně balkonových prefabrikátů a dekorativních prvků.

 

LŠ