en

Výškové bytové domy č. 1, č. 2, č. 3

Datace 1963– (P) –1967 (R)
Architekt/ka Adolf Zikmund
Kód Z15
Adresa Bratří Jaroňků 4063 4063, Zlín
V roce 1959 byl schválen územní plán na přestavbu centra města, který vypracoval Krajský projektový ústav pod vedením architekta Eduarda Staši. Kromě snahy o řešení nedostatku bytů počítal plán s výstavbou „účelových budov městského i nadměstského významu“, kterým bylo například Divadlo pracujících. Postupně mělo dojít k přestavbě Murzínovy třídy (dnes ulice Dlouhá), stávající proluky měly vyplnit družstevní domy. Na realizaci mnoha z plánovaných nových objektů však nedošlo (nevznikla například budova uměleckoprůmyslové školy od Šebestiána Zeliny, která měla stát na rohu ulic Štefánikova a Osvoboditelů).
Jedním z nejvýraznějších urbanistických zásahů vycházejících z tohoto územního plánu je realizace tří výškových budov. Ty doplnily kompoziční osu na Stalinově třídě (dnes třída Tomáše Bati), která vznikla po roce 1945 vybudováním věžových a Morýsových domů. Autorem výškových domů je architekt Adolf Zikmund, absolvent pražské UMPRUM u profesora Adolfa Benše. Do Gottwaldova přichází po válce do již znárodněného podniku Baťa, v 50. a 60. letech působil ve Stavoprojektu nejdříve jako řadový architekt, později jako vedoucí ateliéru, v roce 1966 stál u založení Útvaru hlavního architekta gottwaldovské aglomerace, kde pracoval až do roku 1986. 
Výškové domy stojí v mírně svažitém terénu mezi ulicemi Kvítková a Stalinova (dnes třída Tomáše Bati. Patnáctipodlažní budovy mají půdorys ve tvaru písmene Z. V obou bočních traktech je umístěno vždy celkem 103 bytů, střední částí prochází chodba se schodištěm a dvěma výtahy. Poslední etáž zakončuje v prvním traktu krytá terasa, v druhém ustupující patro s garsoniérami a ateliéry pro výtvarníky. Fasádu rytmizují kromě prosklené chodby také subtilní balkónky. Na jižní straně je dům částečně zapuštěný se suterénem, na severní straně se nachází hlavní vstup. Nezastavěný parter s výrazně skosenými sloupy navazuje na ulici Ševcovskou, která je kolmicí k Morýsovým domům. Možnost volného průchodu obyvatel směřujících do středu města je jednou z významných kvalit výškových domů.
Základové konstrukce jsou železobetonové, všechny nosné pilíře, stěny, průvlaky a desky prvního podlaží jsou rovněž z monolitického železobetonu. Od druhého podlaží je stavba ve všech patrech celopanelová, rozměrové moduly navazují na panelový dům G57 a jeho variantu SG60.
Každé podlaží nabízí 8 bytových jednotek, které jsou kvůli terénní konfiguraci výškově posunuty o půl patra. V jednom traktu je vždy 4pokojový, 3pokojový, 2pokojový a jednopokojový byt s příslušenstvím, kuchyní a jídelním koutem. Druhý trakt má komory umístěné na chodbě, proto jsou zde rozloženy dva 3pokojové, jeden 2pokojový a jeden jednopokojový byt.
Každá jednotka je orientována na dvě světové strany a k dispozici má balkón. K bytům náležely sklepy, kočárkárna a dílna, z vestibulu byla přístupná dětská klubovna. Vstupní prostor byl rozdělený na část pro obyvatele a zádveří s trvale přístupnou zvonkovou tabulí. K domu č. 1 byl přičleněn také samostatný objekt pro shromažďování s garážemi a místností na odpady.
Pozornost byla věnována materiálovému řešení fasád, štíty panelů měly být obloženy skleněnou mozaikou, sokl budovy z černé kameniny apod. Nedávno prošly domy rekonstrukcí, jsou zateplené s okrovou fasádou, došlo také k výměně oken, která mají jiné členění, původní balkonové typové výplně zůstaly zachovány jen u jednoho z domů. Ve vstupní hale se dochovaly mozaikové obklady na stěnách i kulatých sloupech, původní schránky a zvonky však byly odstraněny.
Výstavba výškových domů byla mediálně sledovanou událostí. Z dobového tisku například víme, že se na začátku roku 1964 musela práce přerušit kvůli mrazům nebo že na stavbě byl využit jeřáb MB120 s nosností až 7,5 tun a výškovým dosahem 98 metrů.
Téměř 45metrové domy navržené Adolfem Zikmundem stojí na místě bývalých rodinných domků, zahrad a sadů a významně změnily podobu východní části města. Ačkoliv se jedná o velkokapacitní panelové objekty, jejich objem nepůsobí masivně. Promyšlená dispozice, transparentní chodbová sekce ve středu a prostupný terén dokládají kvalitní architektonickou produkci 60. let.