Obytný dům – ulice Sokolská (102 b. j.)
Datace
1967–1971
Architekt/ka
Miloš Totušek
Stezka
Gottwaldov II.
Kód
Z15
Adresa
Sokolská 622, Zlín
MHD
MHD: Padělky I (TROL 4, 5; BUS 35, 36)
GPS
49.2316656N, 17.6748883E
Třináctipodlažní obytný dům se 102 bytovými jednotkami patří k důležitým dominantám severní části města. Stojí nedaleko centra na rozhraní ulic Sokolská a 2. května, na místě původních sedmi rodinných domů se zahradou. Jeho autorem je architekt Miloš Totušek, absolvent pražské UMPRUM u profesora Pavla Smetany, na začátku 70. let vedoucí ateliéru „A“ ve Stavoprojektu. Dům navrhl v roce 1967 pro družstvo BUDOVATEL (stavební bytové družstvo zaměstnanců n. p. Závody přesného strojírenství v Gottwaldově a přidružených organizací). Z počátku byl plánovaný dokonce 19podlažní dům se 136 bytovými jednotkami, z tohoto záměru nakonec sešlo a počet bytových jednotek družstvo naplnilo výstavbou dvou šestipodlažních objektů rovněž na ulici Sokolská.
Dům se obrací kratší stranou kolmo k ulici Sokolská, byty jsou orientovány východo-západně. Výraz budově dává pravidelný rastr lodžií zakončený mohutnou římsou. Horizontální linku a barevný akcent představují výplně z modročerných hliníkových plechů. Z bočních stran je viditelné trojtraktové členění budovy se společnou chodbou uprostřed, kterou prosvěcují třídílná okna. Boční fasáda je obložena cihlovými pásky a břízolitovou omítkou, cihelné pásky se objevují také v přízemí. Viditelné kulaté sloupy procházejí celým domem.
Generálním dodavatelem byl národní podnik Průmyslové stavby, který se v 60. letech 20. století kromě realizace stavebních prací ve svém vývojovém oddělení zabýval také novými metodami a technologiemi výstavby. Jednou z nich jsou i zvedané stropní konstrukce, kdy se stropní desky betonují jedna nad druhou a postupně se zvedají pomocí zvedacích zařízení. Tato metoda se uplatnila například u budovy Centroprojektu ve středu města.
Z dobového tisku lze vyčíst, jakým způsobem zamýšlel podnik Průmyslové stavby těžit z výhod technologie u bytové výstavby. Efektivní měla být zejména pro družstva, pro něž se měly stavět pouze konstrukce stropů a schodišťová jádra. Takto připravenou kostru by družstevníci mohli dokončit jen s odborným dozorem se staveništním výtahem. Výhodou pro družstevníky by byla možnost nekupovat předem dispozičně řešený byt, ale jen celkovou obytnou plochu. Každá ze stropních desek je nosná, takže vyzdívky a příčky se mohly orientovat libovolně.
Dům na ulici Sokolská využívá zvedaných stropních konstrukcí, ne však už podobnou dispoziční volnost. Dům je symetricky rozdělený středovou chodbou s dvěma typy bytových jednotek. V každém podlaží se nachází osm bytů: čtyři třípokojové s kuchyní a příslušenstvím a čtyři dvoupokojové. Ke každé bytové jednotce náleží lodžie po celé délce bytu. Jednotlivá patra spojuje dvojramenné schodiště na jižní straně a dva výtahy na severní. Do domu se vchází z východní strany samostatným jednopodlažním vchodem. V přízemí byla umístěna také klubovna, byt domovníka, telefonní místnost a kancelář družstva. Do suterénu jsou situovány dvě prádelny, sušárna, kočárkárny a další provozní místnosti. K budově náleží trafostanice, plynovod, dálkové otápění, vlastní výměníková stanice.
Součástí architektonického návrhu bylo také zpracování bezprostředního okolí budovy. Trojúhelníková parcela je od frekventované ulice oddělena nízkou cihelnou zídkou. Vnitřní prostor tvoří relaxační zázemí pro obyvatele domu s hrací plochou pro děti.
Obytný dům je ukázkou dobově zkoumané technologie, která, jak se ukázalo, byla oproti panelové výstavbě o přibližně třetinu pracnější. Podoba průčelí s lodžiemi, stejně jako materiálové řešení ze začátku 70. let zůstaly víceméně zachovány. Kratší strany domu byly zatepleny, u vstupu byly vyměněny schodišťové rampy. Nejméně utěšeným je zelený prostor s hracími prvky. Stále jde o jednu z nejzdařilejších obytných staveb architekta Miloše Totuška. Metoda zvedaných stropů se využívala i později například u krajské hygienické stanice v nemocničním areálu nemocnice Tomáše Bati.
LŠ