Svobodárna žen (dům svobodných matek)

V roce 1967 iniciuje národní podnik Svit první jednání s Městským národním výborem o postavení ubytovny pro svobodné ženy a matky, které v podniku pracují. V té době bylo v továrně zaměstnáno téměř 29 tisíc pracovníků a z toho více než 65 % tvořily ženy. I když nebyla známa přesná statistika svobodných žen a matek, bylo toto číslo odhadováno jako vysoké. Mnohé zaměstnankyně musely dojíždět ze vzdálených míst nebo bydlely v bývalých internátních budovách, které sloužily jako podnikové ubytovny, kde byla jedna místnost určena šesti až osmi osobám. 

 

Představitelé Svitu považovali úroveň bydlení za nevyhovující. Jednalo se o strategicky důležitou skupinu žen (nejen svobodných, matek, ale také vdov), které byly ve středním věku „na vrcholu výkonnosti“, a přitom postrádaly soukromí a vhodné životní podmínky. Situaci měl vyřešit nový objekt s obytnými buňkami, který poskytne zázemí pro tuto specifickou skupinu obyvatelek. Kromě standardních kočárkáren, sušáren a žehlíren zde měl fungovat také bufet, společenská místnost a kadeřnictví s kosmetickým salónem. Parcela, která byla pro nový dům vybrána, se nachází ve čtvrti Nad Ovčírnou IV, v bezprostřední blízkosti baťovských domků a internátních budov.

 

V první verzi projektu měla být budova rozdělena do dvou zalomených objektů spojených společným schodištěm. Dispozice jednotlivých objektů měla odpovídat potřebám jeho obyvatelek, jedno křídlo mělo sloužit matkám s dětmi, druhé křídlo bylo koncipováno pro svobodné ženy. Útvar hlavního architekta gottwaldovské městské aglomerace pod vedením Adolfa Zikmunda však tuto variantu neschválil. Důvodem byla zejména okolní zástavba a podoba internátních budov, kterým se budova svobodáren měla přiblížit svými rozměry i orientací vůči světovým stranám.

 

Výsledkem druhé varianty je volně stojící sedmipodlažní budova, která má západovýchodní orientaci a je podobně jako ostatní internáty polozapuštěná do svažitého terénu. Stejně jako baťovské ubytovny je i svobodárna trojtrakt o rozměrech 6,3 + 3,0 + 6,3 m. Horizontálně řešenou fasádu tvoří pravidelný rastr trojčlenných oken s meziokenními pilířky z cihelného pásku, který doplňuje světlá břízolitová omítka. Cihelný obklad je využit také na bočních stranách budovy a v parteru. Vstupní prostory v přízemí jsou převýšené, fasádu prolamuje trojice velkých pásových oken se dvěma vstupy do budovy.

 

Celkem dům čítal 136 obytných jednotek. Svobodné matky měly k dispozici dvojpokojový byt s kuchyní a koupelnou, o stejný byt se potom dělily dvě svobodné bezdětné pracovnice Svitu. Celkem bylo možné ubytovat 33 matek a 206 svobodných žen. Výjimku tvoří třípokojový byt domovníka, který se nachází v prvním patře. V každém podlaží byla dále situovaná společenská místnost, servisní místnost s úklidovou skříní a sklad ložního prádla. V parteru fungovala prodejna potravin a bufet, kadeřnictví a prádelna pro „malé prádlo“, ložní se posílalo do tovární prádelny. Uprostřed objektu se nachází dvojramenné schodiště s mezipodestou, které propojuje všechna patra, a také dva výtahy.

 

V současné době jsou bývalé svobodárny v majetku statutárního města Zlín a částečně stále slouží svému původnímu účelu. Původní členění a podoba domu zůstala zachována, na kratších stranách byl objekt zateplen, došlo také k výměně oken za plastová. V parteru dnes fungují prostory soukromé školky, zbytek společných částí objektu však zůstává více méně nevyužit. Dům svobodných matek, jak bývá ve Zlíně často nazýván, je nenápadným, ale přesto důležitým příkladem vícekapacitního ubytovacího zařízení, které bylo přímo koncipováno pro dlouhodobě znevýhodněnou skupinu pracovnic. 

 

 

LŠ