Školní čtvrť

Rychlý růst města na počátku třicátých let vyústil v potřebu vybudovat samostatnou školní čtvrť, která by vyřešila stále patrnější nedostatek volných míst v obecných a měšťanských školách. Prvním výrazným krokem k řešení tohoto problému bylo založení Masarykovy pokusné měšťanské školy. Ta byla otevřena 28. října 1928 slavnostním projevem starosty Tomáše Bati při příležitosti desátého výročí založení Československa. Nová školní budova nesla jméno po prvním prezidentovi, který Zlín navštívil jen několik měsíců před tím, v červnu 1928. Slavnostního aktu se zúčastnili nejen zástupci města, úřadů, ale také představitelé školní rady a žactva.

Budova Masarykovy pokusné měšťanské školy se stavěla podle plánu architekta Františka Lýdie Gahury v letech 1927–1928 na firemních pozemcích, v blízkosti nedaleké Tržnice a zámeckých hospodářských zahrad (dnes park Komenského). Projekt spojených školních objektů o půdorysu písmene V bývá připodobňován také k „otevřené knize“, která měla poskytovat zázemí nejen měšťanské škole, ale také Baťově škole práce. V odpoledních hodinách zde probíhala výuka mladých mužů a později mladých žen.

V roce 1931 následně vznikl velkorysý projekt výstavby školní čtvrti, tentokrát podle plánů architekta Miroslava Lorence, absolventa pražské AVU, který prošel praxí u Josefa Gočára a Jaromíra Krejcara a o rok dříve začal pracovat ve Stavebním oddělení firmy Baťa, kde patřil k nejkvalifikovanějším architektům. Lorencovo výjimečné postavení dokládá také podpis „Lorenc M., akad. architekt“ ve firemním tisku.

Navrženou čtvrť vymezovaly ze západu Masarykovy školy, za nimiž byly souběžně s ulicí Štefánikovou ve dvou uličních řadách směrem na východ umístěny dvě čtveřice samostatně stojících školních budov. Součástí okrsku byla také aula určená k setkávání žactva. Vybavení sálu bylo dimenzováno pro 800 studentů a k dispozici bylo také jeviště s kinem.

Šachovnicové řazení budov umožňovalo využít meziprostor pro zahradní úpravu a mělo podobně jako v továrním areálu navazovat na koncept města v zahradách. Ulice okrsku lemovala stromořadí topolů, z jižní strany na ně navazovala řada internátních budov a zelený pás (náměstí Průkopníků, dnes náměstí T. G. Masaryka).

Architekt Miroslav Lorenc je autorsky podepsán také pod podobou samotných škol. Vedle živnostenské školy (dnes Fakulta multimediálních komunikací UTB) byly postaveny další tři školní budovy (dnes ZŠ Zlín Štefánikova, ZŠ Emila Zátopka a Střední škola gastronomie a obchodu Zlín). Lorenc stojí také za projektem školy na Letné, která byla specifická svou otevřenou terasou v posledním patře.

Od Lorencova urbanistického plánu se brzy po jeho odchodu z firmy upustilo, na místě přiléhajícím k hlavní ulici bylo vybudováno školní hřiště s brouzdalištěm, aula byla doplněna o další budovu tělocvičny. Mezi řadu školních budov byly na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let realizovány přístavby podle projektu architekta Svatopluka Sládečka st., které propojily jednotlivé objekty.

Areál školního okrsku dodnes slouží původně plánovanému účelu, ač došel mnoha proměn. Největším novodobým zásahem do podoby areálu se stala asanace Masarykových škol v lednu roku 1988 kvůli špatnému technickému stavu budov. Na jejich místě byla v roce 2010 postavena nejdříve univerzitní knihovna a o rok později kongresové centrum od architektky Evy Jiřičné. Půdorysně navazuje na původní koncept otevřené knihy, budovy však už nejsou spojené.

Další proměnou prošel prostor bývalého venkovního hřiště, který byl v roce 2017 zastavěn dvěma budovami UTB opět podle projektu architektky Jiřičné. Tento komplex skládající se ze dvou šestipodlažních křídel sice svou orientací navazuje na okolní zástavbu baťovských škol, svou výškou jej bohužel necitlivě narušuje, na své okolí nereaguje ani v materiálním či barevném řešení.

LŠ