Obchodní a obytný dům manželů Jopkových

Když manželé Marie a Pavel Jopkovi požádali v červenci roku 1937 o povolení na stavbu třípatrového činžovního domu na ulici Sokolská, zařadili se k výše postaveným rodinám či podnikatelům, kteří si v nejisté době hospodářské krize nechali jako investici postavit činžovní dům propojující funkci obytnou s obchodní. Pavel Jopek byl majitelem továrny na kovový nábytek. Její budova dodnes stojí jen pár desítek metrů od tohoto činžovního domu Jopkových, v bezprostředním sousedství výrobní budovy Bohumila Laciny. 

Ulice Sokolská se nachází v docházkové vzdálenosti od centra a v průběhu 30. let prošla velkou proměnou. Vedle nízkých domků se sedlovou střechou se ulice plnila třípodlažními moderními domy s rovnou střechou. Autorem návrhu činžovního domu je architekt Miroslav Lorenc, který na ulici Sokolská realizoval několik řadových domů. 

V prvních plánech z roku 1937 označených razítkem akademického architekta Miroslava Lorence se objevuje dvoupatrová budova se sedlovou střechou a bytem v podkroví. Plány z července stejného roku však ukazují změnu, dům byl o patro zvýšen a střecha byla navržena jako rovná. 

Hlavní fasádu, orientovanou do ulice, tvoří trojice tříčlenných oken určujících obytnou část budovy. V symetricky členěném parteru se nachází dvě obchodní jednotky s velkorysými prosklenými výkladci a hlavním vchodem s dvoukřídlými dveřmi, který je umístěn uprostřed. Obchodní parter zakončuje vystupující subtilní římsa, v níž se pravděpodobně nacházelo také elektrické osvětlení. Průčelí o délce 11 metrů připomíná mnohé z řady Lorencem navržených činžovních domů. 

Zajímavě řešená je fasáda do zahrady otočená na přilehlý, mírně svažitý pozemek orientovaný na severní stranu. Této fasádě dominuje prosklená schodišťová chodba umístěná uprostřed dispozice. Dalším rytmizujícím prvkem jsou protáhlé balkony jednotlivých bytů se subtilním trubkovým zábradlím.

Vnitřní řešení činžovního domu určuje schodiště s chodbou propojující jednotlivá patra. V každém z nich se nachází dvě bytové jednotky, jednopokojový byt s kuchyní a dvoupokojový, opět s kuchyní a příslušenstvím. Z bytů v prvním patře bylo také možné vystoupit na terasu, jejíž podnož tvořily jednopokojové byty v přízemí, které bezprostředně sousedily s obchodními prostory. Vybavení bylo spíše skromné, v koupelně byla k dispozici samostatně stojící vana s kamny na uhlí, v obytných místnostech s kuchyní byly palubové dřevěné podlahy.

Z archivní dokumentace se dozvídáme, že v roce 1938 byla na zahradě postavena samostatná uzenářská dílna. Toto menší stavení si objednal František Dospíšil – řezník a uzenář, který využíval jednu z obchodních prostor.

Dům byl pronajímán po celou druhou polovinu 20. století. Bytové jednotky v přízemí byly zrušeny nejpozději na začátku 60. let, kdy je z úředních listin patrné, že v domě funguje pouze 6 bytů. Bývalé pokoje začaly nejspíše sloužit jako sklady a příslušenství k obchodům. V roce 1991 se dům nacházel v téměř havarijním stavu a postupně prošel rekonstrukcí. Došlo k jeho zateplení a výměně povrchů v šedých barvách, okna byla vyměněna, zachovalo se však původní trojčlenné řešení. Z dvorní fasády stojí za pozornost středová půlkruhová chodba s železobetonovým schodištěm a také původní subtilní balkony. 

Obchodní a obytný dům manželů Jopkových připomíná nejpočetnější skupinu zakázek, které architekt Lorenc v průběhu 30. let projektoval. Oproti jiným Lorencovým realizacím je dům v poměrně dobrém stavu a stále slouží svému původnímu účelu. Změnilo se jeho bezprostřední okolí, na východní straně byla přistavěna dvojice podobných dvoupatrových domů architekta Eduarda Oškery ze Znojma. V roce 1966 řadu doplnil další čtyřpatrový obytný dům. 

 

 

LŠ