Městské činžovní domy na Sokolské

V květnu roku 1939 podává město Zlín žádost na postavení dvou domů na ulici Sokolská, na které mohlo město uplatnit srážku činžovní, domovní a třídní na dobu 25 let. Obě dvoupatrové budovy s malometrážními byty byly dokončeny podle návrhu architekta Miroslava Lorence už v prosinci 1939. Na rozdíl od činžovních domů nebo vil, které architekt projektuje pro movitější klientelu, se jedná o prostorově, materiálově i dispozičně jednodušší stavby. Svým variováním však mohly v dané oblasti vytvořit jasnou uliční frontu domů s plochými střechami a hladkou omítkou a případně doplnit také ulice ve středu města.  

V průběhu 30. let došlo k proměně řady ulic v centrální části Zlína. I proto Lorenc v předkládaných návrzích ukazuje vedle konkrétního domu také zachycení situace celé ulice, výškové rozdíly jednotlivých domů apod. 

V architektově portfoliu se mimoto objevuje například ulice Štefánikova, která rovněž prošla rychlou proměnou. Lorenc zde navrhl minimálně čtyři domy, významně pozměnil také ulici Rašínovu či Bartošovu.

Dvojice domů číslo 426 a 430 je ukázkou architektovy schopnosti přizpůsobit projekt podmínkám zadavatele a zakomponovat do minimalistického řešení progresivnější architektonické detaily. Budovy byly umístěny mezi již existující přízemní nebo patrové domky. Hlavní vchod, lemovaný cihelným obkladem, který tvoří také podezdívku a barevně kontrastuje s hladkou světlou fasádou, směřuje do ulice Sokolská. Hlavní průčelí je členěno trojicí čtyřčlenných oken v horních patrech, které v parteru symetricky doplňují další dvě. 

Zadní strana budovy, rozdělená středovou chodbou, je proti čelní fasádě koncipována dynamičtěji. Ke každému bytu architekt navrhl samostatný subtilní balkon, na který mělo diagonálně navazovat okno s dveřmi. U bytů v přízemí byla projektována také možnost samostatného východu z balkonu na zahradu.

Do přízemí architekt vložil 2 jednopokojové byty s kuchyní, lázní a toaletou. První a druhé patro je řešeno dispozičně stejně, nachází se zde dva byty – jeden jednopokojový se stejným příslušenstvím jako v přízemí a druhý dvoupokojový, který měl kromě kuchyně, dvou pokojů, lázně, spíže a toalety také menší pokoj pro služku. Dům je podsklepený, do suterénu byly zasazeny prádelny, sušárny a také sklepní prostory pro bytové jednotky. Jednotlivá patra propojuje dvojramenné schodiště umístěné v severní polovině objektu.

Z dochované dokumentace můžeme zjistit, jaký standard měly tyto městské byty. V obytných místnostech měla být palubová podlaha, na podestách, v chodbách, předsíních či spíži zase terazzo. Kuchyň byla vybavena kachlovými, případně stolovými sporáky, vytápění v pokojích potom zajišťovala stáložárná násypná železná kamna. Součástí každého bytu byl také vestavěný nábytek.

Domy na Sokolské prošly několika rekonstrukcemi. U většiny bytových jednotek jsou původní okna vyměněna za plastová, což narušilo členění fasády. Dům č. 430 je zateplený. Kompozice zadní části domu je oproti plánové dokumentaci také změněná, původní subtilní krátký balkón byl (nejspíš už při stavbě) prodloužen. Velkou proměnou prošlo také bezprostřední okolí jednotlivých budov. Původní uliční čáru postupně narušila demolice nižších domků, v průběhu 70. let byly na okolních pozemcích postaveny vícepodlažní panelové budovy a řadově projektované domy stojí nyní osamoceně.

Přes všechny zásahy jsou budovy v dobrém stavu a jsou důležitým příkladem Lorencovy architektonické praxe ve službách města. K dalším zakázkám, které na konci 30. let pro město Zlín zpracovává, patří ještě dvojice elektrických domů pro úředníky, stojící mezi ulicí Kvítková a třídou Tomáše Bati.

 

 

LŠ