Rodinný dům Miroslava Lorence

Vlastní projekční kancelář zakládá Miroslav Lorenc bezprostředně po svém odchodu z firmy Baťa v září roku 1931 v rodinném domě, kde žil se svou manželkou Ludmilou a dvěma dcerami Jiskrou a Leou. Dům i pozemky patřily jeho tchánovi Leopoldu Batíkovi, továrníku a politikovi, který společně s Barboříkem vlastnil fabriku na obuv na ulici Kvítková.

Dům se nachází nedaleko Sokolovny a hřiště, na začátku ulice Sokolská, v rozšířeném středu města. Jedná se o jednoduchý, přízemní domek se sedlovou střechou, který v roce 1907 postavil zlínský stavitel Josef Winkler. Původně sestával ze dvou pokojů, kuchyně, předsíně, komory, verandy, kůlny a prádelny, postupně byly některé místnosti přebudovány a vznikly čtyři obytné pokoje. Architektova rodina zde žila i v druhé polovině 20. století. Během této doby se musela Ludmila Lorencová vypořádávat s řadou technických problémů a dobově vynucovaných nároků na ubytování svobodných zaměstnanců národních podniků kvůli „nadměrečnosti“ ubytovacích prostor.

Od roku 1931 patřil Miroslav Lorenc k předním zlínským architektům, kteří projektovali v „nebaťovských“ částech města, ale také v Napajedlech a dalších okolních městech. Na rozdíl od Františka Lýdie Gahury, jehož rodinný dům se nachází na Kudlově, nebo Vladimíra Karfíka, který se svou rodinou žil ve čtvrti Nad Ovčírnou, Miroslav Lorenc pro svou rodinu vlastní dům nenavrhl. Rodinný dům tak svědčí o skromných podmínkách, v jakých Miroslav Lorenc projektoval a žil. 

Činnost jeho kanceláře byla náhle přerušena roku 1940, kdy byl Lorenc zatčen. Architektův život a působení v odboji dodnes připomíná pamětní deska umístěná na fasádě domu na ulici Sokolská. Dům je stále obýván, velké proměny nedošlo ani bezprostřední okolí, které odkazuje ke starší nízkopodlažní zástavbě nedaleko Sokolovny. 

 

 

LŠ