Rodinné domy stavebního družstva Podřevnicko

V září 1931 přidělilo město Zlín pozemky Obecně prospěšnému stavebnímu a bytovému družstvu Podřevnicko ve Zlíně, zapsanému společenstvu s obmezeným ručením. Na pozemcích v Předních Dílech a na Rumech, nedaleko bývalého hřbitova, poskytlo parcely k výstavbě jednadvaceti rodinných domků, které měly po dokončení zabírat blok tří ulic. Součástí ceny za prodej pozemků bylo také vybudování ulic a kanalizace v nově vznikající čtvrti, které provedl městský úřad. Podobně jako v ostatních městech využili družstevníci tehdy populárního zákona č. 45/1930 Sb. o stavebním ruchu, který garantoval státní finanční záruky. S nadcházející hospodářskou krizí byl právě tento zákon důležitým impulzem k podpoře výstavby. 

Architektem, kterého představitelé družstva oslovili ke spolupráci, se stal Miroslav Lorenc. Jednalo se o jeden z prvních projektů, které architekt realizoval po odchodu z firmy Baťa. V obytné kolonii Podřevnicko zúročil své zkušenosti s navrhováním domů a bytů pro nejširší vrstvu obyvatel, kterým chtěl nabídnout „levný a praktický rodinný domek“. Podobné návrhy připravoval pro kolonii rodinných domků ve Spišské Belé na Slovensku nebo pro rodinné domky ze soutěže Nejmenší dům, kterou vypsal Svaz československého díla v roce 1929.

Miroslav Lorenc pro družstvo zpracoval tři typy dvoupodlažních domů v moderním funkcionalistickém stylu. Lehké a světlé vilky mají jednoduchý kubický tvar, rovnou střechu, jednotlivé typy se liší velikostí, která je dána počtem pokojů. Charakter moderní čtvrti zvýrazňují hladké fasády s nejčastěji obdélníkovými trojdílnými okny, která odkazují k vnitřnímu rozložení místností. Domy jsou osazeny ve svahu, proto je vstup řešen několika schody, které vedou na zápraží v úrovni přízemí, vchod překrývá subtilní betonová stříška. 

Pro všechny domy je typické trubkové nautické zábradlí, které je kromě vstupu využito u dvou typů také na terase. Podobně jako ve firemních čtvrtích mají i zde domy naplňovat ideál zahradních kolonií, kde ke každé stavbě náleží menší upravovaná zahrada. Majitelé mají bydlet v zeleni, odděleni od hluku míst mechanizované práce. Stejně jako u baťovských domků ani zde Lorenc nepředpokládal životnost na několik generací. V průběhu následujících dvaceti až třiceti let, kdy se stavba zaplatila, mělo dojít k revizi funkčních požadavků, jejímž výsledkem mohlo být zbourání starého a postavení nového domu.

Po dokončení výstavby družstevní kolonie Podřevnicko shrnul Lorenc snahu o hospodárné využití místa a materiálu do několika zásad v článku zveřejněném v časopise Zlín. Prvním z uplatněných principů bylo logické oddělení prostor obývaných od spacích a vyloučení všech zbytečných místností. Domácnost, která nedisponovala služkou, má mít menší kuchyň, aby měla paní vše při ruce. Architekt se soustředil také na vstupní halu či předsíňku, z níž je přístup do všech místností včetně schodiště vedoucího do patra.

V dobovém tisku byla věnována pozornost typu 1a a typu 2. První z nich byl určen pro čtyř- až pětičlennou rodinu. V přízemí se nachází obývací pokoj s kuchyní, spíž s koupelnou vystupují z obdélníkového půdorysu a tvoří terasu pro pokoje v patře. Uprostřed dispozice je jednoramenné schodiště vedoucí do patra s dvěma ložnicemi. Podle architektovy kalkulace měl dům stát okolo 52 000 Kč. 

Typ 2 je prostornější, přízemí je rozšířeno o jeden pokoj a ke kuchyni je připojen jídelní kout. V přízemí je k dispozici spíž, toaleta a předsíň, kde je umístěno také jednoramenné schodiště, kterým se vchází do prvního patra se třemi pokoji, koupelnou a menší verandou. Tento dům o 5 pokojích měl stát 64 000 Kč. V kolonii Podřevnicko se stavěly především tyto dva typy. 

Poslední Lorencův návrh byl ekonomicky nejdostupnější i prostorově nejskromnější. Rodinný dům typ 1 byl v přízemí tvořen pouze jedním pokojem s kuchyní a příslušenstvím, do patra byly situovány dvě ložnice včetně koupelny s vanou. Všechny domy byly podsklepené, v suterénu nabízely prádelnu a menší sklep na uhlí.

Miroslav Lorenc využíval ke stavbě různé, často nepříliš známé materiály. Příkladem je tzv. mentorové zdivo o šířce 20 cm, které mělo vykazovat stejnou tepelnou neprostupnost jako cihelné zdivo silné 66 cm. Mentorové zdivo jsou cihelné tvárnice s dutinami, které vyráběla společnost v Hodoníně. Šířka zdí se lišila, některé místnosti byly silné jen 30 cm a byly obloženy 3cm tvárnicemi Hodo, které měly zaručit lepší izolaci. Většina domů byla opatřena ústředním topením nebo tzv. komůrkovým topením, které se obsluhovalo ze sklepní podesty a vytápělo celé přízemí.

V plánové dokumentaci družstva je vyznačeno jedenadvacet samostatně stojících domů. K většině z nich byly již záhy po dokončení přistavovány nové místnosti, garáže nebo kůlny, původní bílé omítky už dnes neexistují. U mnohých z domů dnes není rozpoznatelný ani původní objem. Přesto je procházka ulicemi Prlovská a Kamenná důležitou součástí trasy věnované architektu Miroslavu Lorencovi. Jednalo se o výjimečný architektonický počin, v němž architekt zúročil své předešlé zkušenosti a také mezinárodní přehled. Kolonie Podřevnicko byla v odborných časopisech prezentována například vedle pražské osady Baba.

 

 

LŠ