Rodinný dům Vincenta a Antonie Minaříkových

Ulice Rašínova (do roku 1925 ještě nazývaná ulice Hlavní) se v průběhu 30. let stala jednou z nejmodernějších ulic ve Zlíně. Fungovalo zde mnoho obchodů i nočních podniků. Velkoměstský charakter dodávaly ulici hlavně vícepatrové domy funkcionalistického střihu, často osvícené výraznými neony. Zásadní podíl na této proměně má architekt Miroslav Lorenc, který pro zdejší podnikatele stavěl domy kombinující funkci obchodní s obytnou. Kromě společné náplně se Lorenc musel vyrovnat s úskalím dlouhých a úzkých parcel, které dovolovaly uplatnit hlavní architektonický výraz zejména u čelní fasády. 

Jedním z nejelegantnějších příkladů je dům navržený pro Antonii Minaříkovou, vdovu po řezníku Vincenci Minaříkovi, která kromě parteru využila pro živnost výčepnickou a hostinskou také první patro. Z plánové dokumentace vyplývá otázka, do jaké míry se Miroslav Lorenc podílel na podobě jednotlivých ulic, kde realizoval své stavby. Kromě řešeného domu paní Minaříkové je totiž v projektu zohledněna celá ulice. Jedná se o netypickou situaci, kdy je architekt autorem velké části okolních domů. Souběžně staví například dům pro pana Macháně a sousední dům Svatopluka Pelčáka dokončil Miroslav Lorenc už v roce 1931.

Původní dům z roku 1923 byl o čtrnáct let později zbořen a na jeho místě vyrostl čtyřpatrový dům s rovnou střechou. Stavba byla započata v dubnu 1937 a kolaudována v lednu následujícího roku. Na průčelí do ulice Rašínova architekt vizuálně odděluje funkci obchodní od obytné. Obchodní část, situovanou do prvních dvou podlaží, určují velkorysá pásová okna obepínající celou šířku čelní fasády, v parteru využívá Lorenc zaoblených prosklených výkladců. Součástí projektu byl neonový nápis JÍDELNA – RESTAURACE, PIVO – VÍNO umístěný na vystupujících římsách v parteru, v nich se nachází také elektrické osvětlení. V dobové dokumentaci je původní text přeměněn na Restaurace Minaříková, jak byl i následně realizován. I ve druhém a třetím patře se objevila pásová okna, která jsou do ostění vsazena hlouběji, ve střední části rozšířena o čtyři pole snížením parapetu. Poslední obytné patro ustupuje a pro byt ve čtvrtém patře tvoří terasu, která je zakončena subtilním kovovým zábradlím.

Do jídelny v parteru se vcházelo vestibulem, do něhož bylo vsazeno dvojramenné schodiště propojující jednotlivá patra. Jídelna o ploše 120 m2 má velkorysé světlé výšky (3,80 m). Světlo do místnosti přivádělo jak velké prosklení z ulice Rašínova, tak také okno vedoucí do dvorní části objektu. V přízemí se nacházela i přípravna jídel a kuchyň. V prvním patře fungoval vedle stolů taneční parket o ploše 5,75 × 6,15 metrů, dále kuchyň, spojená s přízemím elektrickým výtahem na přepravu jídla, a sociální zařízení. Ve dvou obytných patrech byly k dispozici velkorysé třípokojové byty s jídelnou, kuchyní se spíží a příslušenstvím, jako byla koupelna, toaleta a pokoj pro služku. V posledním patře byly pokoje zmenšené o délku terasy.

Sláva restaurace paní Minaříkové upadala po válce, kdy se její prostory využívaly k různým potřebám. V první polovině 50. let sloužily některé místnosti Krajské lidové knihovně, novým majitelem domu se stal Podnik bytového hospodářství Gottwaldov. Jídelna fungovala i nadále, o její provoz se staral podnik Restaurace a jídelny (RaJ). Postupně docházelo k úpravám v interiéru i exteriéru, které vedly k úplné devastaci původní podoby budovy. 

Smutný osud byl dovršen v devadesátých letech a po roce 2000, kdy byl dům postupně vybydlen. Z roku 1998 existuje poslední studie na revitalizaci celého objektu. K ní však už nikdy nedošlo, dnes dům patří investiční společnosti a již několik let je zakryt potištěnou plachtou odkazující se na podobu z 30. let.

 

 

LŠ