Vila Leopolda Krále

Doktor Leopold Král (narozen v roce 1875 v Uhersku u Vysokého Mýta) patřil společně s doktorem Rudolfem Gerbecem k výjimečným osobnostem, jejichž osud je spjat se Zlínem a s rozvojem zdejšího zdravotnictví. Dříve než se roku 1908 dostal do Zlína, působil na pražských klinikách. Od roku 1902 cestoval po celém světě jako lodní lékař ve službách rakouského Lloydu. Na Moravě začal pracovat nejdříve v Prostějově, kde absolvoval roční praxi v nemocnici a jako 33letý se přestěhoval do Zlína, aby zde zastával funkci městského lékaře. 

V dobovém tisku je vyzdvihován jako jeden z prvních zubních lékařů plombujících zkažené zuby. Svou praxi přerušil v roce 1914 vstupem do armády se začátkem první světové války. Vrátil se až za pět let z Ruska společně s československými legionáři. Kromě funkce obvodního lékaře působil jako lékař nemocenské pojišťovny a zastával také úřad státního obvodního lékaře. Vedle své profese se podílel i na kulturním životě. Jako aktivní hudebník organizoval ve Zlíně kvarteto, které se postupně rozrostlo v komorní orchestr. Byl dlouholetým předsedou pěveckého spolku Dvořák, podílel se také na založení hudební školy.

V roce 1930 si nechává Leopold Král navrhnout vlastní vilu na pravém nábřeží řeky Dřevnice ve čtvrti Čepkov. Jejím autorem je architekt Miroslav Lorenc, který souběžně pracuje také ve Stavebním oddělení firmy Baťa a projektuje například školní areál ve středu města. Jedná se o jeden z prvních soukromých projektů, které Lorenc po příjezdu z Prahy ve Zlíně realizuje. Architekt zde ještě nemá samostatnou praxi, proto je na výkresové dokumentaci označen svým pražským razítkem „Mirko Lorenc“. 

Způsob osazení na severní hranu rohové parcely vytvořil velkorysou a osluněnou zahradu vybavenou bazénem. Takto koncipovaný venkovní prostor umožnil architektovi zajímavou práci s objemy jednotlivých pater, která otevírá na všechny světové strany. Jižní fasádu tvoří předstupující přízemní pokoje, v patře tak vzniká terasa pro obytné místnosti. Fasádu rytmizují trojčlenná okna, která v prvním patře lemuje tenká nadokenní římsa, subtilní trubkové madlo s podezdívkou ohraničuje také prostor venkovní terasy. Na začátku 30. let se jednalo o výjimečnou stavbu vybočující z okolní zástavby. Vily a činžovní domy v moderním funkcionalistickém začaly v Lorencově portfoliu přibývat až po odchodu z firmy Baťa a založení soukromé architektonické praxe ve Zlíně. 

Jednopatrový dům má dvojtraktovou dispozici. V přízemí je vstupní hala se vstupem do zimní zahrady a schodištěm do patra. Dále se zde nachází obytný pokoj s jídelnou orientovaný na jižní stranu směrem k zahradě a řece Dřevnici. Obě místnosti oddělovala skládací stěna. Přízemí doplňuje také kuchyně, pokoje pro služku a řidiče, toaleta a garáž. V prvním patře mohl doktor Král využívat obytné pokoje, dvě ložnice s východem na terasu a koupelnu s menším pokojíkem. V suterénu byl k dispozici sklad uhlí, dřeva, prádelna a kotelna.

Dům Leopolda Krále zůstal i v druhé polovině 20. století bez větších změn. Jedním z nejvýraznějších zásahů do podoby domu bylo obestavění nárožní verandy v přízemí, čímž vznikl samostatný pokoj. Postupně však objekt chátral, v roce 1997 byl zasažen během povodní. V roce 2005 prošel dům kompletní rekonstrukcí podle návrhu zlínského architekta Pavla Mudříka. Ač to z plánové dokumentace není zcela jasné, ve vzpomínkách je dům známý jako červený, do této barvy se tónovala fasáda i při rekonstrukci. 

Objem vily se navrátil do původního stavu, ke kterému byly přistavěny dva objekty. Garáže byly odstraněny a nahrazeny novými s prosklenými plochami a průjezdem do dvorní části. K východní straně domu přibyla venkovní terasa. Vila byla citlivě upravena pro potřeby kavárny v přízemí, v prvním patře jsou kanceláře a suterén slouží jako zázemí kavárny. V interiéru se nachází dřevěné dubové schodiště a některé původní povrchy. Dům Leopolda Krále je jedním z mála příkladů vilové zástavby, kterou Miroslav Lorenc na začátku své kariéry ve Zlíně zrealizoval a díky provozu kavárny je dodnes přístupný veřejnosti. 

 

 

LŠ