Třída Tomáše Bati

Třída Tomáše Bati je dopravně nejvytíženější komunikací města. Prochází jím v západovýchodním směru, a symbolicky tak upomíná na novou orientaci města k západu, směrem k řece Moravě, dopravním tepnám, které podél ní procházejí, a nově založenému prvnímu zlínskému satelitnímu městu, Baťovu, které město získalo díky Tomáši Baťovi (1876–1932). Jméno iniciátora rozvoje moderního Zlína a tragicky zemřelého „šéfa“ nese od roku 1934. Při pohledu od východu potvrzuje právě dvojice komínů rýsující se v průhledu třídou Tomáše Bati image Zlína – průmyslového města, kterým ve 20. století byl. Procházka touto ulicí je cestou stavební historií města. Zde se však soustředíme na její roli v organismu města.

 

Logicky se jevící linka této dnes rušné ulice a klíčové dopravní tepny se vyvíjela postupně a její jednotlivé úseky nesly v uplynulých desetiletích různé názvy. Dnes je jako třída T. Bati označován úsek od malenovické cihelny po křižovatku s ulicí Díly VI a Podvesná XVII (vedoucí k budově ředitelství Dopravní společnosti Zlín-Otrokovice a nemocnici Tomáše Bati).

 

Jméno Tomáše Bati ulice nesla nejprve v letech 1934–1945 a vráceno jí pak bylo roku 1990. V mezidobí se jmenovala Stalinova (1945–1962) a posléze Revoluční (1962–1990); západní úsek Benešova (1945–1951) a Úderníků (1951–1990).

 

Do podoby symbolu výkladní skříně moderního „baťovského Zlína“ dorůstala tato ulice postupně. Ve východní části města vznikala ve 30. letech 20. století čtvrť „Zadní Díly“ a tento úsek třídy Tomáše Bati se nazýval Vizovická ulice (1931–1934). Šlo o novou ulici vytyčenou v zahradách a polích, která se formovala jako paralelní k severněji položené Kvítkovské, na niž navazovala tradiční cesta dále na východ do Vizovic.

 

Starší zástavbu protnula široká třída ulicí Otrubnou (Potrubnou, podle dřevěného potrubí, jímž byla vedena z Kudlovského potoka voda do zámku a pivovaru /1887–1925/, zmiňovanou již roku 1558, v letech 1925–1934 zvanou Komenského). Domky maloměstského charakteru byly v letech 1932–1947 až na jedinou výjimku strženy, a třída Tomáše Bati tak prochází jižní stranou náměstí Míru.

 

V prostoru dnešního parku Komenského vedla ulice podél zámecké zahrady a v letech 1887–1934 se nazývala Zahradní. Silnice spojující Zlín s Malenovicemi, dále Otrokovicemi a pro Zlín důležitým správním střediskem v Napajedlích měnila během 19. a zejména ve 20. století svoji trajektorii. V dnešní trase se ustálila až poté, co získalo aktuální podobu náměstí Práce, resp. Gahurova ulice.

 

Kvůli rozrůstajícímu se areálu Baťových závodů se ve 20. a 30. letech celkem třikrát překládala směrem k jihu. Nepravidelný prostor náměstí Práce byl utvářen bezprostředně nejenom rozšiřujícím se areálem továrny, jehož růst diktovaly zejména pragmatické potřeby Baťova koncernu, ale například také železniční vlečkou do cihelny ležící v prostoru dnešního plaveckého bazénu (do roku 1932). Symbolem Zlína se v závěru 30. let stal „mrakodrap“ (tovární budova č. 21), pro tisíce lidí jím ale mohla být také vrátnice, kterou každodenně coby zaměstnanci továrny procházely (https://zam.zlin.eu/objekt/167-trida-tomase-bati"

 

Podchod pod nově vyzdviženou třídou Tomáše Bati (1978) byl otevřen 2. května 1979; rekonstrukcí prošel v roce 2014. Osídlení vznikající v závěru první světové války jižně od továrního areálu dostalo pak označení Včelín (1919). Navazující úsek ulice, od něhož dále k jihu se na svazích Tlusté hory ve 20. letech začala rozrůstat rezidenční čtvrť typických baťovských domků zvaná Letná, byl v letech 1919–1924 označován jako Stará Letná a posléze jako Malenovská ulice (1925–1934).

 

 

ECH