Zarámí

Ulice Zarámí patří k nejstaršímu jádru středověkého Zlína. Nejprve sloužila pouze jako chodník mezi zahradami náležejícími k domům na severní straně náměstí. Na východě začíná křižovatkou s ulicí Dlouhá a směřuje k západu, kde se napojuje na ulici Vodní. 

Ve Zlíně jde o jednu z nejstarších ulic s kontinuálně dochovaným názvem, který se nikdy nezměnil. Poprvé se v písemných pramenech objevuje roku 1644 ve formě Za ramy. Odkazuje tak k původnímu účelu prostranství, kde probíhalo sušení plátna na soukenických rámech.

Křižovatka ulic Dlouhá, Kvítková a Zarámí sloužila tradičně jako místo dobytčích trhů. Na indikační skice z roku 1829 je patrné, že toto místo bylo příhodné, protože rozšířené prostranství na začátku Zarámí vytvářelo drobné náměstí. Zároveň se v tomto místě vybíralo mýto, na což dlouho upomínal název hostince Na Mýtě (později přejmenován Na Rožku). Komunikačně prostor ulice definoval dolní (panský, později Juříčkův) mlýn umístěný na náhonu procházejícím touto částí města. 

Ze severozápadního rohu náměstí vybíhala směrem k Zarámí krátká Mlýnská ulička. Počátkem 19. století je většina jižní strany Zarámí ještě nezastavěná, protože sloužila pouze jako výjezdy ze zahrad a záhumení domů na náměstí a v dnešní Bartošově ulici. Severní strana Zarámí se postupně zaplňovala nesourodou výstavbou. 

V 19. století pokračovala ulice Zarámí až do místa, kde se spojovala s ulicí Bartošovou, lemovaná od mlýna pouze zahradami. Dnes ústí do ulice Vodní, která je ovšem mnohem mladší a formuje se kolem skupinky malých domků až v průběhu 19. století. Původní trasa ulice Zarámí v západní části je dodnes respektována v místech dnešního parkoviště u skupiny panelových domů.

Po požáru dolního mlýna roku 1912 byla na jeho místě postavena první městská elektrárna (1914), později odkoupená firmou Baťa a roku 1932 zbouraná. Koncem 30. let doplnilo ulici několik domů od nároží s ulicí Dlouhá. 

Zcela zásadní proměnou procházela ulice ve 2. polovině 20. století. Dnes se zde nachází domy s obytnou, administrativní a obchodní funkcí. Východní polovina ulice má jednotnou výšku tří až čtyřpatrových domů spojených po obou stranách ulice do bloků. Na tento princip navazuje i někdejší budova České pojišťovny, dnes využívaná městským úřadem (1986–1989, nadstavba dalšího patra 1991). Naproti tomu západní část ulice historicky tvořenou volnými parcelami zahrad modeluje kombinace výškově i prostorově dominantních staveb dvou věží PSG (1966–1971) a výrazného nárožního Domu peněžnictví, sídla České spořitelny a celního úřadu (1993).

Zarámí tak představuje ukázku ulice radikálně proměněné v průběhu 20. století. Všechny stavby vzniklé před rokem 1900 postupně zcela nahradily nové budovy. Zároveň nová výstavba ulici sjednotila, stává se z ní kompaktní celek. Jediným stále patrným odkazem na hlubokou minulost tohoto místa tak zůstala nezměněná trasa ulice.

 

 

DV