en

Ulice Dlouhá

Datace
Stezka Uličník
Kód Z13
Adresa Dlouhá, Zlín
MHD MHD: Dlouhá (TROL 2, 4, 5, 8, 9) Cigánov (TROL 2, 4, 5, 8, 9)
GPS 49.2285650N, 17.6695106E

 Ulice Dlouhá reprezentuje spolu s náměstím Míru a prostorem kolem kostela sv. Filipa a Jakuba nejstarší urbanistickou strukturu města. Až do konce 19. století uzavírala město od východu, ale především kopírovala tradiční trasu obchodní cesty spojující Zlín s Uherským Brodem a Holešovem. Původně vedla na jihu od kostela sv. Filipa a Jakuba na dnešním křížení ulic Osvoboditelů a Divadelní. V současnosti začíná u třídy Tomáše Bati odkud směřuje k severovýchodu a končí na mostě přes Dřevnici. Název ulice Dlouhá je poprvé zachycen v městských knihách již roku 1558. Rozhodnutím zastupitelstva roku 1887 se název rozdělil na Dlouhou ulici horní (od kostela po ulici Zarámí) a Dlouhou ulici dolní (od ulice Zarámí k Cigánovskému mostu). Po vzniku Československa navrhl obecní výbor 12. listopadu 1918 změnu názvu na Wilsonova na počest prezidenta Spojených států amerických, ale nový název se neujal a roku 1925 obecní zastupitelstvo oficiálně potvrdilo návrat k pojmenování Dlouhá. Těsně po konci druhé světové války rozhodl 12. května 1945 nově ustavený místní národní výbor o přejmenování na třídu majora Murzina po veliteli 1. československé partyzánské brigády Jana Žižky. Roku 1971 byla Dlouhou nazvána jedna z ulic na nově budovaném sídlišti Jižní Svahy. Poslední změna nastala roku 1991, kdy se Murzinova vrátila ke svému historickému názvu Dlouhá a ulice na Jižních Svazích byla přejmenována na Luční.

            V 16. století žila na Dlouhé ulici asi pětina obyvatel Zlína. Charakterem zástavby se ale lišila od náměstí a přilehlých ulic. Tvořily ji klasické zemědělské usedlosti různé velikosti a hodnoty. V první polovině 18. století šlo dokonce o nejživější část města, kde se stavěly nové, takzvané robotnické chalupy. Výstavbu v této části zřejmě podporovala vrchnost z důvodu většího zatížení nových usedlostí robotními povinnostmi. Na konci 19. století je ulice tvořena poměrně kompaktní zástavbou rolnických usedlostí obrácených do ulice štítovou stranou. Domy k sobě většinou nepřiléhaly, byly mezi nimi větší či menší mezery. Pravidelnost a hustota zástavby byla narušena pouze v západní část ulice v místech, kde přiléhá k náměstí až po ulici Zarámí. Zde se nacházely zahrady domů na náměstí a krajního domu v ulici Rašínova.

            Na ulici Dlouhá můžeme v 19. století identifikovat několik důležitých míst. Duchovní, sociální a vzdělávací centrum města vytvářel kostel sv. Filipa a Jakuba, škola (postavena 1857), městský špitál (postaven 1867) a fara přes ulici (budova obnovena po požárech v letech 1819 a 1849). Křížení s ulicí Hlavní (dnes Rašínova) symbolizovalo svým dřevěným, později kamenným křížem a studnou jakýsi středobod ulice. A v neposlední řadě byl významný prostor mezi ulicemi Dlouhá, Kvítková a Zarámí mající téměř charakter malého náměstí. Zde fungovalo vybírání mýta přenesené do názvu hospody Na mýtě (později získala jméno Na rožku). Mezi náhonem v dolní části Dlouhé a řekou se nacházelo již jen několik rozptýlených dřevěných stavení.

            Zásadní změnu charakteru ulice v její jižní části způsobilo budování Třídy Tomáše Bati coby nové páteřní komunikace města. Proražení této třídy směrem k východu roku 1933 doprovázelo zbourání školy (1932), skupiny domků před kostelem včetně městského špitálu (1933), a zároveň výstavba rodinného domu právníka Evžena Šallera (1932) a obchodního domu pana Javorského (1932, dnes Archa). Postupně se stavebně proměňovaly i další části ulice, v nichž movitější majitelé nahrazovali přízemní domky patrovými stavbami. Z této doby je nejvýraznější realizací funkcionalistický bytový a obchodní dům Eduarda Pelčáka (1932) na úzké parcele mezi ulicemi Rašínova, Dlouhá a Zarámí. Dopravní průjezdnost ulice zlepšila výstavba podjezdu železniční tratě (1936).

            Ale nejradikálnější proměnou procházela ulice Dlouhá od počátku 60. let. Roku 1962 vymezila nově nároží s dnešní Třídou Tomáše Bati budova Státní banky československé, upravená do dnešní podoby pro Komerční banku přestavbami z let 1995 a 1997. Výstavbou výrazné budovy divadla (1967), které mimo jiné ustoupila zde stojící Šallerova vila (zbourána 1959), byla definována také dnešní podoba jižní nástupní části Dlouhé ulice. S výjimkou několika starších domů byl zbytek ulice prakticky nově definován výstavbou v 70. a počátkem 80. let. Tehdy pod křižovatkou s ulicí Zarámí vyrostly zajímavě dynamizované panelové obytné domy se službami (1976) a především na sebe navazující Domy ovoce a zeleniny, obuvi a potravin (1978–1982) v uliční frontě mezi Třídou Tomáše Bati a ulicí Kvítkovou. Komfort pro pěší vylepšil podchod (1986) napojující tyto objekty s ulicí Rašínovou. Nejen náměstí Míru, ale i Dlouhou ulici pak zasáhla zatím poslední velká realizace, a to obchodní centrum Zlaté jablko a přes ulici kapacitní patrové parkoviště (2007–2008), které dokončili proměnu této části ulice v kompaktní celek