Dlouhá

Ulice Dlouhá reprezentuje spolu s náměstím Míru a prostorem kolem kostela sv. Filipa a Jakuba nejstarší urbanistickou strukturu města. Až do konce 19. století uzavírala město od východu, ale především kopírovala tradiční trasu obchodní cesty spojující Zlín s Uherským Brodem a Holešovem. Původně vedla na jihu od kostela sv. Filipa a Jakuba na dnešním křížení ulic Osvoboditelů a Divadelní. V současnosti začíná u třídy Tomáše Bati, odkud směřuje k severovýchodu, a končí na mostě za řekou Dřevnicí, kde přechází v ulici Sokolskou.

Název ulice Dlouhá je poprvé zachycen v městských knihách již roku 1558. Rozhodnutím zastupitelstva roku 1887 se název rozdělil na Dlouhou ulici horní (od kostela po ulici Zarámí) a Dlouhou ulici dolní (od ulice Zarámí k cigánovskému mostu). Po vzniku Československa navrhl obecní výbor 12. listopadu 1918 změnu názvu na Wilsonova na počest prezidenta Spojených států amerických, ale nový název se neujal a roku 1925 obecní zastupitelstvo oficiálně potvrdilo návrat k pojmenování Dlouhá.

Těsně po konci druhé světové války rozhodl 12. května 1945 nově ustanovený místní národní výbor o přejmenování na třídu Majora Murzina po veliteli 1. československé partyzánské brigády Jana Žižky. Roku 1971 byla Dlouhou nazvána jedna z ulic na nově budovaném sídlišti Jižní Svahy. Poslední změna nastala roku 1991, kdy se Murzinova vrátila ke svému historickému názvu Dlouhá a ulice na Jižních Svazích byla přejmenována na Luční.

V 16. století žila na Dlouhé ulici asi pětina obyvatel Zlína. Charakterem zástavby se ale lišila od náměstí a přilehlých ulic. Tvořily ji usedlosti spíše venkovského charakteru různé velikosti a hodnoty. V první polovině 18. století šlo dokonce o nejživější část města, kde se stavěly nové, takzvané robotnické chalupy. Výstavbu v této části podporovala i vrchnost, zřejmě proto, že nové usedlosti byly více zatížené robotními povinnostmi. Na konci 19. století tvořila ulici poměrně kompaktní zástavba rolnických a řemeslnických usedlostí obrácených do ulice obvykle štítovou stranou. Domy k sobě většinou nepřiléhaly, oddělovaly je větší či menší prostory sloužící k přístupu k jednotlivým obydlím. Pravidelnost a hustotu zástavby narušovaly pouze zahrady domů na náměstí a zahrada krajního domu v ulici Rašínova směrem k Zarámí.

Na ulici Dlouhá můžeme v 19. století identifikovat několik důležitých míst. Duchovní, sociální a vzdělávací centrum města vytvářel kostel sv. Filipa a Jakuba, škola (postavená 1857), městský špitál (postavený 1867) a fara přes ulici (budova obnovena po požárech v letech 1819 a 1849). Křižovatka s ulicí Hlavní (dnes Rašínova) symbolizovala svým dřevěným, později kamenným křížem a studnou jakýsi středobod ulice. Významný byl prostor mezi ulicemi Dlouhá, Kvítková a Zarámí, který měl téměř charakter malého náměstí. Zde se vybíralo mýto, což se přeneslo do názvu hospody Na Mýtě (později získala jméno Na Rožku). Mezi náhonem v dolní části Dlouhé a řekou se nacházelo jen několik rozptýlených dřevěných stavení.

Zásadní změnu charakteru ulice v jižní části způsobilo budování třídy Tomáše Bati coby nové páteřní komunikace města. Proražení této třídy směrem k východu roku 1933 doprovázela radikální proměna prostoru před kostelem. Rozvoj školství zajištěný novými vzdělávacími ústavy umožnil zbourání nevyhovující staré školní budovy (1932).

Moderní Baťova nemocnice zase převzala funkci někdejšího městského špitálu zbouraného roku 1933 společně s celou skupinou domků před kostelem. Prostor dosud charakteristický nesourodou zástavbou byl po asanacích připravený pro vznik sebevědomých realizací bohatnoucí střední třídy. Křižovatka ulice Dlouhá a třídy Tomáše Bati prošla v průběhu 30. let velkou proměnou zejména díky stavbám architekta Miroslava Lorence, který projektoval pro místní podnikatele obchodně-obytné domy nejčastěji v centru města.

Pro Dlouhou ulici jsou důležité nárožní funkcionalisticky koncipované budovy ve středu města s jasným městotvorným charakterem. Příkladem je výstavba rodinného domu právníka Evžena Šallera (1932), obchodního domu Františka Javorského (1932, dnes Archa) nebo dům Eduarda Pelčáka, který z východu uvozuje vstup na náměstí Míru.

Jestliže rozsáhlé čtvrti funkcionalistických baťovských domků zhmotňují podnikatelský úspěch místního obuvnického koncernu, pak prostor křížení Třídy Tomáše Bati a Dlouhé ulice reprezentují ekonomický rozmach místních obchodních elit. Postupně se stavebně proměňovaly i další části ulice, v nichž movitější majitelé nahrazovali přízemní domky patrovými stavbami.

Dopravní průjezdnost Dlouhé směrem za řeku Dřevnici zlepšila výstavba podjezdu železniční tratě (1936). Ale ukázalo se, že období vzmachu bylo příliš krátké na to, aby došlo k celkové proměně Dlouhé ulice v důležitou městkou zónu navazující na náměstí. V některých částech si tak ulice až do 50. let 20. století zachovávala svůj smíšený zemědělsko-řemeslnický charakter.

Nejradikálnější proměnou procházela ulice Dlouhá od počátku 60. let. Roku 1962 nově vymezila nároží s třídou Tomáše Bati budova Státní banky československé, upravená do dnešní podoby pro Komerční banku přestavbami z let 1995 a 1997. Nová budova divadla (1967), kvůli které mimo jiné ustoupila zde stojící Šallerova vila (zbourána 1959), definovala také současnou podobu jižní nástupní části Dlouhé ulice. S výjimkou několika starších domů se zbytek ulice prakticky nově formoval výstavbou v 70. a počátkem 80. let. Tehdy byly pod křižovatkou s ulicí Zarámí postaveny panelové obytné domy se službami (1976). Naproti pak doplnila starší zástavbu od nároží s Kvítkovou nová budova Radiotelevizních služeb a panelový dům s předsazenými prostory pro služby. Východní část Dlouhé nad Kvítkovou ulicí po zbourání zbytků starší zástavby postupně zaplnily na sebe navazující Domy ovoce a zeleniny, obuvi a potravin (1978–1982) a na samotném nároží počátkem roku 1985 otevřené víceúčelové parkoviště, konstruované zároveň jako kryt. Komfort pro pěší vylepšil až podchod z roku 1986. Nejen náměstí Míru, ale i Dlouhou ulici pak zasáhla zatím poslední velká realizace, a to obchodní centrum Zlaté jablko a přes ulici stojící kapacitní patrové parkoviště (2007–2008) nahrazující původní parkoviště.

Západní strana Dlouhé ulice tak dnes vytváří kompaktní celek odpovídající významu jedné z důležitých komunikačních tepen centra města zajímavě seskládaný z komponent postavených od 30. let 20. století do počátku třetího tisíciletí. Východní strana ulice zůstala více nesourodou.

 

 

DV