en

Ulice Sokolská

Datace
Stezka Uličník
Kód Z13
Adresa Sokolská, Zlín
MHD MHD: Vršava (TROL 4, 5) Januštice, tenis. kurty (TROL 4, 5) Burešov (TROL 4, 5) Vysoká mez (TROL 4, 5)
GPS 49.2334717N, 17.6828264E
Literatura
  • Vojtěch Křeček, Vladimír Štroblík, Ulice a náměstí v Gottwaldově-Zlíně, Gottwaldovsko od minulosti k současnosti: sborník Okresního archivu v Gottwaldově, 1986, s. 37-87
  • Zdeněk Pokluda, Zmizelá Morava: Zlín, Praha 2008
  • Josef Polišenský, Ekonomická a sociální struktura Zlína na přelomu XVI. a XVII. století, Gottwaldovsko od minulosti k současnosti: sborník Okresního archivu v Gottwaldově, 1979, s. 105-129
  • Josef Polišenský, Zlín na přelomu 17. a 18. století, Gottwaldovsko od minulosti k současnosti: sborník Okresního archivu v Gottwaldově, 1982, s. 123-133
Ulice Sokolská je historicky hlavní spojnicí z města směrem na Fryšták a Holešov. Začíná za mostem přes řeku Dřevnici, kde navazuje na ulici Dlouhou. Původně končila na hranicích zlínského a kosteleckého katastru nedaleko soutoku Dřevnice a Fryštáckého potoka (dříve Januštice). Dnes ulice pokračuje podél potoka k severu až na okraj zastavěné části Zlína u trolejbusové točny a sportovního areálu Vršava.
Rozhodnutím obecního zastupitelstva roku 1887 dostala ulice název Padělky podle místní trati připomínané poprvé roku 1628. Po výstavbě sokolovny (1921) rozhodlo zastupitelstvo roku 1925 o změně názvu na Sokolská třída. Za druhé světové války kvůli nátlaku německých okupačních orgánů došlo roku 1941 k přejmenování na třídu Vítězství, což mělo připomínat úspěšný postup německých vojsk ve válečném konfliktu. Vzápětí po osvobození v květnu 1945 rozhodl zlínský národní výbor o změně názvu na Sokolská. Roku 1978 se změnila na třídu Lidových milicí a od února 1990 nese opět název Sokolská.
Ačkoliv šlo o jednu z nejdůležitějších komunikací napojujících Zlín na lokální obchodní cestu směrem na Holešov, objevují se podél ní první domky v prostoru poblíž řeky pravděpodobně až ve druhé polovině 18. století, což souviselo s podnikatelskými aktivitami majitele panství hraběte Františka Antonína Khevenhüllera. Ten měl kolem roku 1765 do Zlína přivést poddané ze svého štýrského panství v jižním Rakousku kvůli zavedení ovocnářství. Usazovali se jednak na Zlínských pasekách (dnes v místech křižovatky ulic Gahurova, K Pasekám a Nábřeží pod sídlištěm Jižní Svahy), ale také na Padělkách, kde vytvořili osadu sv. Antonína (nazývanou také Cigánov kvůli nezvyklému vzezření příchozích osadníků). Nepravidelná zástavba vytvářející náves v prostoru dnešní křižovatky ulic Sokolská, Vývoz a Na Výsluní si svůj venkovský ráz uchovala dodnes.
Dalším stavebním počinem místní vrchnostenské správy v trase dnešní Sokolské ulice byla výstavba první zlínské obytné kolonie sedmadvaceti drobných řadových domků pro zaměstnance velkostatku. Poprvé jsou zachyceny na indikační skice Zlína z roku 1829. Ke každému stavení náležela malá zahrada nestejné velikosti.
V prvních desetiletích 20. století probíhaly hlavní změny v západní části ulice poblíž mostu přes Dřevnici. Stavitel Josef Winkler si roku 1904 postavil u dnešní křižovatky s ulicí Na Výsluní patrovou reprezentativní vilu. Byl prvním Zlíňanem, který situoval svůj rodinný dům mimo střed města, a ukázal tak nový způsob bydlení zámožných vrstev. Brzy ho následoval například také Tomáš Baťa na nedalekém Čepkově. Vila, dnes známá pod jménem svého druhé majitele – zlínského starosty Františka Štěpánka, v posledních desetiletích chátrala a při rekonstrukci došlo ke zřícení stávající budovy. Na místě původní vily tak vznikla prakticky novostavba, byť ve své uliční části postavená v historizujícím duchu, navíc značně rozšířená do někdejší zahrady (2020). Charakter křižovatky připomínající zástavbu ze začátku minulého století byl nenávratně zničen.
Roku 1921 byla dokončena budova sokolovny, doplněná později (1926) o venkovní stadion. Nástupní prostor Sokolské ulice vlevo za mostem (dnešní betonový most postaven 1926, přestavěn a rozšířen 1936) zaplnil roku 1929 pohledově dominantní Hotel Maca (dnes Hotel Saloon). Část ulice za sokolovnou se postupně zastavovala různorodou směsí domů určených k bydlení i podnikání.
Roku 1911 založil v č. p. 563 továrnu na obuv Ludvík Zapletal, v domě č. p. 557 vyráběl od roku 1928 dámskou obuv Bohuslav Lacina a naproti sokolovně měli malou továrničku na cvičky Josef a Františka Batíkovi. Dodnes v ulici nalezneme také příklady přízemních obytných domků ze stejného období. Například v č. p. 562, patřícím rodině Leopolda Batíka, žil architekt Miroslav Lorenc. Tento architekt získával na ulici Sokolská také četné zakázky k realizaci jak rodinných domů (č. p. 418, 3337), tak domů činžovních (č. p. 426, 430).
V první polovině 20. století ulice postupně získávala charakter živé městské tepny. V západní části převažovaly budovy sloužící především službám a podnikání, ve východní pak bydlení. Čtvrť Padělky po pravé straně Sokolské ulice se koncem 20. let zaplnila baťovskými domky, z nichž dodnes zůstala dochována pouze jedna řada v ulici Padělky IX.
Ve druhé polovině 20. století došlo k asanaci baťovských domků ve čtvrtích Padělky a Kůty. Podél Sokolské ulice místo nich v 50. letech 20. století vyrostla skupina typizovaných panelových domů. Výškovou dominantou ulice se stal roku 1968 třináctipodlažní dům se 102 byty navržený Milošem Totuškem, prostor poblíž Lorencových činžovních domů doplnilo několik bodových obytných domů od Adolfa Šroma z roku 1976.
Dnešní podoba Sokolské ulice svou zástavbou reprezentuje průřez vývojem obytné výstavby nebaťovské části města ve 20. století. Jiný charakter má pokračování Sokolské ulice směřující k severu podél Fryštáckého potoka. Původní trasa ulice vedla po dnešní ulici Partyzánská. Ve druhé polovině 30. let 20. století byla postavena dnešní ulice vedoucí k Fryštáckému potoku. Na místě někdejšího fotbalového hřiště byl postaven Kaufland (1997) a celkovým laděním jde o výpadovou komunikaci z města. V blízké budoucnosti bude přestavěna na kapacitní dálniční přivaděč směrem k Fryštáku.
 
 
DV