en

Ulice Okružní a Středová

Datace
Stezka Uličník
Kód Z13
Adresa Okružní, Středová, Zlín
MHD MHD: Jižní Svahy, Kocanda (TROL 6, 7, 8) Česká (TROL 6, 7, 8) Křiby (TROL 6, 7, 8) Slunečná (TROL 6, 7, 8, 9, 10, 14) Družstevní (TROL 6, 7, 8, 9, 10, 14) Budovatelská (TROL 9, 10, 14)
GPS 49.2402644N, 17.6678189E
49.2356589N, 17.6656486E

Nejrozsáhlejším obytným souborem postaveným ve Zlíně po skončení druhé světové války je sídliště Jižní Svahy. Vzniklo na jižních svazích kopců Křiby v severní části města. Tento mezinárodně oceňovaný obytný soubor si přiblížíme díky dvěma jeho páteřním komunikacím, po nichž jsou mj. Vedeny trolejbusové linky zlínské MHD. Jedná se o ulici Okružní (v letech 1980–1990 SNB, Sboru národní bezpečnosti), procházející sídlištěm směrem k severu až k lokalitám Kocanda a Podlesí a odtud scházející do údolí Fryštáckého potoka, a o ulici Středová. Ta ulici Okružní kříží u obchodního centra a koupaliště v západovýchodním směru, přičemž na východě, na hraně svahů nad Vršavou na ni navazuje Podlesí, na jihovýchodě ulice Nivy, charakterizovaná samostatně stojícími vilami, a místní komunikace Na Výsluní, po které sejdeme směrem na Cigánov, zpět do centra města v údolí. Obě ulice byly pojmenovány v roce 1971.
Sídliště Jižní Svahy je obytný soubor, kde dnes žije téměř 30 000 obyvatel. Bylo postaveno ve třech etapách, které se vzájemně odlišují. První etapa sídliště byla realizována v letech 1970 až 1980 podle projektu Šebestiána Zeliny a Jiřího Gřegorčíka (vytvořeného ve spolupráci s Antonínem Adamíkem, Františkem Dohnalem, Miroslavem Cekotou a Vladimírem Vyhňákem roku 1968, projekt realizovaly Pozemní stavby Gottwaldov, n. p., projektový útvar ateliér G). Vzniklo zde 3 699 bytů pro více než 10 000 obyvatel a paralelně s nimi se budovala občanská vybavenost.
Přicházíme sem kolem terasových domů, vyhledávaného bydlení respektujícího terén a poskytujícího svým obyvatelům skvělý výhled na město (Šebestián Zelina ve spolupráci s Vladimírem Vyhňákem; stavba těchto družstevních domů probíhala svépomocí v letech 1971–1978). Je to jeden z typů domů realizovaných v rámci první etapy výstavby.
Ve Slunečné ulici, stejně jako dále na západ v ulici Družstevní a v okolí ulice Luční nacházíme pak bodové domy, základní typ panelových domů první etapy výstavby sídliště. Nachází se zde ve třech podobách, a to s částečně (Družstevní) či plně zapuštěnými balkony (Slunečná); nejmladší varianta, realizovaná v ulicích Jílová, Polní a Luční, je sedmipodlažní bodový dům TO6B užívaný obecně v celém Československu. Na západním úbočí kopce pak stojí pětietážové chodbové domy (Šebestián Zelina a Jiří Gřegorčík, 1974).
Když překročíme Okružní ulici, staneme přímo před dominantou Jižních svahů, čtrnáctipatrovým objektem netradičního půdorysu, reagujícím na zvlněný terén a zvaným dnes „první segment“, s dvanácti patry malometrážních bytů a dvěma poschodími vyhrazenými službám (Šebestián Zelina, 1978).
Podél severní strany Okružní ulice se nachází pětipodlažní lodžiové domy ve tvaru písmene „L“ se zabudovanými garážemi, před které byly představěny nízké tříetážové deskové bytové jednotky (Šebestián Zelina a Vladimíra Vyháněk, 1972).
Vpravo pak, v exponované poloze, stojí kostel Panny Marie Pomocnice křesťanů – viditelný z centra města v údolí –, součást komplexu střediska volnočasových aktivit mládeže spravovaného salesiány (Jan Kovář, 2003). Těsně před křižovatkou s ulicí Středová bylo v roce 2011 vybudováno koupaliště.
Jakkoli byla na sídlišti od počátku uplatněna nová konstrukční soustava, NKS-G, vycházeli projektanti z místní tradice úvah o městě v zeleni, respektu a využití terénních daností místa i vizuálního charakteru zlínské zástavby a navázali na experimenty se standardizovanou výstavbou obytných budov. Projekty totiž vytvořil přímo ve Zlíně Výzkumný ústav pozemních staveb Praha, pracoviště Gottwaldov. Pro jejich realizaci byla na okraji staveniště zřízena panelárna, která ukončila činnost po roce 1980; ještě v roce 1992 se hledalo její dočasné využití. Nakonec byla část areálu přestavěna na dům služeb. Právě odtud, ze zamýšleného a dosud nerealizovaného náměstí, kde dnes stojí dům služeb, koupaliště a budovy dočasného charakteru, odbočuje směrem k východu ulice Středová. Po roce 1980 navázala výstavba Jižních Svahů druhou etapou, určenou pro dvojnásobný počet obyvatel a realizovanou směrem na východ od stávajícího sídliště. Jejím hlavním projektantem byl František Balajka, architekty pak Dušan Živocký a Miloš Totušek.
Druhá etapa výstavby probíhala v gesci Pozemních staveb Ostrava. Jako závazný podklad pro projektování domů byl využit celostátní typový podklad obytných domů OP 1.11, který byl ve Zlíně pouze korigován. To se, spolu s rezignací na architektonické řešení budov, vyšší hustotou zástavby a menším podílem zeleně, podepsalo na odlišném charakteru novější části Jižních Svahů i vlastní kvalitě bydlení.
Dominantou čtvrti je opět výškový dům, „druhý segment“ (dostavěný v roce 1983), kopírující o pět let starší objekt. Zástavba druhé etapy výstavby Jižních Svahů byla realizována jednak výškovými bodovými domy dosahujícími dvanácti pater, rozmístěnými nejen podél ulice Středová, ale i kolem dalších hlavních komunikací, dále nižšími bodovými domy (do 8 podlaží), domy řadovými (ve výškách 4, 6 a 8 podlaží), které vytvářejí polouzavřené dvory, a rodinnými řadovými domy.
Jako třetí etapa výstavby Jižních Svahů se označuje dostavba v místech plánovaných již před rokem 1989 a v okrajových částech sídliště: zejména v lokalitě Podlesí (dostavba po roce 1997) a v jeho severní části (ulice Zelinova, realizovaná po roce 2000). Mezi ulicemi Středová, Na Honech I a Podlesí II došlo ve dvou etapách (90. léta a po roce 2000) k zahuštění stávající výstavby. Třetí etapa tak právem bývá označována za nekoncepční, nejvíce vzdálenou původnímu projektu a charakteru zlínské zástavby z poloviny 20. století.
 
 
ECH