en

Ulice Gahurova

Datace
Stezka Uličník
Kód Z13
Adresa Gahurova, Zlín
MHD MHD: U Zámku (TROL 6, 7, 8, 9, 10, 14)
GPS 49.2283381N, 17.6600925E

Dnešní Gahurova ulice, pojmenovaná v roce 1991 po Františku Lýdii Gahurovi, přední osobnosti zlínské architektury a urbanismu první poloviny 20. století a nerozlučně spjaté s „baťovským Zlínem“, je podstatnou součástí komunikace vedoucí z náměstí Práce na největší zlínské sídliště Jižní Svahy. Na pravém břehu řeky na ni navazuje ulice K Pasekám, stoupající proti proudu Paseckého potoka, a dále směrem k východu do svahu serpentinou jdoucí ulice Okružní.
Historicky sestává Gahurova ulice ze dvou hlavních částí, a to komunikace procházející mezi továrnou a zámeckým parkem (část náměstí Rudé armády /1945–1990/, resp. T. G. Masaryka /1990–1991/), a východní části ulice Mladcovské (1934–1991). Stavebně je jednou z nejkomplikovanějších zlínských ulic a z hlediska dopravy patří mezi nejvytíženější. Kromě osobní dopravy jsou po této kapacitní čtyřproudové komunikaci vedeny autobusové i trolejbusové linky zlínské MHD.
Propojuje levobřežní a pravobřežní Zlín, řeku Dřevnici překračuje v oblasti Čepkova po železobetonovém mostě otevřeném 1. 10. 1986 a umístěném několik metrů po proudu řeky vedle staršího, z hlediska dopravy již nedostačujícího mostu z roku 1907. Most je součástí soustavy dopravních staveb zahrnujících nadjezd nad ulicemi Vodní, Trávník a Benešovo/Havlíčkovo nábřeží a železniční tratí, která si vyžádala komplexní urbanistické řešení celé oblasti (V. Mauer – statika, Jiří Bačík – doprava, Pavel Šimeček – architektonické řešení, Kateřina Tuzarová).
Celá stavba prošla systematickou rekonstrukcí v letech 2015–2017. Při ní byla mj. očištěna od drobných, stavebně nekvalitních a architektonicky nehodnotných objektů dočasného charakteru využívaných pro komerční účely, které k ní byly přistavěny na východní straně autobusového nádraží během 80. a 90. let.
Svým charakterem a parametry Gahurova ulice v prostoru mění ráz svého bezprostředního okolí (mimoúrovňová křížení se staršími komunikacemi) a zároveň v symbolické rovině „přepisuje“ současně několik vrstev zlínské historie. Při výstavbě nového autobusového nádraží (1980–1983, nádražní budova 1987) zaniklo zlínské předměstí Trávník (zvané též Grygov), založené nejspíše v 16. století, s náměstím, několika ulicemi a kostelíkem sv. Barbory, který byl přestavěn na sýpku a zanikl před rokem 1820. V souvislosti s výstavbou nádraží došlo k asanaci domů někdejšího náměstí a přilehlé Nádražní ulice (1980–1981). Jedinou upomínkou na předměstí zůstalo pojmenování ulice v blízkosti železniční trati.
Výstavba nové velkokapacitní silnice významně změnila nejen uliční síť v oblasti, ale i celkový charakter obou předmostí. Zástavbu předměstí Trávník tvořily domky maloměstského a venkovského charakteru; patrové objekty stály pouze v ulici Nádražní. Na pravém břehu Dřevnice se od středověku nacházelo předměstí Čepkov, na nějž v 18. století navázalo rozptýlené osídlení pasekářských domků. Maloměstský ráz předměstí Čepkov narušila výstavba nákupního centra, kterému dnes dominuje prodejna Kaufland, s rozsáhlým parkovištěm a přístupovými komunikacemi (2005). Asanace postihla více než dvě desítky domů. Ke Gahurově ulici se přimykají i další komerční objekty (Lidl na křižovatce Gahurova/Nábřežní, objekt původně postaven 2003, nahrazen novou prodejnou 2016), starší zástavba zůstala zachována jen ojediněle. Reprezentuje ji např. hostinec Pod Lipou (Gahurova 566).
Gahurova ulice je kmenovou součástí dopravního řešení centra města, a to z hlediska jak individuální, tak hromadné osobní dopravy. Kromě bezprostřední návaznosti na autobusový terminál dálkových spojů překlenuje také železniční trať Zlín–Vizovice, otevřenou v roce 1899. V době hektického rozvoje Baťových závodů i města Zlína jako celku ve 20. a 30. letech 20. století se opakovaně uvažovalo o rozšíření nedostačujícího vlakového nádraží. Na konci 30. let vznikl projekt posouvající nádraží do prostoru na Chmelnici, tedy východně od stávajícího nádraží. Velkorysou nádražní budovu navrhl na počátku 40. let Josef Gočár. Torzem nerealizovaného plánu je jediná kusá kolej mezi přímou kolejí a silnicí na Benešově nábřeží.
Na jihu ulice začíná v prostoru soustavy náměstí, zelených ploch, které se formovaly postupně na místě zahrady, parku a hospodářských budov přiléhajících ke zlínskému zámku a jeho dvoru od 20. let 20. století a od té doby se dynamicky proměňují. Dnes na ni zde navazuje ulice Štefánikova a třída Tomáše Bati. Gahurova ulice odvádí dopravu směrem k severu, v trase komunikace, která symbolicky odděluje staré, „předbaťovské“ centrum města od „baťovského“, jehož srdcem bylo náměstí Práce, a zároveň tuto oblast propojuje s vilou Tomáše Bati (František Novák, Jan Kotěra, 1911) na pravém břehu Dřevnice u paty Jižních Svahů. Podtrhuje velkou část osy mezi Památníkem Tomáše Bati a jeho vilou. Ulice se objevuje již v některých Gahurových projektech z doby druhé světové války. Paradoxně ovšem v podobě, v níž se v 80. letech 20. století ulice realizovala, změnila k nepoznání charakter okolí Baťovy vily, když přinesla zcela odlišné měřítko a zničila její hodnotnou zahradu (realizovanou podle návrhu Františka Thomayera).
 
ECH