Správa radiokomunikací

Budova správy radiokomunikací stojí nedaleko centrální části města v ulici Vodní. Na pozemcích bývalých zahrad, v bezprostřední blízkosti železničních kolejí a řeky Dřevnice vznikl na konci 70. let monoblok složený ze tří staveb. Dominantní budovu správy radiokomunikací doplňoval jednopodlažní objekt pomocných provozů a prodejna drogerie.

Autorkou návrhu je Daniela Jungwirthová, jedna z mála architektek, které zasáhly do podoby města prostřednictvím urbanistických plánů i projektováním průmyslových a administrativních budov. Tato absolventka brněnské fakulty architektury vystudovala obor specializovaný na stavbu měst a průmyslové stavby, od roku 1967 pracovala v Centroprojektu, kde často spolupracovala s Ivanem Přikrylem. Mezi její realizace patří například plynová výtopna (1993) v továrním areálu ve Zlíně nebo administrativní budova Slavotex v Trenčíně (?). V projekční kanceláři působila Daniela Jungwirthová až do roku 1992, kdy si s manželem založila vlastní ateliér.

První podoba souboru staveb byla rozdělena do tří částí zejména z finančních důvodů a kvůli účasti více investorů. Jedním z nich byl podnik Drogerie Jihlava, dalším Správa radiokomunikací Praha, pro kterou byly navrženy dvě zbývající budovy: jednopodlažní a v prvním návrhu pouze čtyřpodlažní budova s rovnou střechou. V roce 1976 došlo ke změně projektu vstupem nového investora, jímž bylo Ředitelství výstavby spojů, a tak byla stavba zvýšena o tři podlaží.

Výsledná budova s obdélníkovým půdorysem o rozměrech 19 × 15,4 metrů má sedm podlaží, nosnou konstrukci tvoří skeletový systém Průmyslových staveb Gottwaldov. Objekt má v užitkové části horizontální členění, jednotlivá patra s pravidelným rastrem dvoučlenných oken jsou od sebe oddělena vyzdívkou obloženou cihelným páskem. S touto částí kontrastuje vertikálně pojaté jižní průčelí s výrazným únikovým schodištěm se zalamovaným zábradlím ve světlé barvě. Kombinace cihly a světlé omítky je využita v podokenní parapetní části, na pilířích, ale také na sloupech v parteru a v přilehlých objektech. Západní fasádu zvýrazňuje úzká vertikála výtahové věže z profilového skla.

Dispozičně je budova radiokomunikací řešena jako trojtrakt s úzkou chodbou uprostřed a trojramenným schodištěm a výtahem v západní části. V prvním podlaží se kromě vstupní haly nacházel bufet a místnost akumulátorovny. Ve druhém byly prostory pro údržbu, ve třetím potom telefonní ústředny, zasedací místnost, fotokomora a další kanceláře. Čtvrté poschodí sloužilo jako archiv a také zázemí inspekčního pokoje. Vyšší patra používalo ředitelství výstavby spojů jako prostory pro vedoucí pracovníky, referenty a přidružená pracoviště.

Obě navazující stavby doplňující monoblok jsou jednopodlažní s cihelnými zdmi a nosnými cihelnými pilíři, obě byly zastřešeny stropními panely SPIROLL. Jednotné vyznění je dáno využitím stejných materiálů na fasádě.

Fotodokumentace budovy radiokomunikací byla součástí většiny oficiálních tiskovin a gottwaldovských průvodců. Dodnes je ukázkou kvalitní poválečné architektury, která programově rozvíjela baťovskou estetiku a zároveň navazovala na dobovou výstavbu realizovanou místními projekčními kancelářemi, jako byl Centroprojekt, S-projekt nebo Pozemní stavby Gottwaldov. V současné době se hlavní budova využívá pro kancelářské účely a jiné pronájmy. Bývalá drogerie funguje jako prodejna barev a laků. Dům dnes čeká na rekonstrukci. Nejvíce zasažené jsou fasády, které ničí nevhodné reklamy, plachty a další vizuální smog zakrývající výrazně formované schodiště a většinu volných ploch.