en

Obytné domy T13/52

Datace 1956–1958
Kód Z9
Adresa Fabiánka I, Zlín
MHD MHD: Filmové ateliéry (BUS 31)
GPS 49.2014564N, 17.6665300E

Po roce 1948 byl zestátněn stavební průmysl a se vznikem Stavoprojektů, státem řízených projekčních ústavů, se pomalu mění způsob výstavby v celém Československu. Hlavní snahou bylo vyřešení poválečné bytové krize, ke které z kraje 50. let měla vést přísná typizace obytných domů i jednotlivých stavebních prvků. V roce 1952 byl proto vydán tzv. Typizační sborník obsahující novou řadu T schválenou ministerstvem stavebního průmyslu, která zahrnovala několik typů domů (T12, T13, T14 atd.). Důraz byl kladen na ekonomičnost, rychlost a kvantitu realizovaných domů. Socialistický realismus jako nově prosazovaný směr navracel na scénu tradiční stavební postupy a na fasádách domů se začaly objevovat zdobné prvky (atiky, vstupy, balustrády atd.) vycházející z historických předloh i z lidové architektury.

I přes úspěšnou a na dobové poměry rychlou výstavbu vícekapacitních obytných domů a činnost Ústavu montovaných staveb, který vyvíjel první experimentální panelové domy, byla na přelomu 40. a 50. let bytová otázka ve Zlíně stále nevyřešeným tématem. Filmové laboratoře i ateliéry se rozvíjely a počet jejich zaměstnanců se nadále zvyšoval. Rozšiřovala se i čtvrť Fabiánka (přejmenovaná už na Švermovu), v dobových dokumentech najdeme označení „sídliště pro Československý film“.

Do míst, která byla dříve buď zalesněna, nebo fungovala jako zahrady, byla umístěna čtveřice dvoupodlažních domů typu T13/52. Tento typ, který připravil Státní projektový ústav pro výstavbu měst a vesnic, vychází z typu T13, číslo 52 je označení pro dvoupodlažní dům. Stejný typ se realizoval například v Brně Židenicích na ulici Meluzínova v letech 1955–1956. Zde jsou domy seskupené do spojených a zalomených bloků, na rozdíl od zlínských jsou omítnuté.

Každý z domů má obdélníkovou dispozici, cihelnou vyzdívku doplňují na fasádě světlé dekorativní prvky. Vstup je obložený umělým kamenem, okna jsou orámována v břízolitu, z něhož je vyroben i vnitřní pilířek rozdělující jednodílná okna. Nad vchodem je umístěna pískovcová roseta se zvířecím motivem (ještěrky, kohout atd.), podobné řešení vstupů se objevuje i u Karfíkových obytných domů na Obecinách. Dům typu T13/52 je zakončen ozdobnou geometrickou římsou opět v břízolitu. Obytné bloky jsou orientovány na východo-západní stranu.

Ve středu dispozice se nachází dvouramenné schodiště propojující obě podlaží. Každé patro nabízelo dva byty se dvěma ložnicemi na východní straně a s kuchyní, koupelnou a spíží na straně západní. Do suterénu se vchází z bočních stran, obyvatelé mohli využít komfortu prádelny, sušárny, skladu paliva a kočárkárny.

Na konci 50. let byl obytný celek doplněn o dvoupodlažní dvojblok zasazený doprostřed již existující čtveřice domů. Dvojblok přinesl do oblasti prvek základní občanské vybavenosti, v přízemí má obchodní prostory a v druhém podlaží ubytovací jednotky. Původně nesl stejné stavební detaily jako ostatní objekty, necitlivě provedené zateplení fasády však jeho dřívější vyznění poškodilo.

Jednou z největších kvalit celé kudlovské sestavy je promyšlené urbanistické řešení, které zachovává pozitivní vlastnosti ve Zlíně oblíbených zahradních čtvrtí. Volné plochy mezi domy vytvářejí příjemné prostranství a privátní atmosféru, kterou lze spojit s prostory u dělnických čtyřdomků popřípadě s (polo)veřejnými prostory mezi třípodlažními obytnými domy na Obecinách. Zelené plochy jsou zčásti srovnané a fungují jako dětské či volejbalové hřiště. Domy stále slouží obytnému účelu, čtvrť je i nadále oblíbenou lokalitou k bydlení.