en

Prototyp domu s montovaným skeletem

Datace 1953–1954
Architekti/ky Karel Janů, Karel Prager
Kód Z12
Adresa Mánesova 1095–⁠1098, Otrokovice
MHD MHD: Otrokovice, Společenský dům (TROL 2; BUS 55, 70)
GPS 49.2148928N, 17.5109500E
Audionahrávka

Na volné parcele nedaleko centrálního náměstí Baťova, na západ od Společenského domu, se v letech 19531954 realizoval prototyp domu s montovaným skeletem, označovaný jako „typ Janů“ nebo T16/54. Na jeho návrhu se podíleli dva autoři působící v poválečném období zejména v Praze, Karel Janů (1910–1995) a Karel Prager (1923–2001)

Dům svou konstrukcí i architektonickým výrazem velmi dobře odráží změny, jež se v organizaci stavebnictví odehrály po roce 1948. S přechodem na znárodněné, centrálně plánované stavebnictví, které kladlo důraz na ekonomická hlediska, typizaci, standardizaci a vědecky řízenou industrializaci bytové výstavby, se ke slovu zároveň dostaly intenzivní experimenty s vhodnými konstrukcemi, technologiemi či materiály.

Karel Janů byl ve 30. letech spolu s Jiřím Voženílkem a Jiřím Štursou členem levicové avantgardní skupiny PAS, která se již tehdy pod vlivem sovětských vzorů zajímala o zprůmyslnění architektury. Po 2. světové válce patřil ke klíčovým postavám prosazujícím nové metody a způsob fungování architektury. Kromě publikační aktivity (Socialistické budování. Oč půjde ve stavebnictví a architektuře) se stal také prvním ředitelem sloučených a znárodněných stavebních podniků Československých stavebních závodů. V roce 1953 vyvinul konstrukční systém T16/54, který́ se opírá o vnitřní montovaný skelet a který místo tradičního zdiva vyplňují masivní cihlové bloky. 

Právě toto konstrukční řešení uplatnil začínající architekt Karel Prager u otrokovického prototypu. Prager stál později za řadou progresivních návrhů, které nesou inspirační vlivy soudobou západní architekturou a pracují s moderními materiály a technologií závěsných ocelových stěn, jako byl Ústav makromolekulární chemie (1960–1964), Nová scéna Národního divadla (1981–1983) a budova Federálního shromáždění v Praze (19671974).

Otrokovický prototyp montovaného domu vznikal v období vrcholícího socialistického realismu, který hledal vzory v národní historii, lidové tvorbě či klasicismu. Také Karel Prager se tehdy, ještě v souladu se státem prosazovanými tendencemi, obrátil k historizujícímu dekoru. Krajní vstupy pětipodlažního bloku o čtyřech vchodech zdůraznil monumentálním představeným sloupovým řádem. Čtveřice subtilních sloupů usazená na nízkém schodišti se pnula po celé výšce domu. Nad přízemím budovu obkružovala mírně vysunutá římsa, která dělila sloupy na dvě části. Podél vstupu byly hladké sloupy s jednoduchými hlavicemi, nad dělicí římsou pak měly sloupy kanelury a bohatší kompozitní hlavice. 

Dekorativní charakter průčelí podtrhl architekt i řadou drobných balkónů s ornamentálně proplétaným kovovým mřížovím, které vsunul k oknům mezi sloupy. Převládající vertikální členění fasády podporovaly barevně odlišené pásy kolem jednoduchých dvojdílných oken, které spojují všechna patra. Pod okna v přízemí byly vsazeny nízké reliéfy s motivem holubic a překřížených stuh. Obytný dům završila výrazná atika s balustrádou. Střídměji pojednané průčelí obrácené směrem z ulice postrádalo sloupové řády, vertikální linii zde reprezentovaly zejména pásy schodišťových oken.

V teoretických diskuzích na stránkách odborného tisku Architektura ČSR, tou dobou plně soustředěného na podporu socialistického realismu, nepřijali Pragerovu zdobnou koncepci kontrastující s experimentální konstrukcí s bezvýhradným nadšením. Vytýkali jí „palácový charakter“ a nesprávné použití architektonického tvarosloví, které dospělo až k „zhrubnutí a vulgarizaci tvarů“. 

Ověřovací výstavba stejného konstrukčního typu v Praze ve Vršovicích v roce 1955 se následně oprostila od výraznějších dekorativních prvků. Skeletový systém sice umožňoval větší půdorysnou volnost, proti jeho dalšímu rozšíření však hovořila finanční, technická i řemeslná náročnost provedení. Levnější a rychlejší celopanelová technologie proto brzy získala u státních projektových organizací navrch. V těsné blízkosti prototypu od architektů Janů a Pragera se v Otrokovicích brzy objevila čtveřice bytových domů typu G40, který se podle projektu Bohumíra Kuly a Hynka Adamce jako první celopanelový dům provedl na Benešově nábřeží ve Zlíně mezi lety 1953–1954.

Přes dílčí změny oken a vstupních dveří se dům s montovaným skeletem zachoval až do roku 2022 v originální podobě. Poté byl kvůli špatnému technickém stavu kompletně rekonstruován, čímž bylo změněno jeho dřívější tlumené barevné řešení, kamenný sokl byl nevhodně upravený a byla setřena řada detailů. Původní dekorativní prvky v podobě reliéfů byly sejmuty a po zateplení fasád  částečně vráceny zpět (pouze na vstupní průčelí). Charakteristický sloupový řád s mřížovím balkonů se během úprav neodstraňoval. Na rozdíl od Ústavu makromolekulární chemie, Nové scény Národního divadla nebo Federálního shromáždění v Praze, které byly v nedávných letech zapsány jako nemovité kulturní památky, není prototyp domu s montovaným skeletem nijak památkově chráněn. Přestože je nositelem významných architektonických kvalit a nemalé historické hodnoty, jsou všechny zásahy do jeho podoby legislativně průchozí, jakkoliv  nenávratně poškodily jeho celkové vyznění.


KE