Obchodní dům

Nově budovaná tovární kolonie v Otrokovicích měla podle strategie firmy Baťa představovat plnohodnotné městské sídlo. Kromě pracovního zázemí mělo svým obyvatelům poskytnout také náležité ubytování, vzdělání a volnočasové a společenské vyžití. Hlavní centrum veřejného dění bylo podle urbanistických plánů architekta Františka Lýdie Gahury (1891–1958) koncentrováno do těsného sousedství průmyslového komplexu. Na jižním okraji rozlehlého parkového prostoru, sevřeného ze všech stran komunikacemi, vyrostly v letech 1935–⁠1938 dvě budovy, které se okamžitě po otevření staly srdcem obchodních aktivit této části obce označované nyní jako Baťov. Nejdříve byl podle návrhu architekta Vladimíra Karfíka z roku 1935 realizován obchodní dům, zprovozněný v dubnu roku 1936. 

 

Na rozdíl od řady firemních obchodních domů ve větších městech, které dostaly podobu vysokopodlažních, přes několik pater bohatě prosklených, neony osvícených staveb (Karfíkův návrh v Liberci z roku 1931 či Kolíně v roce 1930, Gahurův zlínský obchodní dům z let 1930–1931), vycházel ten na Baťově svým objemovým a konstrukčním řešením z typologie výrobní haly se sofistikovanými detaily. Tříetážový objekt vynášený železobetonovou konstrukcí s přiznanými kulatými sloupy na fasádě je usazený v mohutných betonových základových prstencích o průměru 1–3,2 metru. Ty reagují na komplikovaný terén, který byl ještě pár let před dokončením obchodního domu spíše bažinovitým mokřadem než vhodným stavebním prostranstvím. 

 

Hlavní prodejní zóna obchodního domu je velkoryse osvětlena celoplošnými výkladci, které společně s pásem reklamních nápisů o jednotném grafickém řešení kompletně vyplňují jednotlivá pole standardizovaného konstrukčního modulu (6,15 x 6,15 m). Přízemí vizuálně odděluje od zbylých podlaží vystupující betonová římsa, která lemuje stavbu ze tří stran a kolem rohů se elegantně oble zalamuje. Podobně tvarovanou římsu uplatnil Vladimír Karfík také u společenského domu Díly ve Zlíně z roku 1937. Další dvě poschodí charakterizují cihelné vyzdívky prolomené velkými obdélnými formáty oken v subtilních ocelových rámech. V posledním podlaží, vyhrazeném v projektu pro skladovací prostory, dostaly okna o trochu menší rozměry než v prvním patře. Okna sloužily taktéž jako plocha pro reklamní komunikaci s kolemjdoucími. Krátce po otevření jim vévodil nápis “Jakost a láce”. Na střechu byl osazen neon s nápisem “Obchodní dům”. Z půdorysu obchodního domu, v jehož sklepení bylo dle architektových plánů možné využít i 28 garážových stání, vystupoval uprostřed jižní fasády schodištový přístavek o délce tří konstrukčních polí. Zde se nacházela komunikační obsluha objektu, výtah i toalety. Hlavní vstup do objektu směrem k parkovému náměstí tvořila dvojice dvoukřídlých prosklených dveří. Druhý vchod se pak na východě obracel k továrně a další ze zadní strany domu přiléhal ke schodišti.

 

Obchodní dům měl obyvatelům nového městského celku zajistit obstarání všech základních potřeb a přispět tím k jejich většímu pohodlí a nezávislosti na staré obci. Přízemí bylo organizováno dle moderních vzorů, podobně jako v jiných firemních prodejnách, jako souvislá volná plocha rozdělená masivními sloupy. Nakupujícím byly k dispozici rozmanité prodejní kiosky, které zahrnovaly lahůdky, úsek ovoce, zeleniny, masa, výběr textilu, klobouků, drogistického zboží, voňavkářství, domácí potřeby i bufet. První patro bylo v projektu vymezeno pro jídelnu a kuchyni pro závodní pracovníky. Takto však fungovalo jen krátce a po pár týdnech  bylo v květnu 1936 proměněno v další prodejní zázemí pro textil. Poslední podlaží bylo věnováno vybavení domácností, bytovému zařízení a nábytku.

 

V roce 1938 byl k obchodnímu domu připojen dům s obchody a byty, za kterým stojí taktéž architekt Karfík. Oba objekty vytvořily promyšlený organický celek jak v kvalitě a formě architektonického ztvárnění, tak i v nabídce dostupných služeb. Do současnosti se budova obchodního domu dochovala v kompaktním stavu s celou řadou původních prvků, včetně oblé římsy či neonu. Stejně jako velká část ostatních veřejných budov v dřívějším baťovském jádru však trpí nešvarem výrazného vizuálního smogu, který ve velkém překrývá plochy fasád. Několik let se také jedná o jeho možné rekonstrukci. V roce 2017 vznikl dosud neprovedený projekt obnovy obchodního domu a přeměny jeho horních podlaží na Alzheimer centrum od olomouckého ateliér-r, který v roce 2012 rekonstruoval také místní PRIOR ze 70. let od architekta Jana Melichara. Na podzim 2022 byla započata výměna nepůvodních hliníkových oken, několik nových okenních otvorů se přiblížilo těm originálním ze 30. let. 

 

Obchodní dům dodnes výborně dokládá strategii podniku Baťa vybavit svá firemní města reprezentativními prodejnami, které jí pomáhaly formovat nákupní zvyky zaměstnanců. Zároveň přesvědčivě ukazuje schopnost architekta Karfíka pracovat se standardizovaným stavebním systémem s tvůrčí lehkostí a citem pro detail.

 

KE