První segment

Budova prvního segmentu s tři sta šedesáti bytovými jednotkami patří k dominantám sídliště Jižní Svahy, je neodmyslitelnou součástí městského panoramatu. Autoři projektu zástavby oblasti v severní části města, architekti Šebestián Zelina a Jiří Gřegorčík, se museli vypořádat s komplikovaným svažitým terénem s jílovitým podložím. Urbanistický plán proto reaguje na specifickou topografii terénu, svah umožnoval pracovat s víceúrovňovým terasovitým objektem občanské vybavenosti tzv. Panoramy, která tvoří podnož výškové obytné budově. Ta je půdorysně řešena jako segment, tedy výsek z mezikruží, kopírující zakřivení hlavní komunikace (ulice Okružní) která protíná celé území první i druhé etapy výstavby sídliště.

 

První segment byl postaven na sklonku sedmdesátých let jako hotelový dům s malometrážními byty. Hlavním investorem byl okresní národní výbor v Gottwaldově, generálním realizátorem potom Pozemní stavby Gottwaldov. Typ hotelového domu vychází z transformovaného konceptu kolektivního bydlení. Hotelový typ bydlení jako perspektivní typologii pro socialistickou společnost velebil na konci padesátých let ve svém projevu Nikita Chruščov, první tajemník ústředního výboru Komunistické strany Sovětského svazu v letech 1958 až 1964. Spatřoval v něm totiž řešení problému nedostatku bytů. K ideálním obyvatelům, pro něž měl být hotelový typ bydlení dočasnou variantou ubytování, patřili nezadaní lidé, nesezdané či bezdětné páry. 

 

Dvanáctipodlažní dům navržený podle projektu Šebestiána Zeliny se skládá z hranolu, orientovaného severojižně a označovaného jako A, a k jeho jižní fasádě přiléhajícího segmentu, označovaného jako B. Oblouk se stáčí k jihovýchodu. Hlavní fasádu segmentu směřující k ulici Okružní architekt strukturoval v zaoblené části horizontálními pásy světlých plných balkonových výplní. V části A pak tyto pásy balkonových výplní přerušují čtyři vertikální pole cihelného obkladu s vloženými čtvercovými okny. Stejně je řešena také protější fasáda části A orientovaná na sever, doplněná o vertikální prosklení schodiště. Členění severní fasády segmentové části vyřešil Zelina efektně jako šachovnici, kde se střídají plné čtverce cihelného pásku se čtverci světlými, ve kterých jsou osazena nevelká okna osvětlující společné chodby. Architekt dům ve středu (tedy v jižní části budovy A) rozdělil komunikační věží s výtahy a schodišti, odkud se vstupovalo do budov A i B.

 

Na severní straně, v rovinatém terénu, vzniklo menší náměstí z části uzavřené segmentovým obloukem, kam bylo umístěno hřiště, veřejný prostor a obslužné komunikace s parkováním a zásobováním provozoven. 

 

Parter od obytných pater odděluje souvislá široká římsa. Zázemí zde našlo zdravotní středisko s potřebnými místnostmi, tři ordinace obvodních lékařů a dvě stomatologické praxe. 

 

O dispozičním řešení prvního segmentu vypovídá členění fasády. Obdélná sekce A je trojtraktem, středová chodba zpřístupňuje byty s okny vždy na západ, nebo na východ. V každém obytném podlaží se nachází tři jednopokojové a jedenáct dvoupokojových bytů. 

 

V segmentové části obkružuje společná chodba severní fasádu a na typickém podlaží najdeme šestnáct jednopokojových bytů. Díky segmentovému řešení dosáhl architekt efektního optického renesančního triku, kdy se prostor garsonek od vstupu rozšiřuje, a tím působí opticky větší. 

 

Hlavní vstup pro obyvatelé domu je situován na severní fasádu, přes přízemní objekt je možné projít ke společné chodbě s výtahy, schránkami a dvouramenným schodištěm. Obyvatelé segmentu měli k dispozici zázemí v prvním až třetím podzemním podlaží, kde se nacházely například dvě herny, společenská místnost, úklidové komory, mandlovny či prádelny se sušárnou. Ostatní uživatelé prostor v parteru či obyvatelé sídliště zde mohli najít kancelář, umývárny nebo místnost pro zadržené. 

 

Domy hotelového typu rozdělila Lenka Kužvartová v publikaci Bydlet spolu do tří kategorií. První vznikaly v rámci experimentální výstavby a ze zlínských realizací lze do této kategorie zařadit dům Drofa na Zálešné (1959–1963). Druhá skupina se budovala pro zaměstnance průmyslových podniků. Třetí kategorie, do níž spadá také zlínský první segmentový dům, patří podle Kužvartové objektům, které „měly sloužit jako (…) funkční ohniska a zároveň pohledové dominanty“ nových sídlišť. Budova druhého segmentu postavená na stejném půdoryse o desetiletí později pak již patří do kategorie jiné. 

 

První segmentový dům je v majetku statutárního města Zlín a dodnes slouží původnímu účelu. Od svého vzniku na konci sedmdesátých let prošel dům nejnutnějšími opravami zejména v interiéru, stále se zachovala původní fasáda a její členění. Dům dnes bohužel vykazuje známky dlouhodobě opomíjené údržby.