Zimní stadion

Oddíl ledního hokeje Sportovního klubu Baťa byl ve Zlíně založen již v roce 1928. První zápasy se odehrály na hřišti u továrního areálu a jejich počet odpovídal teplotním podmínkám, které zimní měsíce nabízely. V průběhu roku 1931 odehrál tým hokejistů pouhých šest zápasů. Přesto se „Lední hockey, sport budoucnosti“, jak byl inzerován v baťovském tisku, stával stále oblíbenější disciplínou. K jejímu většímu rozmachu však nemohlo dojít bez výstavby zimního stadionu. Když byl v roce 1964 dokončen, zařadil se Gottwaldov mezi ostatní krajská města, kde se programově stavěla velkokapacitní sportoviště, která měla podpořit státem řízenou „sjednocenou tělovýchovu“.

V prostoru Březnického potoka na okraji obytné čtvrti Letná, nedaleko od náměstí Práce, vyrostl ve třech etapách nový zimní stadion podle návrhu architektů Josefa Kriškeho, Šebestiána Zeliny a s konstrukčním řešením zastřešení od inženýra Josefa Zemana. Stadion se nachází ve snižujícím se údolí, nad korytem potoka, proto je částečně zapuštěn do terénu mezi dvě komunikace. Svou polohou je zajištěn proti ohrožení jak horní, tak vodou. Stavba byla zahájena v roce 1953. Hlavním investorem byl Městský národní výbor v Gottwaldově, provozovatelem budovy pak Tělovýchovná jednota Gottwaldov, celkové náklady se vyšplhaly až na 15,5 milionu Kčs. Projekčních prací v závěrečné fázi se ujal Stavoprojekt Brno, pobočka Gottwaldov.

V průběhu první etapy se realizovala hlavní budova v hrubé stavbě, bylo provedeno zajištění východního svahu a vybudována východní tribuna. Začala fungovat také ledová plocha a mrazicí zařízení. V druhé a třetí etapě byla dokončena hlavní budova, ve které se nachází pomocné provozy, správa stadionu a pokladny. Symetricky členěné severní průčelí definují výrazně předsazené sloupy, hojně se využívá tradiční červené spárované zdivo. Do této části je umístěn hlavní vchod.

Jedním z nejoceňovanějších prvků objektu je zastřešení stadionu. Konstrukční řešení navrhl inženýr Josef Zeman (1922–1997), absolvent Ústavu ocelových konstrukcí Stavební fakulty na ČVUT, který pracoval v Hutní projekční kanceláři Praha, kde vyprojektoval desítky sportovních hal, stadionů a mostů. Gottwaldovský stadion zastřešil dvojicí nosných ocelových oblouků spjatých ve vrcholu. Tato konstrukce tvoří hlavní nosný systém a vrchol vytváří světlík o délce 54 metrů a šířce 10 metrů. Oblouky s rozpětím 85 metrů leží v přikloněných rovinách k sobě tak, že ve vrcholu splývají a opírají se o sebe. Tato statická soustava umožňuje přenášet účinky svislého i vodorovného zatížení v příčném i podélném směru. Oblouky osazené podélně přitom neomezují výhled diváků na prostor haly o rozměru 85 × 64 metrů. Plášť střechy tvoří krytina z pozinkovaného plechu na ocelových příčlích. Díky rozsáhlému prosklení se hala během dne nemusela osvětlovat.

 

Kapacita haly byla dimenzována na 9200 diváků, z toho 2200 sedících. Interiér stadionu byl vybaven umělohmotnými sedadly v červené a modré barvě. K vybavení šaten sportovců, umístěných pod tribunami, náležela také sauna a bazén. Budova stadionu měla sloužit kulturním a sportovním potřebám obyvatel a předpokládalo se celoroční využití s možností montáže jeviště, konání kulturních akcí i letního kina. Tento záměr se však nenaplnil a od začátku svého provozu fungoval stadion jako sportoviště.

Zimní stadion patří mezi důležité veřejné budovy 60. let, jeho výrazné zastřešení tvoří jednu z dominant města. V roce 1977 byla v jeho bezprostřední blízkosti postavena sportovní hala podle projektu Miloše Totuška. Mezi budovami vzniklo oddechové atrium. Za stadionem byla dokončena také tréninková hala. Od roku 1990 sportoviště nese jméno hokejisty Luďka Čajky, který zemřel na následky zranění po utkání v Košicích, a využívá ho hokejový klub PSG Berani Zlín. Podobně jako sportovní hala je i zimní stadion ve špatném technickém stavu a čeká na kompletní rekonstrukci. Průčelí budovy kazí vizuální smog a nadměrné digitální reklamy.