Poliklinika

V 50. letech se začaly po celé republice hromadně budovat nové nemocnice a ústavy národního zdraví. V tomto období bylo pro architekty téměř příkazem projektovat v duchu socialistického realismu (často zkráceně označovaného jako „sorela“). Byly stanoveny dva hlavní postuláty pro uměleckou tvorbu. Jedním z nich byla jednoznačná nutnost respektovat sovětské zkušenosti a druhým, že je třeba zdroj obrody a krásu hledat v tradici, v národní kultuře a lidové tvořivosti. Nový hospodářsko-politický systém zapojil do svých služeb cílevědomě také architekturu a zformuloval pro ni vlastní směrnice i podmínky. Ideologie tohoto období označovala funkcionalismus za přežitou a pochybnou cestu, typickou pro kapitalistické zřízení. Požadavky dialektického materialismu si vynucovaly stanovení zásad pro nový architektonický sloh, ke kterému se mělo dospět právě metodou socialistického realismu.

V racionálně zaměřeném Zlíně (od 1. ledna 1949 v Gottwaldově) najdeme jen několik realizací jako příkladů aplikace dobových požadavků v duchu této ideologie. Patří k nim budova polikliniky, postavená tehdy jako Okresní zdravotnické středisko v Gottwaldově, západně od centra města v blízkosti továrního areálu. Hlavním architektem byl Miroslav Drofa, který na projektu spolupracoval s kolegou Karlem Kárníkem. Základní řešení bylo stanoveno na základě typizace, vypracované gottwaldovským Stavoprojektem v roce 1950 pro „zdravotní střediska pro okres o 45 000 obyvatelích“. Tato první realizace daného typu musela být ale přizpůsobena stoupajícímu terénu stavební parcely a požadavkům investora. Pro budovu zdravotního střediska byl zvolen železobetonový skelet s monolitickými stropy a cihelnými vyzdívkami. Na symetricky řešené fasádě s ustupujícími trakty uplatnil architekt kombinaci pro Zlín tradičního spárovaného cihelného zdiva a brizolitové omítky. Trakty mají hloubku 6,6 m, 4,8 m a 1,8 m. Betonové prefabrikáty jsou použity na zábradlí pro předložené terasy po obou stranách budovy v prvním patře, které částečně kryjí přístřešky, a před terasou nad pátou etáží. Hlavní vstup do budovy v přízemí s rozlehlou vstupní halou, registrací a výtahem se nachází až ve druhé etáži. První etáž má strop v úrovni upraveného terénu. Architekt zde umístil technické provozy stejně jako do suterénu - sklady, archivy, prádelnu, rozvody, kartotéky apod. Ve třetí etáži byly ve střední části pracovny lékařů, v západní části plicní oddělení a ve východní oddělení dětské. Obě oddělení měla i samostatné příchody otevřeným a krytým schodištěm a rampou. Ve čtvrté etáži byl rentgen, v západním křídle ordinace odborných lékařů a ve východním oddělení chirurgické a gynekologicko-porodnické. Pátá etáž měla ve střední části laboratoře, v západní administrativu a ve východní zubní oddělení. V šesté etáži se ve střední části nacházel výstavek s přednáškovým sálem, knihovnou a strojovnou výtahu. Vybrané prostory byly klimatizovány (oddělení TBC, RTG, centrální laboratoře, přednáškový sál, šatny aj.)  Stavební náklad byl stanoven na 8 200 000 Kčs.

Nová budova Okresního zdravotnického střediska vytvořila střední hlavní frontu plánovaného sadového náměstí. Na jeho východní straně vyrostla budova ČSAD od architekta Hynka Adamce (1957), také částečně splňující požadavky socialistického realismu. V roce 1964 uzavřela ze západní strany toto nově zformované malé parkové náměstí budova Stavoprojektu od architektonické dvojice Jiří Čančík a Miloš Totušek.

Zlínská poliklinika i dnes nabízí po drobných stavebních úpravách komplexní zdravotnické služby. Působí zde na čtyři desítky lékařů různých specializací v ordinacích alergologie, diabetologie, genetiky a diagnostiky gynekologie, chirurgie, neurologie, ortopedie, na očním a zubním oddělení. V přízemí byla zřízena lékárna a několik menších obchodů a služeb. Na sklonku roku 2018 koupila budovu polikliniky soukromá společnost, podle jejích informací čeká objekt postavený v roce 1954 rekonstrukce. V plánu je oprava opláštění v souladu s okolní zástavbou. Měly by být řešeny i problémy s parkováním v okolí polikliniky. Zaměření objektu na zdravotnické centrum zůstává nezměněno.